Městský erb:
Navštíveno: 10. 9. 2022
Historie: Semily, známé také jako Semil v němčině, je malebné město nacházející se na severovýchodě Čech a jihovýchodě Libereckého kraje. Město se rozprostírá v hlubokém údolí, kde se řeky Jizera a Oleška spojují, a leží na severním okraji Českého ráje.
Historie Semil sahá až do středověku, s první písemnou zmínkou o farním kostele datovanou do roku 1352. To naznačuje, že samotná obec existovala již předtím. Vsi Podmoklice a Klinkovice jsou dokonce zmiňovány již v roce 1318 jako majetek Voka z Rotštejna.
Semily byly domovem šlechty, která zde pravděpodobně na Koštofranku postavila tvrz a později u Jizery dvůr. Na počátku 18. století byl postaven zámek. V roce 1542 se majetkové poměry ustálily a Semily se dostaly do vlastnictví rodu Smiřických ze Smiřic. Později přešly do rukou Albrechta z Valdštejna, který je v roce 1628 postoupil do zástavy Mikuláši Desfoursovi. Ten je v roce 1635 získal do dědičného vlastnictví.
V roce 1691 postihl Semily ničivý požár, který zničil většinu domů, včetně fary, školy, radnice, panských domů a dvou kostelů. Majitel panství, Ferdinand Ignác Desfours, nejenže přijal řadu opatření k obnově města, ale také nechal postavit nový jednopatrový barokní zámek. V severozápadním křídle tohoto zámku je částečně zakomponována i budova původní renesanční tvrze. Tento zámek je dodnes dominantou města a připomínkou jeho bohaté historie.
V roce 1713, po ničivém požáru, se Semily vzpamatovaly a měly dokonce více domů než před katastrofou. Majetek města byl v rukou rodiny Desfoursů až do roku 1748, kdy jej prodali Františku Václavu Caretto-Millesimovi, zeti Ferdinanda Desfourse. V roce 1754 bylo panství rozšířeno o statek Jesenný a Škodějov.
V roce 1810 prodal Josef Caretto-Milesimo semilské panství podnikateli Jakubu Veithovi. Veith se zde za kontinentální blokády snažil zavést výrobu řepného sirobu. V roce 1824 se majitelem Semil stal Karel Alain Gabriel, kníže Rohan a vévoda Montbazonský a Bouillonský.
Od roku 1850 pronajímali Rohanové zámek nově vytvořeným státním úřadům, jako bylo okresní hejtmanství, okresní soud a berní úřad. Na přelomu let 1898 a 1899 město za 270 tisíc zlatých koupilo část velkostatku včetně zámku, pivovarů a lesů, což mu vytvořilo podmínky pro další růst.
V roce 1924, když si město nemohlo dovolit nezbytnou přístavbu zámku, prodalo jej státu. Ten jej využívá dodnes, po zrušení okresních úřadů v roce 2002 je mj. sídlem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Semily se staly pověřenou obcí 3. stupně s 21 spádovými obcemi.
V roce 1939 se se Semily sloučila obec Podmoklice a v roce 1964 byly připojeny také Bítouchov a Spálov. Tím se město Semily stalo ještě větším a rozmanitějším.
Název města Semily se ustálil až v polovině 19. století, a od té doby se pro toto městečko již trvale užívá označení město. Na starších mapách a dokumentech lze najít i různé varianty názvu, jako Semil, Semill, Semile, Semille nebo dokonce Seemühl. Původ jména je předmětem dohadů, ale podle jazykovědců by mělo označovat osadu "semilů", tedy lidí, kteří jsou milí nebo se líbí.
Obyvatelé Semil se tradičně živili zemědělstvím a řemesly, zejména zpracováním lnu a bavlny a tkalcovstvím. Od poloviny 19. století se tyto činnosti začaly provádět v továrnách. Průmyslový rozvoj města a sousedních Podmoklic podpořila stavba železniční tratě z Pardubic do Liberce v letech 1856–1858.
Na počátku 20. století se začalo více dbát na vzhled města. Budovy, které nebyly esteticky nepřijatelné a které přežily další požár, byly zbourány a nahrazeny většími a výstavnějšími stavbami. Byla postavena i Semilská nemocnice a vyrostla vilová čtvrť Na Kruhách na místech, kde byly původně jen louky. Během prvního desetiletí 20. století přibylo 115 nových domů, což Semilům dalo jejich současnou podobu.
Podle sčítání lidu z roku 2023 zde žije celkem 8163 obyvatel, což svědčí o dynamickém růstu a rozvoji tohoto malebného města.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Semily
Dojmy: Okresní město, nacházející se přibližně v západní části tohoto okresu, kde je mnoho zajímavostí.
