Navštíveno: 25. 2. 2017
Historie: Arnoltov, německá kolonizační vesnice, je ukryta v krásném a výrazně členitém terénu. Její poloha je strategická, neboť se nachází na hlavní silniční tepně spojující Cheb s Prahou. Kromě toho zde prochází i malá silnička vedoucí do Kostelní Břízy. Vesnice je domovem několika památek, z nichž nejvýraznější je zámek, který byl později přeměněn na hostinec s názvem Spiegel.
Arnoltov má bohatou historii, která sahá až do roku 1360, kdy byla vesnice poprvé zmíněna v lenních knihách bavorského rodu Leuchtenbergů pod názvem Arnolczgrün. Název vesnice se postupně měnil - v roce 1492 byla uváděna jako Arnoltsgrun a v roce 1651 jako Arnezgrun. Až v roce 1923 byl přijat dnešní český název Arnoltov.
Jméno Arnitzgrün lze přeložit jako “Arnoltova novina”, což odkazuje na vymýcenou a obdělanou půdu, která patřila Arnoltovi. Tato interpretace názvu odráží agrární charakter vesnice.
Vesnice byla v roce 1360 v držení bohatého a mocného bavorského rodu Leuchtenbergů, který vlastnil většinu vesnic v okolí. V roce 1479 zde Pán Kager von Stampach vlastnil tři herberky, což byly útulky pro vandrující tovaryše. Dalšími majiteli stavení byli hospodáři Christoff, Breull, Preunl, Seidl, Nicol Theussinger, Seytz a Christl Theussinger.
Ve Šlikovském urbáři z roku 1525 jsou uvedeni další majitelé Arnoltova a blízkého okolí. Největší dvorec, který byl součástí vesnice, patřil muži jménem Preunll a spadal pod město Loket. Dalším významným vlastníkem byl šlechtic Englhart Štampach-Steinbach, který v letech 1517 až 1553 vlastnil dva celé dvory, tři poloviny dvorů a tři chalupy. Tito významní majitelé měli v držení i další majetky v okolí, například Englhart Štampach-Steinbach vlastnil v té době také Kostelní Břízu.
V druhé polovině 16. století a první polovině 17. století, v době bělohorské, se majitelé rychle střídali a jejich vztahy jsou dodnes více méně záhadou. V roce 1633 byl majitelem Arnoltova šlechtic Jan Winkler z Heimfeldu na Arnoltově, který současně vlastnil i Kostelní Břízu. Účastnil se protihabsburského povstání, které bylo nakonec potlačeno. Ačkoli mu byla poskytnuta milost císařem v roce 1628, odmítl přijmout katolickou víru, což bylo v té době nepřijatelné.
V roce 1631, kdy do Čech znovu vpadli luteránští Sasové, se stal pánem Arnoltova další člen rodu Winklerů, Vilém. Přiklonil se na stranu Sasů a bojoval proti Habsburkům, kteří prováděli katolizaci. Vilém však nebyl tak šťastný jako Jan a v roce 1633 byl souzen a přišel o veškerý svůj majetek. Toto období bylo pro Arnoltov velmi turbulentní a mělo značný dopad na jeho další vývoj.
Arnoltov, který byl zabaven, měl být předán katolickému vůdci Albrechtu z Valdštejna za symbolickou cenu 8000 zlatých jako odměna za jeho zásluhy v boji proti protestantům. Avšak Albrecht byl brzy poté zavražděn v Chebu a nedokázal zaplatit celkovou sumu, což vedlo k tomu, že zůstal dlužen.
Další záznam o vlastnictví Arnoltova pochází z roku 1650, kdy je jako majitel uváděn Thanner z Chebu. O čtyři roky později, v roce 1654, se v berní rule objevuje jako majitel Arnoltova Vilém Winkler z Heimfeldu. Jak a proč získal původní majitel tuto vesnici, je dodnes záhadou. Tuto informaci potvrzuje zápis z roku 1655, kde je uváděn jako majitel panského sídla.
To by znamenalo, že zámeček stál ještě před tímto datem. V roce 1660 je jako majitelka panství uváděna Anna Marie Winklerová, která se pokoušela 3. března 1660 prodat panství Janu Ondřejovi z Milachu za 9 000 zlatých. Pravděpodobně však nebyla celá kupní cena zaplacena, jelikož v roce 1684 se Anna dožadovala zaplacení zbylé částky.
Dluh byl pravděpodobně splacen, jelikož jako další majitelkou je uváděna Anna Barbora z Millachu. Po ní získal majetek její syn Václav z Millachu, který měl rád válčení, což se mu nakonec stalo osudným. Po jeho smrti si Anna Barbora vyžádala jeho poslední vůli a majetek připadl jejím synům: Janu Kazimírovi, Ferdinandovi, Jiřímu Vojtěchovi a Volfgangu Leopoldovi z Millachu.
Bratři zpočátku vládli společně, ale postupně narůstaly spory až vyvrcholily 24. září 1719, kdy uzavřeli kupní smlouvu s Kateřinou Barbarou Perglánovou z Perglasu, rozenou von Zedwitz (Citice), a prodali jí panství za 19 600 zlatých. Kateřina v té době vlastnila i nedalekou Malou Šitboř, takže tímto krokem se její panství zvětšilo.
Kateřina, která vlastnila Arnoltov, se více starala o Malou Šitboř. Proto dne 26. dubna 1723 prodala Arnoltov za 24 000 zlatých svému zeti Karlu Kryštofovi z Wildensteinu, který si vzal její dceru. Karel toužil po Malé Šitboři, která měla v té době větší hodnotu než Arnoltov, a proto se rozhodl prodat Arnoltov dne 8. listopadu 1727 za 27 500 zlatých Mořici z Cavenaghu.
Arnoltov se na nějakou dobu stal sídlem rodu z Cavenaghu. Mořic tam žil až do čtyřicátých let 18. století. Když v roce 1744 náhle zemřel, jeho panství zdědily jeho tři dcery: Felicita, Kristina a Marie Anna. Rozdělily si panství rovným dílem smlouvou z 24. dubna 1748 a vládly zde společně. Po smrti Kristýny v roce 1750 prodaly Arnoltov za 26 000 zlatých Janu Františku z Turby, tehdejšímu pánu Kostelní Břízy. Tím se obě panství spojila a vyvíjela se ruku v ruce.
Po smrti Jana Františka z Turby dne 14. ledna 1772 získala veškerý majetek jeho jediná dcera Clarissa z Turby, provdaná Lamoth. Prodala ho své matce Marii Anně z Turby, rozené Rodovské z Hustiřan. Ta se podruhé provdala a vzala si dne 10. března 1774 Karla Lebrechta Konráda ze Spiegelu, který se věnoval vojenské kariéře, nejdříve jako císařský důstojník a nakonec i jako generálmajor. Po jeho smrti připadly veškeré jeho statky jeho synu Karlovi ze Spieglu.
V obci byl na krátkou dobu pivovar, který měl výtoč 63 sudů piva, a také mlýn a ovčín. V polovině 17. století se o něm již nikdo nezmiňuje, takže pivo asi nebylo moc dobré a skončil. V té době měla vesnice 17 obydlených domů a 3 pusté domy. To se ale postupně změnilo a v roce 1775 zde již bylo 36 domů, což bylo srovnatelné s Kostelní Břízou. Ve druhé polovině 18. století probíhala v celém kraji silná katolizace, ale i přesto zde bylo mnoho tajných nekatolíků. Než Karel ze Spiegelu získal panství, musel čekat na nabytí plnoletosti. Díky tomuto prodlení jej získal až dne 20. června 1816. Sice jej neměl dlouho, jelikož dne 4. června 1835 zemřel.
V roce 1830, kdy byla postavena císařská silnice, se Arnoltov stal důležitým místem. Díky tomu v roce 1834 nechal svobodný pán Karl von Spiegel postavit velké stavení. Byl povýšen do panského stavu 8. února 1815, což ho motivovalo k další práci. Na místě bývalého poplužního dvora vyrostlo jednopatrové klasicistní šlechtické sídlo, které neslo jméno svého majitele, Spiegel.
Dne 19. srpna 1832 byly pozemky Arnoltova prodány svobodnému pánu Bohumilu Henneberg-Spiegel. Nedlouho poté, 8. prosince 1846, koupila Arnoltov a Kostelní Břízu baronka Františka z Ausbergu, rozená Henneberg-Spiegel. Její syn, svobodný pán Karel Henneberg-Spiegel, převzal majetek v roce 1841. Oženil se se svobodnou paní Otýlií Hurmfederovou z Oppenweileru, která mu porodila dceru Marii Henn. Ta se ve věku 22 let, v roce 1882, provdala za c. a k. plukovníka Viktora svobodného pána z Kopalů.
Karel Henneberg-Spiegel prodal své pozemky 18. prosince 1846 své sestře Františce, hraběnce z Ausberka, která si vzala Josefa Ausberka. Díky tomu, že Františka se stala hraběnkou Hřebenů a Lesné, se všechny majetky spojily do jednoho.
Následníkem byl Bohumil svobodný pán z Hennebergu-Spieglu mladší, který vlastnil majetek v letech 1872 až 1899. Vzal si za ženu Arnoštku svobodnou paní Hennerberg-Spiegel, rozenou svobodnou paní z Kopalů.
Po smrti Bohumila z Hennebergu-Spieglu získala majetek Arnoštka, která jej vlastnila v letech 1899 až 1915. Po její smrti 15. září 1915 získal majetek její zeť, Dr. Jur. Viktor von Brandt-Kopal von Santa Lucia, c. a k. rytmistr. Byl posledním majitelem panství, protože v roce 1946 byl nucen emigrovat do Rakouska, kde 17. září 1959 zemřel ve městě Litschau.
Se vzrůstající dopravou se ze zámečku stal v druhé polovině 19. století zájezdní hostinec. Po dokončení výstavby buštěhradské dráhy opadl zájem o ubytování. Po roce 1945 byl zámek zkonfiskován a od té doby více méně neustále chátrá. Poblíž zámku vyrostl hostinec U Zlatého Zrcadla, který využíval své polohy, ale nakonec také zanikl.
V 18. století bylo v Tereziánském katastru uvedeno, že se v Arnoltově nacházelo 20 hospodářů, ale z toho byli jen 3 sedláci, jelikož je zde trochu drsnější podnebí. V 19. století zde byly pokusy o pěstování chmele, ale nakonec se od toho odstoupilo.
První zmínka o židovské obci v Arnoltově pochází z roku 1664. V roce 1724 byl vyhotoven seznam židovského obyvatelstva, který ukázal, že zde žily čtyři rodiny s 22 obyvateli. V druhé polovině 18. století došlo k výraznému nárůstu židovské populace, což vedlo k vzniku židovského hřbitova nad vesnicí. Hřbitov byl v roce 1847 rozšířen na 1460 metrů čtverečních. Židé se zde živili obchodem, což bylo v té době běžné.
Židovská obec měla ve svém čísle popisném 39 školu a v čísle popisném 41 modlitebnu. Na židovskou populaci zbyla jediná památka - malý zarostlý hřbitov na vrchu nad vesnicí. V roce 1870 se přestalo pohřbívat na židovském hřbitově, v roce 1877 byla zrušena budova s modlitebnou a v roce 1890 při sčítání lidu již zde nežil ani jeden židovského vyznání. Do dnes se dochovala kniha židovských sňatků a pohřbů a je v ní poslední zápis z roku 1868, což je rok, o kterém si historici myslí, že přestala fungovat zdejší židovská komunita.
Další informace o obci se dochovaly ve zprávě Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1847. Podle něj se zde nacházelo 58 domů s 345 obyvateli, menší kartounka, panský dvůr, ovčín, dvě hospody a panská myslivna. Nedaleko odtud, poblíž potoku Velká Libava, byl Finkův mlýn, který sloužil jako pila a také jako hostinec.
Ve vesnici byla také škola, o které jsou první zmínky v první polovině 19. století. V roce 1860 bylo jedno stavení zakoupeno obcí a použito jako škola. Nakonec v roce 1895 byla vybudována nová škola, ve které se prvním učitelem stal Franz Josef Kohler, který se přistěhoval z Nové Role.
Během období první republiky bylo v obci hlášeno 67 domů a téměř 400 obyvatel, dvoutřídní škola, ve které bylo přibližně 50 žáků, jeden mlýn s pilou, další mlýn na výrobu došek a dřevěné vlny, pět hospod, panská cihelna a řada živností a řemesel.
Zemědělství zde bylo nedostatečné a dokázalo uživit jen část obce, ostatní proto byli nuceni docházet do textilky v Libavském údolí, do dolů v okolí Tisové a Dolního Rychnova a do sklárny v Dolním Rychnově. V roce 1893 zde byl zřízen sociálně demokratický vzdělávací spolek Fortschritt (pokrok), kterého bylo asi 30 členů. Další spolky začali vznikat v průběhu 20. století. Ve své době byl Arnoltov velmi velkou vesnicí, přesto stejně spadala pod správu Kostelní Břízy. Teprve v roce 1882 se Arnoltov po velmi dlouhé době osamostatnil, jen aby se za krátko v roce 1948 stal součástí Březové, následně v roce 1954 opět součástí Kostelní Břízy, a nakonec v roce 1976 připojen i s Kostelní Břízou k Březové, kde zůstal do současnosti.
Zdroj: http://www.slavkovsky-les.cz/obce-slavkovskeho-lesa/arnoltov/
Dojmy: Pěkná klidná vesnička, která je jakoby branou do historie tohoto kouzelného kraje.
