logo prehis.cz Cestování okres Chomutov Vikletice Vinaře

Vilémov

Informace

Městský erb:

Vilémovznak

Navštíveno: 31. 9. 2021

Historie: Vilémov (německy Willomitz) je obec nacházející se asi devět kilometrů jihovýchodně od Kadaně. Název vesnice je odvozen ze jmen jejích zakladatelů, kterými byli bratři Vilém starší a Vilém mladší z Egerberka. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Wilemow (1342), Wylhelmycz (1352), de Wilemowa (1398), de Wylemowicz (1404), de Wylemow (1437), na Vilémově (1522) nebo Willomicz (1593). Vilémov založili bratři Vilém starší a Vilém mladší z Egerberka v první polovině čtrnáctého století. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1342, kdy jim Karel IV. povolil v městečku konat každé úterý trh a udělil mu také hrdelní právo. O pět let později král Vilémov povýšil na trhové městečko. Páni z Egerberka Vilémov prodali, a v letech 1384–1396 tak městečko patřilo Rackovi z Vilémova, který si nechal dříve udělené výsady potvrdit od krále Václava IV. V první polovině patnáctého století se v držení městečka vystřídalo několik majitelů. V letech 1404–1411 to byli bratři Ondřej Paldra a Zikmund z Vařin a Vilémova, Janko z Podlesic, v letech 1419–1434 Petr a Erhart Alendorfové z Kadaně a po nich husitský hejtman Jan Mladý z Křízova, kterému král Zikmund opět potvrdil vilémovská privilegia. Vilémovští poddaní z každého lánu odváděli poplatek ve výši tři kopy a 42 grošů a pět slepic. Při žních museli pracovat na vrchnostenských polích, vozit dříví z lesa a na Velikonoce z každého lánu odevzdat vepřovou plec. Mlynáři dvakrát ročně odevzdávali vykrmeného vepře a osm korců obilí. Při vypsání zemské berně činil vilémovský poplatek dvě a půl kopy grošů za lán a patnáct grošů za mlýnské kolo. Naproti povinnostem mohli poddaní volně nakládat se svým majetkem a užívat obecní pastviny a pozemky. Ve druhé polovině patnáctého století Vilémov získali Doupovcové z Doupova. Prvním z nich byl Humprecht z Doupova se sestrou Alžbětou, po nich Jan Waltscher z Doupova, Jindřich z Doupova a Vilém Doupovec z Doupova. Doupovcové si v městečku postavili tvrz připomínanou poprvé v majetku Viléma Doupovce z Doupova na počátku šestnáctého století. Po Vilémovi městečko zdědil syn Bedřich, který nechal postavit renesanční hrobku u kostela svatého Mikuláše. Po Bedřichovi městečko vlastnili Šebestián z Doupova (1570) a Jindřich mladší z Doupova. Na počátku roku 1584 Jindřich povolil místním řemeslníkům založení cechu, který jim měl usnadnit obranu proti pronikání cizích řemeslníků do města. Významným milníkem se pro městečko stal rok 1586, kdy císař Rudolf II. povýšil Vilémov na město. Udělil mu také městský znak a právo pořádat dva výroční trhy. Měšťané proto v roce 1592 koupili za sto kop grošů dům od Lorence Dopsche, ve kterém zřídili radnici. Městu patřil také pivovar a lázně, obojí zmiňované poprvé v roce 1593. Dalším majitelem panství se stal Jindřichův bratr Bedřich Doupovec z Doupova, po jehož smrti statek za nezletilé děti spravovala jejich matka Barbara, rozená Pětipeská z Chýš a Egerberka. Ta obnovila městskou správu, kterou tvořili čtyři purkmistři, z nichž jeden vybíral clo, osm konšelů, městský sudí, tři církevní radní, dva odhadci masa, dva výběrčí cla, dva dozorci lesa a dvanáct obecních přísežných. Většina obyvatel města v té době byla protestantského vyznání. Po matce panství v letech 1605–1617 spravoval syn Vojtěch Doupovec z Doupova, který roku 1608 koupil městský mlýn i s pozemky. Majetek odkázal Ludmile z Doupova provdané za Jana Adama Haugwitze. Po nich se posledním příslušníkem rodu Doupovců ve Vilémově stal Vilém Vojtěch Doupovec z Doupova. Zemřel roku 1621, ale za účast na pražské defenestraci a stavovském povstání byl o rok později odsouzen ke konfiskaci jedné třetiny majetku, ke které patřil Vilémov s tvrzí, pivovarem, panským mlýnem a pilou, lesy, rybníky, vesnice Podlesice a Široké Třebčice a další vsi. Zabavený majetek v roce 1623 koupil hrabě Jan Zdeněk Vratislav z Mitrovic.

Během třicetileté války město třikrát vyhořelo a opakovaně jej ohrožovaly vojenské oddíly a bandy lapků. Podle berní ruly z roku 1654 byla třetina ze 61 domů po válce pustá. Obyvatelé se živili zemědělstvím a řemesly. Dohromady jim patřilo 29 potahů, 67 krav, 42 jalovic 54 ovcí, 104 prasat a pět koz. Z řemeslníků ve městě pracovali ševci, pekaři, řezníci, krejčí, zedníci, bečváři, tesaři, zámečník, truhlář a kovář. Z dřívějších dvou mlýnů zůstal jen jeden s jedním kolem a bývalý měšťanský pivovar od roku 1623 provozovala vrchnost. K panství patřily vsi Podlesice, Široké Třebčice, Kaštice, Konice a Sedlec. Hrabě Jan Zdeněk Vratislav z Mitrovic zemřel roku 1659 a pohřben byl ve vilémovské hrobce. Panství po něm zdědila dcera Alžběta Anna Františka, která se provdala za rytíře Jana Karla Hložka ze Žampachu. V tom čase Vilémov během krátké doby (1657, 1659 a 1661) postihly další tři požáry, které s výjimkou tří domů zničily celé město. Roku 1662 Alžběta Anna panství prodala svobodné paní Polyxeně Marii z Račína, po níž je zdědil syn Jan Jáchym Michal z Račína. Novou radnici měšťané postavili v roce 1687. Městský magistrát byl rozšířen o funkci primátora a přibyli dva celníci a dva dozorci chleba. Jan Jáchym z Račína zemřel v roce 1696 a jeho nástupník byl poddanými označován jako zlý Račín, protože údajně zabil několik žen a 3. září 1711 způsobil požár kostela a fary. O dva roky později se v okolní krajině rozšířil mor, který zasáhl sousední Mašťov. Vilémovu se vyhnul, a zdejší měšťané z vděčnosti na náměstí postavili morový sloup zasvěcený Nejsvětější Trojici. V osmnáctém století město získal rod Golčů. Posledním z nich byl plukovník Arnošt Jan Golč, který se 30. prosince 1792 zastřelil, a panství po něm zdědil Vojtěch Mladota do Solopisk, který nechal starou zpustlou tvrz přestavět na malý zámek pro úředníky. V roce 1835 se majitelkou města stala hraběnka Gabriela z Ditrichštejna, rozená Vratislavová z Mitrovic. Vilémov se nachází v oblasti pětipeské uhelné pánve. Uhelná sloj se nachází v hloubkách deset až sto metrů, ale zdejší hnědé uhlí je nekvalitní, protože obsahuje až 30 % popela. Přesto se v průběhu devatenáctého století, vzhledem k nedostatku paliva, začalo těžit i zde. Brzy začaly spory mezi těžaři a měšťany, kteří si stěžovali, že se jim v důsledku dolování propadají zemědělské pozemky a v roce 1833 se propadla poddolovaná cesta. Asi jeden kilometr východně od Vilémova byl důl Stamm, druhý největší hnědouhelný důl pětipeské pánve. Nacházel se v místech starších dolů Ferdinand a Karel, které zde krátce fungovaly po polovině devatenáctého století a ročně dobývaly asi 300 tun uhlí. Koncem devatenáctého století na jejich místě pětipeské těžařstvo Union otevřelo důl Ferdinand Karel Vojtěch, později přejmenovaný na důl Svatopluk a v roce 1921 na Stammverk podle nového majitele F. Stamma. Těžná šachta se nacházela v blízkosti vilémovského nádraží. Dvacet až třicet horníků tu z hloubky až šedesát metrů dobývalo sloj mocnou až osm metrů. Důl byl uzavřen během hospodářské krize v roce 1934 poté, co se v něm celkově vytěžilo až 600 000 tun uhlí. Severovýchodně od Vilémova existoval od roku 1918 důl Evžen vilémovského hnědouhelného těžařstva se sídlem ve Stuttgartu. Zaměstnával až čtrnáct horníků, kteří v pracovali v podobných podmínkách jako u dolu Stamm. Evžen byl uzavřen v roce 1921 s celkovou produkcí pouhých 10 000 tun. Mezi Vilémovem a Radonicemi se od poloviny devatenáctého století nacházel komplex tří dolů patřících rodině Willmitzerů. Těžba se postupně přesouvala ze starších dolů Josef a Karel směrem k východu, kde se u silnice do Podlesic nacházel důl Mikuláš uzavřený až v roce 1913. Doly zaměstnávaly maximálně dvacet horníků a produkovaly až sedm tisíc tun uhlí ročně. Celková těžba se odhaduje na 300 000 tun uhlí. Posledním šlechtickým majitelem města se 30. prosince 1845 stal hrabě Evžen Karel Černín z Chudenic. Po zrušení poddanství v roce 1850 sice Černínové o část majetku přišli, ale i tak zůstali největšími majiteli pozemků v okolí. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se toto městečko stalo samostatnou obcí a svou samostatnost si udrželo do současnosti. Dopravní spojení Vilémova v roce 1884 zlepšilo zahájení provozu na železniční trati Kaštice–Radonice společnosti Kadaňské místní dráhy a ve stejném roce byl ve městě otevřen poštovní úřad napojený na telegrafní síť. Železnice sloužila zejména k dopravě místního uhlí, cihlářských a zemědělských produktů k zákazníkům. V roce 1903 byla zprovozněna odbočka trati z Vilémova do Doupova. Ve městě fungovala také továrna na azbestové výrobky, ve které byl během druhé světové války roku 1940 zřízen zajatecký tábor pro zajatce z Francie. Na konci války z něj bylo 8. května 1945 propuštěno dvacet zajatců a jejich ubytovna byla upravena na skladiště. Po válce byli vysídleni němečtí obyvatelé, ale pokles počtu obyvatel nebyl tak výrazný jako jinde, protože o zdejší usedlosti byl velký zájem mezi přistěhovalci z vnitrozemí. Lákaly je sem dobré pracovní příležitosti v zemědělství, továrně na azbestové výrobky nebo v radonickém dole Františka. Takže zatím co v roce 1930 je zde uváděno 983 obyvatel, tak v roce 1950 zde žilo 609 obyvatel. Část nově přistěhovaných obyvatel Vilémov opustila po velkém suchu v roce 1947. Neobdělávaných polí se ujalo jednotné zemědělské družstvo prvního typu založené v roce 1951. Zaměření na rostlinnou výrobu se neosvědčilo, takže v roce 1953 bylo družstvo zrušeno a nahrazeno zemědělským družstvem třetího typu. Některé pozemky obhospodařovával státní statek, který se později stal součástí Státní statku Veliká Ves a od 1. ledna 1975 byl začleněn do oborového podniku Chomutov. Statek ve Vilémově zřídil produkční stanici a výkrmu prasat. Družstvo i státní statek zanikly po roce 1990. Část obyvatel si našla zaměstnání v nedalekých hnědouhelných lomech a elektrárnách. Ráz venkovského městečka s řadami zemědělských usedlostí v roce 1972 pozměnila výstavba dvou panelových domů. V devadesátých letech byly zmodernizovány rozvody elektřiny, veřejného rozhlasu, osvětlení a telefonních linek. Proběhla úprava veřejných prostranství a spuštěna byla čistírna odpadních vod. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 428 obyvatel.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9mov_(okres_Chomutov)

Dojmy: Větší obec, nacházející se jihovýchodně od Kadaně, kde je mnoho zajímavostí.

Mapa

Památky a zajímavosti

dům čp. 7 ve Vilémově
dům čp. 27 ve Vilémově
dům čp. 37 ve Vilémově
dům čp. 47 ve Vilémově
dům čp. 52 ve Vilémově
dům čp. 86 ve Vilémově
fara ve Vilémově
kostel sv. Mikuláše ve Vilémově
pohřební kaple Viléma z Doupova ve Vilémově
pomník obětem 1. světové války ve Vilémově
radnice ve Vilémově
sloup se sousoším Nejsvětější Trojice ve Vilémově
vodní nádrž ve Vilémově
zámek Vilémov ve Vilémově