Městský erb:
Navštíveno: 27. 2. 2016
Historie: Představte si malebnou vesnici Prameny, známou v němčině jako Sangerberg, která se rozkládá jen 10 km severně od Mariánských Lázní. Historie tohoto místa sahá až do 13. století, kdy se Hrabišcové z Rýzmburka stali pány tohoto kraje. V roce 1354 jim král Karel IV. udělil dvanáctileté právo těžit suroviny na území Císařského lesa.
V té době se již v dokumentech objevuje zmínka o vesnici Sangerberg, dnešní Prameny. O rok později, v roce 1355, zde Boreš z Rýzmburka postavil gotický dřevěný kostel. Vesnice se nacházela na hranici panství Hrabišců a kláštera v Teplé, což vedlo k řadě sporů. Tyto spory byly urovnány v roce 1357, kdy král Karel IV. stanovil přesné hranice a uklidnil obě strany konfliktu.
Na počest tohoto mírového aktu byl původní dřevěný kostel přestavěn na kamenný gotický kostel, zasvěcený sv. Linhartovi. Prvním farářem tohoto nyní farního kostela byl jistý Andreas. Hrabišcové zde těžili zlato, stříbro a cín, což přineslo kraji velký výdělek a prosperitu.
Vesnice byla v té době rozdělena na dvě části, což vedlo k problémům, protože jedna část byla protestantská a patřila koruně, zatímco druhá část patřila klášteru v Teplé a byla katolická. Těžba zde utichla během husitských válek, a tak král Vladislav II. v roce 1486 udělil klášteru v Teplé povolení těžit nerosty v okolí Pramenů.
Díky své prosperitě se vesnice stala hornickým městečkem, ale po útěku zdejšího evangelického panstva a obyvatel bylo městečko téměř vylidněno a tento status byl na konci 16. století zrušen. V letech 1615 až 1618 probíhala barokní přestavba kostela, která se však kvůli následujícím událostem protáhla až do roku 1692.
Během třicetileté války byla vesnice vypleněna armádou císařského vojevůdce Johanna t’Sercaes von Tilly v letech 1620 a 1622. Další vyplenění přišlo v roce 1632 od evangelických Saských vojsk, v roce 1642 od Francouzských jednotek a nakonec v roce 1647 od Švédských jednotek.
Toto městečko bylo v podstatě vylidněné, v troskách a šachty a štoly byly silně poškozené nebo zavalené. Těžba zde v podstatě utichla a již nebyla nikdy plně obnovena. Tato historie je připomínkou turbulentní minulosti tohoto malebného místa.
V 17. a 18. století se vesnice Prameny vyvíjela pomalu a téměř stagnovala. Avšak v 19. století nastal obrat, kdy místní obyvatelé začali pěstovat chmel. I přes jeho ne zcela ideální kvalitu se dobře prodával a vesnice začala znovu prosperovat.
V roce 1873 byly všechny části vesnice sloučeny do jedné a dne 30. dubna téhož roku se Prameny staly opět městečkem a získaly městský znak. Další pozitivní událostí byly pokusy majitele panství, svobodného pána Junker-Bigatta, o obnovu těžby, což vedlo k objevení bohatých ložisek stříbra. Tato těžba však brzy skončila.
Dalším významným momentem bylo nalezení minerálek, které byly vysoko hodnoceny v rozborech z 10. října 1870 a 15. června 1871. Díky tomu se Prameny staly lázněmi. Bohužel, i přes rychlý rozvoj lázeňství, začalo po 1. světové válce skomírat, protože se nacházelo v pohraničí.
Zatímco v roce 1930 zde žilo celkem 1527 obyvatel, v roce 1950 po odsunu německého obyvatelstva počet obyvatel klesl na 300 a pokračoval v poklesu. V roce 1945 bylo městečko osvobozeno americkou armádou, která zde zastavila svůj postup.
I přes to, že zde byl v roce 1947 zřízen vojenský újezd Prameny, kde vrtaři svévolně hledali ložiska uranu, byl tento vojenský újezd v roce 1954 zrušen. To umožnilo návrat horníků, kteří zde těžili až do roku 1958. Bohužel, během této krátké doby zdejší starobylý kostel velmi zchátral a nakonec byl v témže roce stržen.
Prameny se pak staly samostatnou obcí a svůj sešlý stav, který připomíná dávnou slávu, si zachovaly až do současnosti. Podle sčítání lidu z roku 2020 zde žije celkem 106 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Prameny
Zdroj: https://www.slavkovsky-les.cz/obce-slavkovskeho-lesa/prameny/
Dojmy: Velmi malá obec, kde je mnoho zajímavostí.
