Navštíveno: 25. 2. 2022
Historie: Přírodní rezervace Podhoří je chráněné území v Česku, které zahrnuje území skalních srázů na pravém břehu Vltavy mezi Bohnickým údolím a začátkem ulice Na Farkách v Praze. Přírodní rezervace byla vyhlášena dne 1. září 1982 o celkové rozloze 8,4 ha. Historie osídlení a využívání území člověkem sahá až do doby před 6000 lety. Při archeologickém průzkumu v letech 1966–73 byly na skalním ostrohu „Na Farkách“ nalezeny pozůstatky pěti osad. Na plošině skály bylo v období řivnáčské kultury (eneolit) výšinné hradiště. Nejstarší pochází z mladší doby kamenné. Pravěké osídlení zde přetrvalo až do starší doby železné, kdy zde žili předchůdci Keltů, lidé bylanské kultury. Patří mezi typické výšinné polohy se stopami pravěkého osídlení. V minulosti zde byl těžen v malých lomech kámen. PR tvoří skály pravého břehu kaňonovitého údolí Vltavy poblíž ústí Bohnického potoka. Vystupuje zde jeden z velkých skalních profilů se 100metrovým převýšením. Tvoří ho horniny mladších starohor se zdaleka viditelnými žílami kyselých vyvřelin. Pevné břidlice svrchního proterozoika tvoří převážnou část území. V některých místech v břidlicích jsou dioritové porfyrity a tonality- alkalické vyvřeliny. Zaříznutou roklí protéká Podhořský potok, který dělí území Podhoří na dvě části: jižní část s mírnějšími úklony svahů (pod výšinným sídlištěm Na Farkách); severní část (Kalvárie) se strmějšími úklony skal s hlubokými erozními rýhami. Značně velká diverzita rostlinných společenstev v území je vyplývá z rozdílnosti chemického složení hornin, přičemž svažitý reliéf převažuje nad plochým. Zdejší půdy jsou převážně vápnité a živné. V nejsevernější části chráněného území se nachází pozůstatek lomu, který vznikl v souvislosti s výstavbou nouzových staveb u břehu Vltavy. Lom ukončil činnost pravděpodobně již počátkem století. Probíhala zde těžba křemenného dioritového porfyritu a drob. Těžba mohla souviset i s regulací břehů Vltavy počátkem dvacátého století.
Dnes celkový charakter území určují rozsáhlé skalní stepi a xerotermní křoviny nebo porosty zakrslých dubů, v nichž se roztroušeně objevuje i dřín obecný (Cornus mas) a v poslední době se šířící višeň turecká (Prunus mahaleb). Takže v pohoří se vyskytují útržky kyselých xerotermních doubrav. Na území přírodní rezervace podhoří najdeme řadu vzácných a chráněných druhů rostlin. Na skalách rostou druhově bohatá společenstva: Tařice skalní (Aurinia saxatilis); Kostřava sivá (Festuca pallens) - hercynské skalní vegetace je hlavní vegetační jednotkou přírodní rezervace podle Botanickému zhodnocení území (Z Plánu péče o přírodní rezervaci Podhoří); Mařinka psí (Asperula cynanchica); Česnek šerý (Allium senescens); Rozchodník bílý (Sedum album); Tařinka horská (Alyssum montanum); Mochna písečná (Potentilla arenaria). Na vrcholových plošinách skal jde převážně o zástupce druhů: trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium), kostřava walliská (Festuca valesiaca), dub letní (Quercus robur). Najdeme v PR Podhoří i kakostu krvavého (Geranium sanguineum), třemdavu bílou (Dictamnus albus) spolu s reliktní třešní křovitou (Prunus fruticosa), a druhově bohatší stepní společenstva jako zvonek jemný (Campanula gentilis), jestřábník bledý (Hieracium schmidtii), locika vytrvalá (Lactuca perennis (Festuca valesiaca)), řimbaba chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum) nebo kokořík lékařský (Polygonatum odoratum). Z dalších druhů je možné zmínit čistec přímý (Stachys recta), chrpa latnatá (Centaurea stoebe) a pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias).
Nejznámějšími obyvateli přírodní rezervace jsou teplomilní zástupci [[hmyz|hmyzu], vzácné druhy nosatců, krasců, tesaříků a mandelinek. Dále zde lze potkat i užovku podplamatou (Natrix tesselata), ještěrku obecnou (Lacerta agilis) a ještěrku zelenou (Lacerta viridis), která je kriticky ohroženým druhem a v Česku je chráněna zákonem. Podhoří je dále osídleno představiteli ptáků, zejména kalousem ušatým (Asio otus), výr velký (Bubo bubo), a malými zpěvnými ptáky jako ťuhýk obecný (Lanius collurio), sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) nebo slavík obecný (Luscinia megarhynchos), kteří hnízdí ve křovinách. Navíc zde můžeme pozorovat teplomilná společenstva i bezobratlých živočichů (např. zobonosky (Attelabus), krytonosce (Ceutorhynchus) či motýly (Lepidoptera)), kteří zde sídlili dávno před člověkem. Při aktuálním průzkumu bezobratlých byly vybrány bioindikační skupiny - pavouci a motýli. V lokalitě bylo zjištěno 32 druhů pavouků, ale celkový odhad bude nepochybně vyšší. V případě motýlů bylo zjištěno celkem 73 druhů okruhu macrolepidoptera. Z ostatních skupin tu sídlí blanokřídlí, kteří patří k nejpočetnějším řádům hmyzu, dále brouci, ploštice a rovnokřídlí. Výskyt přástevníka kostivalového (Euplagia quadripunctata) nevyžaduje zvláštní management kromě zachování otevřené krajiny s dostatkem živných rostlin, keřů z čeledi růžovitých. Druhy (Apatura ilia) batolec červený, (Apatura iris) batolec duhový a (Iphiclides podalirius) otakárek ovocný patří mezi ohrožené. Nicméně případný zvláštní management není třeba upravovat.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Podho%C5%99%C3%AD_(p%C5%99%C3%ADrodn%C3%AD_rezervace)
Dojmy: Impozantní přírodní rezervace, která se skládá z mohutných vysokých skal na Vltavou.
