Navštíveno: 13. 9. 2021
Historie: Čejkovice (německy Tschekowitz) jsou malá vesnice nacházející se asi 2,5 km východně od Libědic. Název vesnice je odvozen z příjmení Čejka, znamená tedy ves lidí Čejkových. Používaly se také tvary Czeykowice, Czizykowitz, Czeikowice, Cžegkowicz a další. První písemná zmínka o Čejkovicích – „censum in v. Schenkewitz ad domum in Kadano“ – pochází z roku 1350 a byla nalezana v archívu maltézského kláštera v Praze. Vesnice byla rozdělená mezi dva majitele. Jedním byl rod Sekerků ze sousedních Sedčic a jako druhý je v letech 1391–1437 uváděn vladyka Jiří Chlup z Čejkovic. Beneš Sekerka ze Sedčic roku 1372 prodal mimo jiné svou část Čejkovic Vilému z Olešné, Rackovi ze Soběsuk a Jindřichu Sekerkovi. Posledním příslušníkem čejkovických vladyků byl Jakub Chlup, který zemřel před rokem 1463, kdy je poprvé zmíněna zdejší gotická tvrz. O rok později se stal novým majitelem Jan Žehrovský z Kolovrat. Později byly Čejkovice připojeny k sedčickému panství, zdejší tvrz přestala být vrchnostenským sídlem a v průběhu 16. století beze stop zanikla. Do začátku 17. století vystřídalo sedčické panství řadu majitelů. Do roku 1523 jím byl Jiří Sekerka ze Sedčic, který ho prodal Albrechtu Šlikovi a ten roku 1534 Žatci. Městu ho však zkonfiskoval král Ferdinand I. za účast na stavovském povstání. Zabavené panství koupil Volf Krajíř z Krajku, a když zemřel, zdědili je jeho synové Adam a Zdeněk. Ti zemřeli bez dědiců, takže statek připadl královské komoře. V roce 1575 ho za 32 000 kop míšeňských grošů koupil Jan z Valdštejna a jeho syn Adam z Valdštejna ho prodal v roce 1599 Asmanovi ze Štampachu, po kterém ho zdědila vdova Kateřina, původem Kaplířová ze Sulevic. Když císař Ferdinand II. vydal Obnovené zřízení zemské, prodala v roce 1628 veškerý majetek za 41 000 míšeňských Anně Solomoně Černínové z Chudenic a odešla ze země. Od téhož roku byly Čejkovice až do zrušení patrimoniální správy připojeny ke Krásnému Dvoru. Jaké důsledky měla pro Čejkovice třicetiletá válka nevíme, ale sousední Sedčice, které leží jen o 1,5 kilometru dále na východ, byly vypáleny. Berní rula z roku 1654 uvádí šest sedláků, jednoho chalupníka a popis vesnice vyznívá celkově dobře. V polovině 19. století byl u Čejkovic v provozu hnědouhelný důl Karel Josef. Od roku 1850 se Čejkovice staly samostatnou obcí v okrese Žatec, kde zůstaly až do roku 1960. Potom se staly místní částí Libědic a spolu s nimi byly v období 1981–1990 součástí obce Pětipsy. V listopadu 1990 se Libědice osamostatnily a Čejkovice zůstaly jejich osadou. Po konci 2. světové války došlo k odsunu původního obyvatelstva a k dosídlení obyvatel z vnitrozemí. Takže zatím co v roce 1930 zde žilo celkem 231 obyvatel, tak v roce 1950 zde žilo celkem 104 obyvatel. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 36 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cejkovice_(Lib%C4%9Bdice)
Dojmy: Malá vesnička, nacházející se východně od Libědic, kde je mnoho zajímavostí.
