Navštíveno: 20. 7. 2018
Historie: Dříve v této oblasti se nacházela stará štola ze 14. až 16. století, díky této těžbě se po opuštění štoly, tato štola zavodnila a postupem času zanikla. Dříve zde na tomto místě stával dům čp. 140, v něm žil Josef Kempe, který objevil v roce 1823 železitou vodu, pocházející právě ze zatopených puklin této štoly. Tak se rozhodl a založil na tomto místě takzvané Malé lázně. Vodu zachytával v dřevěné přístavbě, kam postupně v roce 1835 instaloval šest koupacích van. Návštěvnost zde neměl velkou, i když se zde řada pacientů vyléčila z revma. Z tohoto důvodu se tyto lázně snažil další majitel jménem František Chlouba zatraktivnit, a tak nechal prozkoumat MUDr. Sterna, aby prozkoumal léčivou činnost pramenů. V roce 1877 získali tyto lázně manželé Walterovi, kteří nechali přistavět patro budově, ale již v letech 1914 – 1921 v důsledku 1. světové války byl provoz lázní zastaven, a následně v roce 1924 prameny vyschly a podnik byl tím zavřen. Následně nový majitel Gustav Guttwald se v roce 1925 pokoušel pomocí vrtů nalézt nový pramen, což se mu podařilo, a tak v roce 1928 byly lázně znovu otevřeny a v roce 1930 započal v lázních celoroční provoz. V této době byl u pramene zjištěna silná radiace. V těchto lázních se zde léčili především problémy s pohybovým ústrojím. Na konci 2. světové války po odsunu německého obyvatelstva byly lázně znárodněny a v roce 1947 byly definitivně uzavřeny. V průběhu 50. let 20. století probýhali snahy o znovuotevření lázní, ale ty byli marné, a tak bylo stavení v roce 1956 upraveno k bydlení, ale již v roce 1985 byl dům srovnám se zemím. V roce 2014 proběhla adaptace tohoto místa na odpočinkové místo z iniciativi Spolku přátel historie Litvínovska. V rámci této adaptace proběhl také rozbor vody, který stanovil že voda je silně železitá a obsahuje mangan, obsah síry v této vodě je proměnliví a voda je radioaktivní.
Zdroj: Naučná tabule
Dojmy: Velmi chutná pramen na ochutnání, i když často bych jej raději nepil. Pití je jen na vlastní nebezpečí.