Městský erb:
Navštíveno: 20. 7. 2018
Historie: Litvínov (německy Leutensdorf) je druhé největší město okresu Most v Ústeckém kraji. Leží na úpatí Krušných hor, 10 km severně od Mostu. Stejně jako je historie Mostu bohatá na archeologické nálezy, tak je i bohaté okolí Litvínova. Již za dob Přemyslovců zde bylo slovanské osídlení v celém kraji. Původně zde byla stará vesnička, ale jak moc stará již nedokážeme říct, jelikož prameny ze kterých by toto bylo možné zjistit se buď ztratili a nebo shořeli v Praze dne 5. července 1541, a tak nejstarší písemnou zmínkou je z roku 1352 zápis z papežského daňového rejstříku, ve kterém byli zaznamenány kostely v zemi, ze kterých dostával král daně. První známí majitelé vsi Litvínova byli v roce 1357 bratři Goblencové, po nich byla vesnice rozdělena a část vlastnil Těma z Kodlic a druhou část vlastnil rod Hrabišců, kteří sídlili na hradě Rýzmburk u Oseka. Hrabišci prodali zdejší panství spolu s Dolním a Horním Litvínovem roku 1348 Míšeňským markrabatům. V roce 1409 je uváděn držitel Litvínova Rynart Rabicar. V roce 1459 vyjednal král Jiří z Poděbrad a celé Litvínovsko se vrátilo do vlastnictví České koruny. Následně se ve zdejší oblasti rozmohlo protestanství. Majitelem zdejšího panství se stal rod z Jahnu. Jako poslední vlastnil Litvínov Kašpar z Jahnu, který prodal roku 1509 Litvínov Zikmundovi z Duban. V roce 1532 získal Litvínov Mikuláš Velemyšlský z Velemyšlevsi a po něm Mikuláš z Knobelshofu. V roce 1542 opět získali Litvínov opět Páni z Jahnu, kteří jej drželi až do roku 1589, kdy byl prodán Václavu z Lobkovic. Po smrti a ovdovnění Polyxeny Marie Lobkovicové, si tato šlechtična vzala roku 1642 za muže Maxmiliána z Valdštejna, čímž přešel majetek Litvínova pod vládu rodu Valdštějnů. Ze třicetileté války se Litvínov vzpamatovával velmi dlouho a vzpamatoval se až na konci 17. století. V této době žilo v Litvínově celkem 6 sedláků a 14 chalupníků s rodinami.
Na přelomi 17. a 18 století se v této oblasti rozmohlo domácí tkaní a zdejší šlechta se snažila domácí výrobce soustřeďovat do manufaktur. Největší z manufaktur na výrobu sukna založil v roce 1715 hrabě Jan Josef Valdštejn a již 20. září téže roku byla vesnice povýšena na městys a bylo jí povoleno konat výroční trh na den sv. Michaela archanděla a zároveň byl dán souhlas vytvořit si vlastní městskou pečeť a znak. Ze Saska do Litvínovska se postupně rozšiřovalo i punčochářství, a tak byl v roce 1757 založen Punčochářský cech. V tomto cechu pracovalo v roce 1763 na 220 pletacích stavech. Zdejší punčochy byli velmi kvalitní a velmi rozšířené, vyváželi se dokonce do různých evropských zemí a dokonce na císařský dvůr. Po roce 1805 ale postupně začal upadat zájem o punčochy a to až do roku 1813, následně již jen punčochářství přežívalo. Dalším způsobem obživy bylo hračkářství, které zde založil v roce 1818 saský občan C. G. Krausse, následně se otevřela nová firma C. A. Müller, pro jehož firmu pracovalo většina soustružníků a hračkářů z Litvínova. V roce 1852 byl Litvínov povýšen na město a byl osamostatněn, následně začali postupně přibývat nové typy firem, ale také jiné končili jelikož v roce 1859 nakonec zanikla jedna epocha Litvínova, kdy byl ukončen punčochářský cech. V této době žilo již v Litvínově 6 342 obyvatel a obyvatelé následně stále narůstali, jelikož se v této oblasti také rozmohla těžba uhlí. Po konci 1. světové války byl velký nárůst českých obyvatel a horníků. Již v roce 1930 zde žilo 24 136 obyvatel, ale následně v roce 1933 s nástupem fašismu přišli Čechy o Sudety, které byli postoupeny Německu a tak v roce 1938 vstoupila německá armáda do Litvínova a čeští obyvatelé se evakuovali. Nacisté zde v roce 1939 vybudovali velký chemický závod, který sloužil k výrobě pohonných hmot z hnědého uhlí. V této továrně postupně pracovalo celkem 40 000 lidí, většina z nich byli političtí vězni. Na konci 2. světové války byla továrna velmi poškozena opakovanými leteckými nálety. Dne 8. května 1945 skončila válka pro Litvínov, když sem vsoupila Rudá armáda. Následně v roce 1946 došlo k odsunu německého obyvatelstva a město bylo dosídleno obyvateli z vnitrozemí, což na počet obyvatel nemělo téměř vliv, jelikož zde v roce 1950 žilo 25 527 obyvatel. V roce 1989 po pádu režimu se město začalo velmi rozrůstat. Objevovalo se mnoho malých obchůdků a město získalo nový ráz. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 24 905 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Litv%C3%ADnov
Zdroj: https://www.mulitvinov.cz/historie-mesta/d-420325
Dojmy: Zajímavé město, které si jako jedno z mála zachovalo svůj historický charakter.
