Navštíveno: 16. 5. 2022
Historie: Hloubětín (německy Hlaupětin – jen do roku 1907?, v letech 1940–1945 Tiefenbach) je městská čtvrť a katastrální území v pražském městském obvodu Praha 9. Současný název Hloubětín se užívá teprve od roku 1907, kdy byl na žádost obyvatel obce úředně změněn. Do té doby se obec jmenovala Hloupětín, původně Hlúpatín, ve smyslu „Hlúpatův dvůr“. To se odvozovalo od osobního jména Hlúpata s významem „hloupý“ nebo „hlupák“. Na území Hloubětína se nalezlo několik zajímavých artefaktů z prehistorické doby. Je doloženo, že lidé zde žijí nejpozději od 5. tisíciletí př. n. l. Usazovali se v úrodném údolí Rokytky, v okolních lesích byl dostatek zvěře i otop. Mladší dobu kamennou dokládá úlomek poháru a džbánkovitý pohár s uraženým uchem, které byly nalezeny v bývalé hloubětínské pískovně. Ve stejné lokalitě byly nalezeny zdobené poháry kultury zvoncovitých pohárů. Hrob mohylové kultury, který dokládá život doby bronzové, byl nalezen v okolí dnešní ulice U Elektry. Jeho bohatou výbavu tvořily tři mísy, jeden džbánek, bronzový meč, dýka, šest hrotů šípů, sekera a zlomky tyčinky. V roce 1953 proběhl na území mezi ulicemi Poděbradská, Mezitraťová a Nademlejnská (areál Tesly Hloubětín) archeologický výzkum, který odhalil rozsáhlou řemeslnickou osadu doby halštatské, která byla obehnána dvojitou palisádou. Osada byla zřetelně rozdělena na obytnou a výrobní část, její obyvatelé se zabývali tkalcovstvím a železářstvím. Především v hrobech se našly nože, sekery, meče, ozdoby, kování vozů, železné obruče, hřeby. Předměty byly zdobeny geometrickými ornamenty z přímek, kružnic, trojúhelníků a bodů. Dobu laténskou připomíná hrob se železným mečem v pochvě, zlatým prstenem a nákrčníkem v dnes již neexistující Felixově cihelně nebo ploché kostrové pohřebiště se šperky ve Farkašově pískovně. Hloubětín je poprvé zmiňován za vlády třetího českého krále Přemysla Otakara I. Papežská listina Inocence III. z roku 1207 potvrzovala, že Hloubětín a čtyři další vesnice náležely řádu německých rytířů. V roce 1233 ves koupila královna Konstancie Uherská (1180–1240), vdova po Přemyslu Otakarovi I., ale již o 2 roky později ji věnovala špitálu sv. Františka, který založila její později svatořečená dcera Anežka Česká (1211–1282). Ze špitálního bratrstva se vyvinul církevní řád, který v roce 1237 potvrdil papež Řehoř IX. V roce 1252 mu byl udělen znak a název, od té doby je znám jako křižovníci s červenou hvězdou. Hloubětín v rukou křižovníků potvrzuje papežská listina Řehoře IX. z roku 1238. Do majetku řádu patřily ještě dvě menší osady Humenec a Hnidošice ležící v bezprostřední blízkosti Hloubětína, které však zcela zanikly. Hnidošice byly pravděpodobně zničeny za husitských válek, Humenec v 16. století nebo až za třicetileté války. Jejich lokalizace je nejistá, polohu Humence alespoň přibližně určuje ulice V Humenci. Křižovníci byli na svém panství osvobozeni od placení daní a byla jim přiznána vlastní soudní pravomoc. Rytířský řád křižovníků byl hloubětínskou vrchností s dvěma přestávkami až do zrušení poddanství v roce 1848. Zabaven jim byl za husitských válek a v době druhého českého stavovského protihabsburského povstání. Význam Hloubětína pro řád dokládá fakt, že u kostela sv. Jiří vzniklo centrální řádové pohřebiště. V Hloubětíně měl řád svou rezidenci, hospodářský dvůr, faru a hospodu. Přes Hloubětín vedla důležitá komunikace z východu země k pražské Špitálské bráně, z čehož profitoval místní zájezdní hostinec. Zdrželi se v něm i panovníci, mezi nimi Karel IV. v roce 1350 během inspekce hloubětínských lomů, Karel VI. cestou na korunovaci v roce 1723, Marie Terezie, Josef II. během vojenských manévrů a Ferdinand V. Dobrotivý. Hostinec poskytoval spoustu služeb, nejen stravu, nocleh a ustájení koní, ale také kovářské, kolářské, sedlářské práce a čištění kočárů od prachu. Stará krčma zanikla v době třicetileté války, současná stavba je z roku 1711. Z proslulých hloubětínských lomů pocházel kámen na stavbu Karlova mostu a i katedrály svatého Víta, prokazatelně byl užit na Wohlmutově kruchtě a velké věži. Husité Hloubětín křižovníkům zabrali a vlastnili ho poté Pražané. V roce 1454 byl rozhodnutím krále Ladislava Pohrobka křižovníkům navrácen. V roce 1477 řád Hloubětín pronajal na šest let Ondřejovi Běchovskému za roční plat 36 kop českých grošů a polovinu výlovu ze dvou rybníků.
Přínosným zdrojem informací o poddaných a jejich povinnostech k roku 1515 je křižovnický urbář, který dokládá, že v Hloubětíně bylo pět selských usedlostí (dnešní čp. 16, 17, 19 a zbořené čp. 3 a 4), naprava a krčma s kovárnou. Ve druhé polovině 16. století se v Hloubětíně nacházelo devět poddanských gruntů včetně kováře a mlynáře a samozřejmě vrchnostenský dvůr a kostel. Počátkem 17. století pronajali křižovníci kamenolom Novému Městu pražskému na patnáct let, tuto dohodu po uplynutí nájemní smlouvy posléze ještě prodloužili. Roční nájem činil 20 kop míšeňských. Během druhého českého stavovského protihabsburského povstání se majitelem Hloubětína stal Zdeněk Smolík z Lavic a na Velké Baště, ale po bitvě na Bílé hoře byl křižovníkům navrácen. Po třicetileté válce stálo v Hloubětíně 11 domů a 1 pustá chalupa. V 18. století se v Hloubětíně občerstvilo několik panovníků. Cestou na korunovaci do Prahy zde 30. června 1723 poobědval Karel VI. a s ním i jeho dcera Marie Terezie. Dne 29. dubna 1743 Hloubětín navštívila Marie Terezie ještě jednou cestou na svou vlastní korunovaci, doprovázel ji její choť František I. Štěpán Lotrinský. V roce 1733 otevřeli křižovníci v Hloubětíně školu. V polovině 18. století tvořilo ves devět gruntů, kaple sv. Jiří, panský dvůr, obydlí pro administrátora a hosty, panská hospoda, mlýn, škola, ovčín a kovárna. Na severovýchodě Hloubětína v dnešních Hutích otevřeli v roce 1767 Jan Šimon Krenn a Kryštof Berger důl svatého Antonína. Těžil se tam kamenec a později i uhlí. V roce 1836 byl rozhodnutím obce domek čp. 2 přeměněn v chudobinec, který v roce 1839 poskytoval ubytování pěti potřebným. Z bohatších sedláků se stali patroni chudobince, tzv. otcové chudých, kteří na jeho provoz přispívali. V roce 1843 bydlelo v Hloubětíně ve 46 domech asi 400 obyvatel. O půl století (v roce 1890) se počet více než ztrojnásobil. V 77 domech žilo 1362 obyvatel. V roce 1883 byl založen sbor dobrovolných hasičů, do jehož čela se postavil starosta obce a rolník v čp. 20 Jan Komeda. Hasiči poprvé zasahovali o rok později při požáru Grabovy továrny v Libni a ve stejném roce ještě v Kyjích, v roce 1885 pomáhali hasit v Hostavicích. V roce 1885 hasili přímo v Hloubětíně, když začal hořet majetek křižovníků. V roce 1896 byla založena tělovýchovná jednota Sokol. Velkostatek Ďáblice a Hloubětín v okrese Karlín měl v roce 1894 celkovou výměru 396,61 hektarů. Skládal se z 298,12 ha polí, 16,39 ha zahrad, 16,41 ha luk, 27,22 ha pastvin, 33,15 ha lesů, 1,98 ha stavebních míst a 3,34 ha neúrodné půdy. Dvůr v Ďáblicích o výměře 240 ha byl ve vlastní správě křižovníků, zatímco hloubětínský dvůr o výměře 125 ha byl pronajímán Bedřichovi Freyovi z Freyenfelsu. Velkostatek prodával pšenici, ječmen, cukrovku a mléko, katastrální výnos činil 10074 zlatých. V roce 1900 obec spadala do karlínského okresu a žilo zde 1875 obyvatel. Nacházel se zde zámek, výroba umělých hnojiv, laku a fermeže a pískovny. O sedm let později byl z podnětu místních úředně změněn název obce z Hloupětína na Hloubětín, protože starý název „dával podnět k mrzutostem“. V roce 1907 byl v hostinci U Sokola založen dramatický spolek Beseda J. K. Tyl, který do roku 1938 uspořádal na 150 představení. Představení byla hrána v restauraci U Orla, později v Hloubětínském zámečku. Heslo spolku znělo Všechny kroky naše musí vésti láska k národu a jeho štěstí. Na praporu bylo heslo V práci a vědění jest naše spasení. V roce 1917 u příležitosti 10. výročí vzniku spolku bylo pod zámkem vybudováno divadlo v přírodě (divadlo pod hradem). Spolek plánoval postavení kamenného divadla zvaného Tylův dům, v roce 1930 k němu položili základní kámen, následkem hospodářské krize 30. let však nebyl postaven. V dubnu a květnu 1920 řádila v Předním Hloubětíně epidemie pravých neštovic, které podlehlo 26 lidí. Podle sčítání lidu v Hloubětíně v roce 1921 žilo 3219 obyvatel, kteří bydleli ve 187 číslech popisných, 61 procent obyvatel byli katolíci a 33 procent bez vyznání. Téhož roku byl dostavěn dům čp. 184, který se stal prvním domem postaveným za Československa. Důležitým milníkem v dějinách obce bylo začlenění Hloubětína do hlavního města 1. ledna 1922 jako součást Prahy IX na základě zákona o Velké Praze. Dopravní obslužnost se výrazně zlepšila v roce 1931, kdy byla na území Hloubětína protažena tramvajová trať. Mezi 3. lednem 1932 a 27. lednem 1969, to znamená 37 let, jezdila linka číslo 5 po stejné trase z Hloubětína, přes Harfu, Palmovku, Švábky, náměstí Republiky, Můstek, most Legií, Arbesovo náměstí, Smíchovské nádraží do Hlubočep. V roce 1948 byla prodloužena vysočanská větev tramvajové trati do Nového Hloubětína. V roce 1950 byly libeňská a vysočanská tramvajová větev propojeny. Dne 10. března 1951 byl zahájen provoz v jediné poválečné vozovně pražských tramvají v Hloubětíně. V roce 1976 byla tramvajová trať prodloužena až na sídliště Lehovec, které se tehdy stavělo. V roce 1946 došlo v Hloubětíně k úpravě katastrálního území. Oblast Vinice, tedy území od Hrdlořez k železniční trati připadla k Hrdlořezům, zatímco hrdlořezská nouzová kolonie Za Mostem, kterou tvořilo asi 50 domků, připadla k Hloubětínu. Přední Hloubětín byl připojen k Vysočanům. Následkem těchto třech změn se katastr Hloubětína zmenšil na 540 hektarů.[36] V roce 1947 měl Hloubětín téměř 7300 obyvatel. V roce 1949 bylo katastrální území Hloubětín začleněno do správního obvodu Praha 9 (s Prosekem, Hrdlořezy, Vysočany a s částí Libně). V roce 1960 zůstal Hloubětín v obvodu Praha 9. V letech 1961–1965 bylo podle projektu architektů Miloslava Hudce, Josefa Poláka (1923–1994) a Karla Štefce vystavěno sídliště Hloubětín. Dne 21. září 1965 došlo na železniční zastávce Praha-Hloubětín k tragické železniční nehodě, která si vyžádala 66 raněných a 14 mrtvých. Přestože byla trať vybavena moderním zabezpečovacím zařízením, najel nákladní vlak č. 4094 zezadu do rozjíždějícího se motorového osobního vlaku z Prahy do Kolína. Až do roku 1968, kdy byly Kyje připojeny k Praze, tvořil Hloubětín východní hranici hlavního města. Ve východní části katastru bylo v 70. letech 20. století postaveno podle projektu Vladimíra Machonina sídliště Lehovec a v 80. letech podle projektu Ivana Hnízdila sídliště Poděbradská. V roce 1990 se stal Hloubětín součástí městské části Praha 9. Od 1. ledna 1995 je část katastrálního území Hloubětín součástí nové městské části Praha 14. Dne 17. října 1999 byla dána do provozu stanice Hloubětín na žluté lince B jako už 50. stanice pražského metra.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hloub%C4%9Bt%C3%ADn
Dojmy: Velmi rozsáhlá městská část, nacházející se východně od centra, kde je mnoho zajímavostí.
