Navštíveno: 31. 9. 2021
Historie: Vinaře (německy Weinern) jsou malá vesnice nacházející se asi 3 kilometry severně od Vilémova. Název vesnice vznikl zkrácením výrazů ves vinařů a během poněmčování se v šestnáctém století výrazně měnil. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: de Winar (1260), Winary (1532), Weinern (1544), Winar (1545), vsí Vinařova (1556) nebo Weynern (1619). První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1260 a nachází se v přídomku jistého Wazlause, který svědčil na listině krále Přemysla Otakara II. vydané pro valdsaský klášter. Podle starší německé vlastivědné literatury se starší zmínky objevily už v letech 1226 a dokonce 1185. Další zprávy jsou až z šestnáctého století, kdy Vinaře patřily k vintířovskému statku Opla z Fictumu. Po jeho odchodu ze země vesnici získal do zástavy Vilém Doupovec z Doupova na Vilémově. Část vsi v té době patřila k Pětipsům, ale roku 1545 oba díly koupil Albrecht Šlik a od té doby už Vinaře zůstaly součástí vintířovského panství. U vesnice se pěstovala vinná réva, ale vinohrady zanikly během třicetileté války. Podle berní ruly z roku 1654 po válce ve vsi žilo sedm sedláků, sedm chalupníků a šest poddaných bez pozemků. Dva bezzemci pracovali jako tesař a šenkýř, jeden z chalupníků byl ševcem. Dohromady měli devatenáct potahů, 21 krav, 22 jalovic, pět ovcí a 58 prasat. V roce 1846 ve vesnici bylo 36 domů, ve kterých žilo 182 obyvatel. Kromě hospody ve vsi stál od počátku osmnáctého století další hostinec zvaný Bergwirthaus (též Am Berg) u křižovatky silnice ze vsi se silnicí II/224. Sloužil mimo jiné poštovním vozům, které z něj přepřahaly koně. U hostince stály další tři panské domky a jeden z vesnických sedláků musel v rámci robotních povinností do hostince dovážet pivo a orat hospodská pole. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století byla tato vesnice samostatnou obcí. V roce 1911 byla do Vinař zavedena elektřina z kadaňské elektrárny. V době první republiky ve vesnici stálo osm velkých statků, jejichž majitelé pěstovali zejména obilí cukrovou řepu, chmel, ovoce a zeleninu. Pokusy o obnovení pěstování vinné révy nebyly úspěšné. Kromě uvedených hospod měla vesnice také obecní chudobinec a obchodníci provozovali trafiku, obchod s ovocem a zeleninou a obchod se smíšeným zbožím. Z řemeslníků zde pracoval kovář, dva ševci, pekař, kolář, zedník, natěrač, dámská krejčová a obecní pasák. Ve vsi bývala i škola, kterou navštěvovaly i děti ze Zahořan. Její budova vznikla v roce 1872 přestavbou stodoly, a i přes nepříznivý stav se využívala ještě v roce 1935. Během druhé světové války na polích pracovali váleční zajatci ubytovaní v zajateckém táboře u domu čp. 12. Po konci 2. světové války došlo k odsunu původního obyvatelstva a k dosídlení obyvatel z vnitrozemí. To mělo za následek to, že zatím co v roce 1930 zde žilo celkem 248 obyvatel, tak v roce 1950 zde žilo již jen 100 obyvatel. V roce 1974 přišli Vinaře o svou samostatnost a stali se součástí obce Vilémov. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 55 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vina%C5%99e_(Vil%C3%A9mov)
Dojmy: Malá vesnice, nacházející se severně od Vilémova, kde jsou dvě zajímavosti.
