Navštíveno: 18. 1. 2022
Historie: Pomník Operace Anthropoid stojí v Praze-Libni poblíž mimoúrovňové křižovatky Vychovatelna, nedaleko místa události – pravotočivé zatáčky, spojky mezi ulicemi Zenklova a V Holešovičkách). Připomíná československé parašutisty, kteří v těchto místech provedli 27. května 1942 atentát na Heydricha (krycí název Operace Anthropoid). Operace Anthropoid byl krycí název pro parašutistický výsadek vyslaný během druhé světové války z Velké Británie na území Protektorátu Čechy a Morava. Tvořili ho vojáci československé exilové armády Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Byl organizován zvláštní skupinou „D“ zpravodajského odboru exilového Ministerstva národní obrany a řazen byl do první vlny výsadků. Jednalo se o diverzní operaci, která proběhla mezi prosincem 1941 a červnem 1942. Jejím hlavním cílem bylo zlikvidovat zastupujícího říšského protektora a šéfa RSHA Reinharda Heydricha. Desant byl vysazen na třetí pokus 29. prosince 1941 v 02.24 hod. (3.24 středoevropského času) z letounu Handley Page Halifax Mk.II NF-V (ser. L9613) 138. peruti RAF. Poté byly vysazeny desanty operací Silver A (v 02.37 hod. mezi Poděbrady a Městcem Králové) a Silver B (v 02.56 hod. u Kasaliček nedaleko Přelouče). Gabčík s Kubišem seskočili na pole obce Nehvizdy poblíž Prahy, jejich výsadkový kontejner dopadl blízko místního hřbitova. Původně plánovaným místem seskoku byly ale 100 km vzdálené Ejpovice u Plzně. Josef Gabčík se při seskoku zranil na noze. Operační výstroj a sabotážní materiál ukryli v boudě zahradníka Antonína Sedláčka, kde přečkali noc. Kubiš se ráno obrátil na místního faráře Františka Samka s prosbou o pomoc s tím, že se vrací z práce v Říši a zabloudil. František Samek (30. dubna 1892, Třebíč – 25. června 1961, Nehvizdy) mu ukázal na mapě, kde se nachází, a dal spolehlivé kontakty. Poté podle původních pokynů odjeli oba výsadkáři do Rokycan, kde se jich na noc ujal Václav Stehlík (bezpečnostní heslo "Pozdrav od Hradeckého"). Druhý den oba odvezl do Plzně k policejnímu inspektoru Václavu Královi, který jim opatřil nové pracovní knížky a Gabčíkovi zajistil lékařské ošetření. Z Plzně se Kubiš vydal do Prahy za Václavem Růtou, u kterého pobyli pět dní. Během té doby vyzvedli ukrytý materiál, jenž postupně přemístili do dalších úkrytů v Praze a okolí. Gabčík se záhy vydal za Kubišem do Prahy. Václav Růta oba seznámil s Janem Zelenkou-Hajským, přes kterého navázali spojení se sokolskou odbojovou organizací JINDRA. Ten postupně vytvořil se svou skupinou "ŘÍJEN" nejužší sokolskou odbojovou síť kolem příprav výsadku Anthropoid. Mezi jeho nejbližší spolupracovníky kromě Václava Růty patřili ještě Jan Bejbl, Václav Novák, František Pecháček, Jaroslav Piskáček, Jaroslav Smrž, Petr Fafek, Jaroslav Starý, František Hejl, Antonín Oktábec, Bohuslav Strnad, Emanuela a Václav Khodlovi a Marie Moravcová s celou rodinou. Sokolský odboj jim zajistil ubytování, falešné doklady i lékařské zprávy k pracovní neschopnosti, potravinové lístky i náhradní oblečení a vybavení. Zásadní byly informace o pohybu R. Heydricha v Praze. Klíčovou osobou byl František Šafařík, bývalý žák Zelenky-Hajského, který přes Marii Kovárníkovou a Ludmilu Soukupovou dodával pravidelně informace, kdy a jak se dopravuje Heydrich na Pražský hrad. Jakožto příslušní hradní protiletecké služby měl po areálu hradu volnější přístup. Díky němu oba parašutisté získali přehled o jeho vozech i doprovodu. Jan Zelenka-Hajský zajistil setkání obou parašutistů i s dalšími odbojáři, včetně Ladislava Vaňka a doc. Vladimír Krajina. Dne 21. března 1942 se Kubiš s Gabčíkem setkali i s Václavem Morávkem, který ale téhož dne večer při boji s gestapem padl. Po dobu jejich pobytu v Praze je na strategická místa doprovázely Marie Kovárníka se se sestrou Ludmilou a také s Annou Malinovou, případně jejich doprovod a odbojové spojky kromě jiných zastávaly i sestry Rela a Liběna Fafkovi. Během jara 1942 začali v Praze operovat i parašutisté z výsadků SILVER A, OUT DISTANCE, TIN, ZINC a BIOSCOP. Byli v pravidelnějším kontaktu s Josefem Valčíkem (SILVER A) a Adolfem Opálkou (OUT DISTANCE). Jan Kubiš se s Opálkou, Valčíkem a Čurdou účastnili navigační podpory akce CANONBURY, při níž britské letectvo bombardovalo 26. dubna Škodovy závody. Tato operace skončila neúspěchem. Poté se Gabčík s Kubišem začali opět podrobně zabývat plánem na atentát. Na plánování a přípravě se podílel úzký okruh odbojářů kolem Jana Zelenky-Hajského. Původní rozkazy s účastí domácího odboje nepočítaly, ovšem bez jeho podpory by nakonec nebylo možné uskutečnit ani atentát, ani záchranou síť ubytování pro ostatní výsadkové skupiny. Gabčík s Kubišem o svém úkolu dalším zástupcům domácího odboje nic neprozradili, ovšem ti odhadli, že se připravuje akce, která by mohla mít dalekosáhlé následky pro obyvatelstvo. Prostřednictvím vysílačky Libuše se Vaněk s Krajinou pokoušeli přimět politické a vojenské vedení v Londýně, aby příkaz k atentátu zrušilo. To se však nestalo. Gabčík a Kubiš provedli řadu pozorování a pomocí informací dodaných učitelem Zelenkou připravili plán atentátu. K útoku byla zvolena ostrá pravá zatáčka z tehdejší Kirchmayerovy třídy (v současnosti ulice Zenklova) do ulice V Holešovičkách v Praze-Libni, kudy od Velikonoc každodenně Heydrich projížděl autem do své kanceláře na Pražském hradě a kde musel jeho řidič automobil výrazně zpomalit.
Dne 27. května 1942 oba příslušníci desantu Anthropoid zaútočili na vozidlo zastupujícího říšského protektora Heydricha. V rozhodující chvíli selhal Gabčíkův samopal Sten Mk.II, ale Kubiš hodil na vozidlo bombu plněnou plastickou trhavinou a s velmi citlivým nárazovým zapalovačem upraveným z protitankového granátu vz. 73. Heydrich, který v rozporu s bezpečnostními předpisy nechal zastavit vozidlo, byl zraněn kovovým úlomkem z karoserie, který roztříštil 11. žebro, prorazil bránici a uvízl ve slezině. Dne 4. června 1942 na následky infekce způsobené zraněním zemřel. Atentátníkům se díky pomoci odboje podařilo ukrýt a německé moci se ani přes rozsáhlé vyšetřování a kruté represálie nedařilo přijít jim na stopu. Sedm parašutistů, kteří v té době zůstali v Praze (Josef Bublík, Jozef Gabčík, Jan Hrubý, Jan Kubiš, Adolf Opálka, Jaroslav Švarc, Josef Valčík), našli pomoc díky kontaktům Sokolů a české pravoslavné církve. Petr Fafek se díky Janu Sonnevendovi dozvěděl o možnosti úkrytu v podzemí jistého chrámu. Seznámil tak Jana Zelenku-Hajského s kaplanem Vladimírem Petřekem a duchovním otcem Václavem Čiklem. Ti poskytli parašutistům úkryt v kryptě českém pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Teprve zradou rtn. Karla Čurdy z výsadku Out Distance se německé vyšetřovací orgány dostaly k informacím. Dne 16. června 1942 Čurda z vlastní vůle gestapu udal všechny spolupracovníky parašutistů, které osobně znal v Praze, Pardubicích, Vojtíškovu tiskárnu v Lázních Bělohradě a Plzni. Nejbrutálnějšími vyšetřovacími metodami, jež gestapo použilo při výslechu desítek spolupracovníků parašutistů, se podařilo 17. června 1942 zjistit, kde se parašutisté ukrývají. Dne 18. června 1942 kolem 4 ranní začal areál kolem Resslovy ulice uzavírat náhradní prapor „Deutschland“ a strážní prapor „Prag“ do dvou obkličovacích kordonů. Ve 4.15 vniklo zadním vchodem do kostela zatýkací komando gestapa s několika vojáky. Boj v kostele trval skoro tři hodiny. Boj o kryptu kostela další čtyři hodiny. Během sedmi hodinového boje s německými jednotkami zahynuli všichni parašutisté buď vlastní rukou nebo na následky vážných zranění. Přestože oba příslušníci desantu zahynuli, byla mise považována za úspěšnou, neboť zadaný úkol byl v plném rozsahu splněn. Samotná likvidace Heydricha se později v období komunismu a jeho výkladu dějin stala předmětem řady sporů. Brutální represe v protektorátu vyvolaly silnou zpětnou reakci spojenců v zahraničí. Mezinárodní ohlas a následné odstoupení Anglie a Francie od Mnichovské dohody („oduznání Mnichova“), přinesly kýženou naději na znovuobnovení poválečné ČSR v předmnichovských hranicích. Teror v reakci na atentát přinesl tisíc pět set popravených Čechů, mj. nacisté vypálili obce Lidice (10. června 1942) a Ležáky (24. června 1942). 24. října 1942, 26. ledna 1943 a 3. února 1944 zavraždili nacisté v koncentračním táboře Mauthausen celkem 294 nejbližších spolupracovníků parašutistů z řad českého odboje. Nicméně i díky tomuto činu byla poválečná ČSR uznána mezi vítězi.
Na podobu pomníku v blízkosti autobusové zastávky a mimoúrovňové křižovatky Vychovatelna na Prosecké radiále (ulici V Holešovičkách), před vyústěním sjezdové rampy ze Zenklovy ulice do ulice V Holešovičkách, vypsala městská část Praha 8 soutěž, kterou vyhrál návrh dvou sochařů Davida Moješčíka a Michala Šmerala a architektů Jiřího Gulbise a Miroslavy Tůmové. Základní kámen byl položen 27. května 2008. Pomník tvoří devět metrů vysoký ocelový sloup z cortenové oceli tmavě červené barvy ve tvaru trojbokého hranolu. Trojúhelníkový průřez podstavce je symbolickým odkazem na klín československé vlajky. Na vrcholu podstavce stojí zády k sobě tři postavy s roztaženými pažemi. Symbolicky znázorňují protinacistický odboj – dvě z nich mají na hlavách helmy a představují československé výsadkáře a jedna (v klobouku) připomíná civilní obyvatele, kteří jim v odboji pomáhali. Dokončený památník byl slavnostně odhalen 27. května 2009, přesně v 10.35 hodin tj. 67 roků po provedení atentátu. Slavnostního odhalení se zúčastnili zástupci radnice Prahy 8, Vojenského historického ústavu a pamětníci 2. světové války. V Libeňském zámku byla ten den zahájena výstava s názvem Od Mnichova k atentátu. Součástí oslav byl i vzpomínkový akt na Ďáblickém hřbitově.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pam%C3%A1tn%C3%ADk_Operace_Anthropoid
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Anthropoid
Dojmy: Velmi zajímavý pomník, který připomíná hrdinskou událost 2. světové války, která měla tragické následky.
