Navštíveno: 12. 5. 2016
Historie: Tento kostel byl vystavěn v letech 1730 – 1736 v barokním slohu podle projektu Kiliána Ignáce Dienzenhofera a Pavla Ignáce Bayera a byla zasvěcena sv. Karlu Boromejskému. Spolu s kostelem byla vystavěna i sousední budova a celý tento komplex sloužil pro kněze ve výslužbě. Tato funkce byla ale v roce 1783 zrušena a sousední budova začala sloužit jako kasárna a následně v roce 1866 stala součástí Českého vysokého učení technického. V po dostavení byli uvnitř vytvořeny fresky, které vytvořil Karel Schöpf a ukazují výjevy ze života sv. Karla. Mezitím v roce 1739 vytvořil Michal Ignác Palliardi štukovou výzdobu. Při úpravách v 80. letech 19. století vznikla terasa, na které dnes kostel stojí, poté v roce 1883 byla snesena cibulová střecha věže a kostel byl zrušen. Své obnovy se kostel dočkal až v letech 1934 – 1935, kdy byl zasvěcen sv. Cyrilu a Metodějovi a začal zde sídlit pravoslavný biskup Gorazda. V tomto kostele také naposledy vydechli parašutisté, kteří spáchali atentát na Reinharda Heydricha. Zde si dovolím citovat jejich jména a jejich osud:
„V kostele jich bylo sedm: rotmistr Josef Valčík ze skupiny Silver A, nadporučík Adolf Opálka ze skupiny Out Distance, rotný Jaroslav Švarc ze skupiny Tin, četař aspirant Josef Bublík a četař Jan Hrubý ze skupiny Bioscope a rotmistři Josef Gabčík a Jan Kubiš ze skupiny Anthropoid. Dva posledně jmenovaní provedli 27. května 1942 vlastní atentát na Heydricha. Pátrací akce okupantů znemožňovaly jejich odchod z Prahy. K parašutistům patřil ještě Karel Čurda ze skupiny Out Distance, který se po výsadku odjel skrýt ke své matce do jižních Čech. Ten nakonec vyzradil Němcům vše o výcviku a lidech, kteří jim pomáhali a u kterých se skrývali. Následné výslechy vedly k objevení úkrytu v kostele. Příslušníci SS a Gestapa obklíčili kostel i okolí a 18. června 1942 brzy ráno došlo k boji. Hrdinové Opálka, Kubiš a Švarc bojovali s Němci na kůru, zbylí čtyři obránci v kryptě. Nad přesilou Němců nemohli zvítězit, a tak po vyčerpání munice použili poslední náboj k ukončení života vlastní rukou. Když Němci pronikli do kostela, pět parašutistů bylo již mrtvých, dva zemřeli cestou do nemocnice. Kromě mnoha dalších, kteří poskytli parašutistům pomoc, byli popraveni i představitelé pravoslavné církve a chrámu sv. Cyrila a Metoděje, kteří se na ukrytí parašutistů podíleli: biskup Gorazd, předseda církevní obce Jan Sonnevend, farář Václav Čikl a kaplan dr. Vladimír Petřek. Pravoslavná církev byla v září 1942 zakázána.“
Po skončení války začala v letech 1945 – 1947 probíhat oprava kostela a byla na kryptu umístěna pamětní deska od Františka Bělského. V roce 1951 se stal tento kostel metropolitním chrámem pravoslavné církve. V tomto kostele pak byl dne 28. 9. 1995 otevřen pomník obětem Heydrichiády, který byl v roce 2002 přejmenován na Národní památník hrdinů heydrichiády.
Zdroj: http://www.prague.eu/cs/objekt/mista/442/katedralni-chram-sv-cyrila-a-metodeje
Dojmy: Pěkný kostel, na kterém jsou stále stopy 2. světové války a jen tak je nikdo nevymaže.
