logo prehis.cz Cestování okres Chomutov Vinařice Vitčice

Vintířov

Informace

Navštíveno: 14. 9. 2021

Historie: Vintířov (německy Winteritz) je vesnice nacházející se asi jeden kilometr na severozápad od Radonic. Původní název vesnice je odvozen ze jména Vintera ve významu ves lidí Vinterových. Později došlo k záměně písmene „r“ na „ř“, ale v německé variantě Winteritz se původní jméno udrželo. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: de Wintheritz (1295), de Wintritz (1344), Wyntierzow (1352), de Winezyerzow (1360), Winezierzow (1417), Winthierzow (1431) nebo Wintritz (1544). Návrší mezi Vintířovem a Radonicemi bylo osídleno již v raném středověku. Podle starších domněnek se zde nacházelo hradiště, ale jeho existence nebyla prokázána. Přesto bylo na lokalitě nalezeno množství keramiky z doby hradištní i vrcholného středověku. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1295 a připomíná Vlka z Vintířova. Pravděpodobným zakladatelem však byl ve dvanáctém století vladyka Vintíř, jehož synové v roce 1196 podepsali darovací listinu mašťovského kláštera. V polovině čtrnáctého století byl Vintířov farní vsí a stála v něm rytířská tvrz. Jméno Vlk se v rodu vintířovských vladyků často opakovalo, protože další Vlk je zmiňován v roce 1360. Jeho manželkou byla Eufenie z Kolovrat, se kterou měli dceru Elišku. V roce 1403 Eliščin syn Vlček uplatňoval své patronátní právo ke zdejšímu kostelu, přičemž se dostal do sporu s Arnoštem ze Šumburka, kterému v té době patřila část vesnice s vlastní tvrzí. V roce 1415 Vlčkův podíl koupil Vlašek z Kladna, který již o čtyři roky dříve koupil Kojetín, ale brzy poté panství získal Pechanec starší z Očedělic. Jeho syn, Pechanec mladší z Očedělic, prodal panství v roce 1461 Heřmanovi ze Zhořce. V držení druhé části vesnice se postupně vystřídali Vilém ze Šumburka, Aleš ze Šumburka a jeho syn Bedřich starší ze Šumburka, kterému se nejspíše podařilo získat do svého vlastnictví i vlčkovskou část. Od Bedřichova syna Jana ze Šumburka vintířovské panství v roce 1505 koupil Albrecht z Kolovrat, ale už o tři roky později je prodal Oplovi z Fictumu. Cena za panství, ke kterému patřil Kojetín, Ratiboř, Dolany, Úhošť a části Žaboklik a Krbové, činila 3 500 kop pražských grošů. Opl žil na tvrzi vladyků z Vintířova a podařilo se mu shromáždit značný majetek. Kromě vintířovského panství mu patřily také Radonice, Pětipsy a hrad Šumburk, na kterém provozoval penězokazeckou dílnu. Za falšování peněz byl v roce 1530 odsouzen, a před trestem musel uprchnout ze země. Jeho majetek zabavila královská komora a v roce 1532 ho zastavila Šlikům. Albrecht Šlik potom v roce 1547 vintířovské panství koupil a připojil k němu řadu okolních menších panství (Vojnín, Háj a Blov). Také nechal zbourat starou tvrz a na jejím místě v letech 1544–1556 postavit renesanční zámek. Posledním Šlikem ve Vintířově byl Jeroným Šlik, po kterém panství v roce 1612 zdědil Jindřich Matyáš Thurn, který se stal jedním z velitelů stavovského vojska během bitvy na Bílé hoře. Po porážce musel uprchnout ze země, a v nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti a ztrátě majetku. Vintířov však v roce 1622 získala zpět jeho manželka Alžběta Thurnová, rozená z Tiefenbachu. Ta jej však prodala veliteli císařského vojska Ferdinandovi z Nagarolu, který k panství připojil Zahořany a Vidolice. Od roku 1625 panství užíval a od roku 1628 také vlastnil španělský generál Vilém Verdugo, pán na Mašťově a Doupově. Jeho nevlastní syn Jan Šebestián z Pöttingu panství prodal Janu Antonínu Losymu z Losynthalu v roce 1644. Příslušníci jeho rodu panství zvelebili. V roce 1669 vybudovali ovčín a sýrárnu pro zpracování mléka, které připomíná dochovaný nápis a letopočet na bráně hospodářského dvora. Nechali také postavit kapli na Vintířovském vrchu a radonický zámek a přestavět radonický i vintířovský kostel. V roce 1709 postavili nový ovčín u silnice ke Kojetínu a hospodářský dvůr se sýpkami, ve kterém o dvacet let později přibyl ještě pivovar. Losyové také zahájili stavbu nového zámku, ale jejich projekt dokončil až Josef Mikuláš Windischgrätz, který panství získal po dlouhých sporech v roce 1785. Posledním šlechtickým rodem, který v roce 1868 koupil místní velkostatek, byli Lobkovicové, kterým patřil až do roku 1948. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se tato vesnice stala samostatnou obcí. Během druhé světové války sloužila jedna ze zámeckých hospodářských budov jako zajatecký tábor pro 23 válečných zajatců z Francie. Po konci 2. světové války došlo k odsunu původního obyvatelstva poklesl zdejší počet obyvatel. Takže zatím co v roce 1930 zde žilo 335 obyvatel, tak v roce 1950 zde žilo celkem 218 obyvatel. V roce 1976 se stala tato ves součástí obce Radonice, kam spadá dodnes. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 107 obyvatel.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vint%C3%AD%C5%99ov_(Radonice)

Dojmy: Malebná vesnice, nacházející se severozápadně od Radonic, kde je mnoho zajímavostí.

Mapa

Památky a zajímavosti

kaple Panny Marie ve Vintířově
kaple Panny Marie Pomocné ve Vintířově
kaple sv. Šebestiána ve Vintířově
kostel sv. Markéty ve Vintířově
krucifix ve Vintířově
lapidárium zaniklých obcí Doupovských hor ve Vintířově
nový zámek Vintířov ve Vintířově
pomník obětem 2. světové války ve Vintířově
rychtářův dům ve Vintířově
starý zámek Vintířov ve Vintířově
sýpka ve Vintířově
zemědělský dvůr ve Vintířově