Městský erb:
Navštíveno: 13. 9. 2021
Historie: Obec Březno (německy Priesen) se nachází asi 7 km jižně od Chomutova. Původní název vesnice odvozený ze staročeského slova břězen zněl Březen ve významu březový (březový les). V historických listinách se jméno objevuje například ve tvarech: de Briesen (1281), de Prisen (1295), Brziezna (1352), Brziczina (1369), Bryzna (1384), Brzzna (1405), Brzezna (1571), Bržezno (1606), Prisen, Prießen nebo Bržezno (1787) a Priesen (1846). Okolí Března podél toku Hutné bylo osídleno už v pravěku. Přímo na jihozápadním okraji sídla, v místech, kde stojí čistírna odpadních vod Lomu Nástup – Tušimice, se v době laténské a římské nacházelo částečně archeologicky prozkoumané sídliště. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1281 a objevuje se v přídomku Lidéře a Bedřicha z Března, kteří svědčili na listině Chotěbora z Račic, když obdaroval řád německých rytířů z chomutovské komendy. Březno bývalo rozděleno mezi více majitelů. Patřili mezi ně bratři Bohuslav a Bedřich z Čachovic uvádění v letech 1365 a 1375, Heřman ze Šumburka (1375), Aleš z Kolovrat (1401) a po něm jeho dcera Dorota připomínaná roku 1422. Dorota Březno roku 1440 prodala Plichtovi ze Žerotína a z téhož roku pochází první zmínka o zdejší tvrzi. Plichta ze Žerotína vesnici připojil k panství hradu Borku a vybavil ji chomutovským právem. Obyvatelé tak začali mít povinnost robotovat, odvádět naturální dávky a platit daně. Na oplátku získali stejná práva jako měšťané v Chomutově, např. dědické právo na domy a pozemky. Vesnice v té době měla rychtáře, dvanáct konšelů a vlastní soud s odvolacím soudem v Chomutově. V roce 1443 se majitelem vesnice stal Mikuláš II. z Lobkovic. Někdy v té době pravděpodobně začala březenská tvrz chátrat, protože vlastníci na ní po roce 1440 nežili, a časem zcela zanikla. Údajně stávala východně od kostela a je možné, že na jejím místě byla se svolením Jiřího Popela z Lobkovic z roku 1592 postavena radnice. Rok 1469 byl pro obec významným, protože král Jiří z Poděbrad dne 20. ledna na žádost Jana z Lobkovic a na Hasištejně povýšil vesnici na městečko. Udělil mu také právo pořádat v úterý týdenní trh, zřizovat pivovárečné domy, prodávat maso a provozovat další řemesla. Řemeslníci se sdružovali v jediném společném cechu, jehož statut potvrdil v roce 1597 císař Rudolf II. V letech 1541–1549 byl majitelem městečka Šebestián z Veitmile a po něm jeho synovci Václav a Kříž. Dalšími majiteli se stali Jan Kermer (též Kernar) z Krbic a od roku 1561 arcivévoda Ferdinand Tyrolský, který je připojil k chomutovskému panství. V té době už bylo Březno městem, na které ho povýšil král Ferdinand I. v roce 1556. Podle urbáře z roku 1563 ve městě žilo 71 poddaných. Od arcivévody Ferdinanda koupil roku 1571 chomutovské panství i s Březnem Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic. Ve městě se v té době šířil protestantismus, což hasištejnským Lobkovicům nijak nevadilo. Bohuslav Jáchym Hasištejnský z Lobkovic však chomutovské panství vyměnil s Jiřím Popelem z Lobkovic, který jako katolík na svých panstvích netoleroval, a protestanty z města vyhnal. Po mocenském pádu Jiřího Popela v roce 1594 mu byl zkonfiskován veškerý majetek a město spravovala královská komora. Rozsáhlé lobkovické panství muselo být rozděleno na díly, aby je bylo možné prodat. Část, do které patřilo Březno, koupil roku 1605 Linhart Štampach ze Štampachu. Město se 79 poddanými bylo ohodnoceno na 12 812 kop grošů, což bylo ve srovnání s blízkými Drahonicemi málo. Linhartovi synové se zúčastnili stavovského povstání, za což byli po bitvě na Bílé hoře odsouzeni ke ztrátě majetku. Zabavené Březno potom spravoval chomutovský hejtman Mikuláš Hansburk z Koprzek až do roku 1623, kdy panství koupil Jaroslav Bořita z Martinic.
Od Jaroslava Bořity z Martinic koupil panství jeho zeť Florián Žďárský ze Žďáru. Během třicetileté války město postihla morová epidemie, při které zemřelo 120 lidí. V letech 1633–1635 zde měli ležení císařští vojáci. Podle berní ruly z roku 1654 bylo město ve špatné stavu a obyvatelé se živili řemesly, pěstováním obilí a chovem dobytka. Ve městském pivovaře vařila pivo i vrchnost. Žilo zde 35 měšťanů a 31 sedláků a chalupníků. Dvanáct z nich byli řemeslníci, dva řezníci a jeden hostinský. Měšťanům patřilo 56 potahů, šedesát krav, 64 jalovic, 191 ovcí, 124 prasat a devatenáct koz. Sedláci a chalupníci měli dohromady pouze čtrnáct potahů, 28 krav, dvacet jalovic, 46 ovcí, 35 prasat a šestnáct koz. Roku 1671 se majitelem Března stal hrabě Maxmilián z Martinic z ahníkovského panství, který pro časté spory měšťanů s Židy židovskou komunitu z města vypověděl. Martinicové se snažili získat zpět patronátní právo od chomutovských jezuitů, ale podařilo se jim to až roku 1737. Podle tereziánského katastru se v březenském pivovaru vařilo přes 160 sudů piva ročně. Stál zde také mlýn se dvěma koly na nestálé vodě a městský špitál. Měšťané nemuseli vykonávat žádnou robotu, ale platili 201 zlatých a 43 krejcarů ročně chomutovské jezuitské koleji. V devatenáctém století se v okolí začalo těžit hnědé uhlí. Prvním hnědouhelným dolem u Března byl Jan Křtitel založený již před rokem 1840, jehož provoz se přes časté změny majitelů udržel až do roku 1902. Pracovalo v něm maximálně pět horníků dobývajících sloje v hloubkách dvacet až třicet metrů. Celková produkce dolu však dosáhla pouze čtyřicet tisíc tun uhlí. V polovině devatenáctého století byl otevřen důl Antonín s roční produkcí kolem 750 tun a v roce 1863 důl Barbora, který však byl pro nízkou kvalitu uhlí brzy opuštěn a po krátkém obnovení činnosti připojen v roce 1901 k dolovému poli Sirius. Důl Sirius se nacházel asi půl kilometru severně od Března a otevřen byl až v roce 1920. Až třicet horníků v něm dobývalo 2,5 metru mocnou sloj v hloubce dvacet až čtyřicet metrů. Sirius byl výjimečný tím, že se z něj uhlí nevyváželo šachtou, ale šikmou štolou se zabudovanou lanovkou. Důl po několika letech přešel do vlastnictví státu a v březnu 1932 byl vzhledem k obtížným geologickým podmínkám uzavřen. Celkem se v něm vytěžilo 80–120 tisíc tun uhlí. Zříceniny jeho areálu byly zbořeny v roce 1975. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se tato obec stala samostatnou obcí, kterou si zachovala do současnosti. V roce 1869 byla ve městě otevřena pošta. Plánovaná stavba železnice z Plzně si vynutila rozšíření cihelny. Roku 1870 byl uzavřen pivovar. O čtrnáct let později ho koupil majitel pivovaru v Horní Vsi, který jej využíval pouze ke skladování piva. Pivovarská nádrž na vodu však po roce 1870 sloužila jako vodojem zásobovaný potrubím ze Studničního vrchu u nádraží. V roce 1870 se ztratil pramen kyselky u silnice do Bran, ale ještě nějakou dobu byl čerpán ve dvoře cihelny.
Jedinou vojenskou událostí, která se během druhé světové války dotkla přímo Března, bylo letecké ostřelování vlaků v železniční stanici dne 17. dubna 1945. V dubnu 1945 se ve stanici na dobu jednoho a dvou týdnů zastavily dva vlaky s transportem vězňů z koncentračních táborů. Oba vlaky měly 55 vagónů, z nichž v každém bylo uzavřeno čtyřicet až padesát vězňů. Podle obecní kroniky jich během pobytu ve stanici 306 zemřelo. Mrtví byli pohřbíváni do společných hrobů, které byly 19. září 1945 exhumovány a anonymní ostatky pohřbeny do samostatných hrobů. Březno osvobodila Rudá armáda. Jeden její oddíl obsadil již 8. května 1945 stráň nad městečkem, ale dovnitř vjel až následujícího dne, kdy odzbrojil Němce a vzápětí pokračoval směrem k Čermníkům. Odsun Němců začal v září roku 1945 a probíhal až do roku 1947. Zůstat smělo pouze deset rodin horníků, které se musely vystěhovat ze svých domů. Zároveň začali přicházet noví obyvatelé, kterým byly přidělovány domy zabavené původním obyvatelům. To mělo za následek, že zatím co v roce 1930 zde žilo celkem 1524 obyvatel, tak v roce 1930 zde žilo celkem 912 obyvatel. Byl založen divadelní spolek a otevřena knihovna. Po únorovém převratu bylo zavřeno několik soukromých živností a založeno strojní družstvo, které půjčovalo zemědělské stroje soukromým zemědělcům. V květnu roku 1949 následovalo založení jednotného zemědělského družstva, které se roku 1962 sloučilo s jednotným zemědělským družstvem v Branech. O dva roky později bylo začleněno do Státního statku Střezov. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 989 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C5%99ezno_(okres_Chomutov)
Dojmy: Velká obec, nacházející se jižně od Chomutova, kde je mnoho zajímavostí.
