Městský erb:
Navštíveno: 27. 2. 2016
Historie: Lázně Kynžvart, známé také jako Bad Königswart v němčině, je malebné město, které se nachází asi 20 km jihovýchodně od Chebu. Jeho historie je stejně fascinující jako jeho krása.
První oficiální zmínka o tomto místě pochází z roku 972, kdy bylo malé opevnění, známé jako Castelum, darováno německým císařem Otou I. biskupovi Wolfgangovi z Regensburgu. Toto opevnění bylo původně vybudováno keltským kmenem a nacházelo se přibližně na území dnešních Lázní Kynžvart.
V roce 1287 byl dokončen hrad Kynžvart, původně nazývaný Kunigeswart. Jeho stavba byla započata za vlády českého krále Václava I. Konradem z Hohenbergu, ale dokončil ji až jeho syn. V té době už na trůně seděl Přemysl Otakar II., známý jako král železný a zlatý.
Hrad Kynžvart měl za úkol střežit obchodní cestu z Bečova, přes Teplou, do Chebu. Jeho existence přinesla městu velký hospodářský vzestup, protože se zde usazovali řemeslníci a počet obyvatel rostl.
Nicméně, kolem roku 1345 byl hrad obsazen loupeživými rytíři, kteří napadali obchodní karavany a loupili okolí. To vedlo k tomu, že Karel IV. na žádost chebských konšelů nechal v roce 1348 Kynžvartský hrad zničit.
Osm let poté, v roce 1356, udělil Karel IV. Kynžvartu městskou pečeť, na které je vyobrazen lev se štítem a třemi liliemi. V roce 1398 obdržel Heinrich Pflug od Václava IV. povolení znovu vybudovat hradiště Kunigeswart, a to i přes námitky Chebanů. Od té doby se hrad opět zaskvěl v plné nádheře a slávě.
V roce 1460 darovala vdova po Hynku Krušinovi obraz svaté Markéty, která se stala patronkou místního kostela. O čtyři roky později, v roce 1464, propůjčil Jindřich z Plavna městům Kynžvart a Žandov právo na těžbu rudy a právo na vaření piva.
V roce 1486 byl na pozici hejtmana Kynžvartu jmenován Ulrich von Zedwitz. Listina o jmenování je stále dochována a uložena v městském archivu města Cheb.
V roce 1500 se páni z Gutenštejna spolu se svou vojenskou družinou vrhli na kostel sv. Markéty a město Kynžvart, které zpustošili a vydrancovali. Avšak během následujících dvou let, od roku 1500 do roku 1502, byl kostel znovu opraven a obnoven.
Dne 31. března 1534 prodal Ferdinand I. území, které zahrnovalo královský majetek Kynžvart a další dvě vesnice. Johan z Pluhů a jeho bratranec Kašpar z Pluhů zaplatili Ferdinandovi I. 18 460 zlatých. Jako součást této transakce jim bylo uděleno právo využívat rybník se dvěma hrázemi pod Kynžvartem.
16. století bylo pro Kynžvart obdobím vrcholné těžby cínu, stříbra a zlata. Sedláci opouštěli svá pole a snažili se zbohatnout rýžováním zlata v okolních potocích. Tato horečka dosáhla takového vrcholu, že musela zasáhnout vrchnost a zakázala tento druh těžby a rýžování. Na rozdíl od Jáchymova nebo Stříbra se Kynžvart nikdy nestal hornickým městem.
V roce 1547 byl Kašparovi z Pluhů, jednomu z hlavních vůdců stavovského povstání, sebrán veškerý majetek a byl vyhnán z království Českého. Městečko bylo obsazeno padesáti kyrysary, protože obyvatelé tohoto území se postavili na stranu svého pána.
V říjnu roku 1558 prodal Ferdinand I. panství Kynžvart za 18 900 zlatých pánům Jindřichovi a Zdeňkovi ze Švanberku. Jindřich poté zařídil, aby císař Maxmilián II. udělil městečku Kynžvart následující práva: jednou týdně ve čtvrtek pořádat trh a dvakrát do roka konat koňský trh. Tato práva přinesla městu nové příležitosti a otevřela cestu k dalšímu rozvoji.
Posledními držiteli panství Kynžvart byla rodina Zedwitzů. V kostele sv. Markéty je dodnes k vidění náhrobek Jana Šebestána Zedwitze, na kterém je gotickým písmem vytesán čas, den a rok jeho úmrtí. Jeho syn, Kryštof Jindřich Zedwitz, získal panství pro sebe a své potomky v roce 1597.
Když na přelomu 17. století hrad Kynžvart již nevyhovoval novým životním nárokům, rodina Zedwitzů pod Kynžvartem vybudovala malý barokní zámeček s hospodářskými budovami. Součástí zámeckého komplexu byla kovárna, hájovna, sýpky, kolové mlýny, stáje, statek, zahradnictví a také pivovar.
Po bitvě na Bílé hoře v roce 1622 byl veškerý majetek konfiskován a přidělen pěti bratrům z rodu Metternich Vinneburg. O rok později požádali bratři Metternichové o koupi Kynžvartu včetně všech polí a lesů. Žádost byla schválena v roce 1630.
Během Třicetileté války, když na zámečku již sídlil Filip Emmerich Metternich Vinneburg, byl zámek výrazně poškozen a mnoho věcí bylo odcizeno při příchodu Švédů. Ve druhé polovině 17. století byl veškerý majetek panství postupně odkoupen do rukou F.E.Metternicha Vinneburga. Panství začalo vzkvétat a rozmáhat se.
V roce 1664, konkrétně 29. října, měla proběhnout svatba významného a váženého měšťana. Během příprav však vypukl požár, který zničil polovinu náměstí. Téhož roku, když procházely různé armády, propukly plané neštovice, na které následně zemřelo 70 lidí. V roce 1682 byly zmírněny robotní povinnosti. Lidé i přesto stále těžce pracovali, a když v roce 1698 zemřel Metternich na kostižer, nikdo ho nelitoval.
Rok 1863 byl významným milníkem v historii Kynžvartu. Richard Metternich nechal zřídit první penzion vedle pramenu Viktorka. Tím položil základ a stanovil příklad pro výstavbu lázeňského území. Město Kynžvart na počest R. Metternicha přejmenovalo známý pramen v lázeňské části na Richard.
Téměř 200 let po velkém požáru města vypukly v roce 1865 dva další požáry (jeden v srpnu a druhý v listopadu). Celkově shořelo 115 budov, včetně radnice, školy, fary a kostela. Celková škoda tehdy činila 311 553 zlatých.
V roce 1870, na svátek sv. Markéty, byl v Kynžvartu vysvěcen nový kostel. Slavnostní obřad provedl páter Josef Martin, syn místního mlynáře. Tento rok byl také významný založením tělovýchovného spolku a později i prvního hasičského sboru, obě iniciativy vedli místní studenti.
Následující rok, 1871, přinesl dokončení železnice mezi Chebem a Prahou, známé jako "železnice Františka Josefa". Místní nádraží neslo název Sangaberg - Bad Königswart. Díky této železnici začal vzkvétat obchod se dřevem a u nádraží byla založena sklárna na průmyslové sklo, později pila a stáčírna na minerální vody.
V roce 1876 bylo v Kynžvartu založeno několik dobročinných spolků a mužský pěvecký sbor pod vedením sbormistra pana Hanse Franka, komponisty a virtuóza na citeru, který koncertoval několikrát na císařském dvoře ve Vídni.
Dne 1. července 1877 byly otevřeny první hotely v lázeňské části Kynžvartu, čímž se otevřely brány Kynžvartských lázní světu. Hned v první sezóně se zde ubytovala belgická královna, princ Talleyrand de Sagan a baron Nathaniel Rothschild.
V roce 1878 byla v Kynžvartu zřízena telegrafní stanice a začala rekonstrukce a přestavba městečka do jeho současné podoby. Práce prováděl a řídil stavitel a zároveň starosta Johan König.
V roce 1891 bylo provedeno sčítání lidí a domů. Kynžvart tehdy měl 222 obydlených domů, 5 neobývaných a 16 domů po vyhoření. Město obývalo 466 rodin a žilo zde 2001 lidí. Zámek měl 10 domů, ve kterých žilo 29 rodin se 127 osobami. V té době zde naprosto převládal německý jazyk.
Rok 1892 přinesl pro Kynžvart zlepšení v podobě dostavby nové školy na náměstí. V tom samém roce byl postaven altánek nad pramenem "Richard" a otevřena nová kolonáda. Po dlouhém dohadování a plánování byl také vysvěcen nový hřbitov.
V roce 1902 byl Kynžvart, navzdory silným protestům obyvatel, připojen k okresu Mariánské Lázně. Od roku 1913 až do roku 1918 zde žil významný německý básník Adolf Karl Seidl, který padl na konci První světové války.
Během První světové války (1914-1918) bojovali muži z Kynžvartu na všech frontách. Celkem padlo 90 mužů, nejvíce na začátku války na Srbské frontě, kdy se zúčastnili manévrů v Sarajevu, kde byl 26. června 1914 zastřelen rakouský následník trůnu Ferdinand D`Este s manželkou Žofií.
Dne 26. května 1917 zřídil kníže Metternich pro hladovějící děti v Kynžvartu školku. Pro výchovu dětí byly pozvány řádové sestřičky z Notterdamu. I přesto, že byla 28. října 1918 vyhlášena Československá republika, nesouhlasili němečtí občané s připojením Sudet k ČSR a na protest vyhlásili republiku Deutsch-Böhmen.
Dne 13. září 1935 byla po 100 letech pořádána dožínková slavnost, která byla využita k fašistické propagandě. Pan děkan Mayerl sloužil polní mši na náměstí. Okresní hejtmanství zakázalo všem místním školám účast na této slavnosti.
Dne 3. května 1936 se v Kynžvartu konal sjezd úřednictva a státních zaměstnanců, kterého se zúčastnil také vůdce Sudetoněmecké strany Konrád Henlein.
Po konci 2. světové války byly zdejší lázně vyvlastněny a rozvíjely se v majetku státu. Nakonec v roce 1950 se zde začaly léčit děti místo dospělých lidí, a to z důvodu epidemie černého kašle.
Město Kynžvart si zachovalo svou samostatnost až do současnosti. Podle sčítání lidu z roku 2020 zde žilo celkem 1 439 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%A1zn%C4%9B_Kyn%C5%BEvart
Zdroj: https://www.lazne-kynzvart.cz/cs/o-nas/historie-lllk
Dojmy: Malé lázeňské městečko, které obsahuje mnoho památek a zajímavostí.
