Navštíveno: 16. 1. 2022
Historie: Kostel svatého Gotharda v Praze 6-Bubenči je římskokatolický farní kostel, klasicistní stavba na barokních základech. Ačkoli o první sakrální stavbě na území vsi Ovence (dnešní Bubenče) není známo nic bližšího, zasvěcení bubenečského kostela svatému Gothardovi je poměrně silným důkazem toho, že to bylo poměrně brzy, jelikož úctu k tomuto světci do našich zemí přinesli benediktinští mniši z Niederaltaichu, kde byl Gothard opatem. Benediktini kteří tvořili první osídlení nedalekého Břevnovského kláštera, založeného v roce 993, a kromě jiných založili roku 999 také klášter na Ostrově u Davle. Je tedy velmi pravděpodobné, že zde (možná na místě dnešního kostela) stávala prostá kaplička, u níž se ovenečtí modlili. Jde pouze o dohady bez historického podkladu, jisté však je, že kdesi nedaleko dnešního Krupkova náměstí stával dvůr, kde se ve 12. století narodil a vyrůstal blahoslavený Hroznata, pozdější opat premonstrátského kláštera v Teplé. Jisté je že historie kostela patří právě do 12. století, kdy kostel byl v majetku Kláštera v Teplé. První zmínky o existenci kostela jsou již z roku 1313, kdy byl zdejším farářem jakýsi kněz Vlk. I když byl bubenečský kostel jednoznačně farním již počátkem 14. století, historické listiny jej jako farní poprvé zmiňují roku 1352. Jeho podobu se nezachovala, nicméně lze s jistotou tvrdit, že šlo o románskou stavbu (snad rotundu), podobnou ostatním, které se nacházely v tehdejším okolí Prahy. Nevýhodou obce Ovenec se velmi záhy stala její geografická poloha: na cestě od řeky k Pražskému hradu se musely přes obec, která navíc ležela hned u královské obory, skýtající dostatečné množství zásoby dřeva i zvěře, přesouvat všechna vojska táhnoucí na Prahu. Není proto divu, že obec často pustla v důsledku válečných škod a zdejší katolická farnost postupně ztrácela na významu. Když si ovenecký kostel navíc vybrali husité jako svůj svatostánek, v němž se konaly bohoslužby pod obojí (jelikož Ovenec nebyl součástí Prahy, nevztahoval se na něj papežský interdikt z roku 1415), vyvolala místní obec nelibost u katolické vrchnosti. V květnu 1420 se u ovenecké obory utkal Jan Žižka z Trocnova s oddíly Jana z Michalovic a po vítězství husitů Žižkovi lidé zcela vypálili většinu stavení a kostel zcela vyplenili. Farnost zanikla a kostel byl nepoužitelný, a tak v roce 1421 byla bubenečská farnost sv. Gotharda úředně zrušena a kostel zpustl úplně. Ke konci 17. století se kostel sv. Gotharda (v původní, nedochované podobě) už opět používal, jistou dobu jej spravoval hlavní pražský farář od Matky Boží před Týnem. Dokládá to zápis v bubenečské matrice (dnes ztracené) z roku 1685 o pohřbu vedeném z bubenečského kostela. Libocký kostel, odkud byla svatogothardská farnost po nějaký čas spravována, byl opraven a administrace tamní fary obnovena až roku 1702. Zasloužil se o to nejvyšší purkrabí Českého království, hrabě Adolf Vratislav ze Šternberka. Téhož roku se osada v Ovenci stala filiální při libocké farnosti i s kostelem sv. Gotharda. Tento stav však trval pouze do roku 1738. Husitské války zasáhly do historie farnosti a na více než tři století se farní život zastavil. Zdejší lokalitou procházela četná vojska, obléhající Prahu, takže k plenění došlo jak během třicetileté války, tak i v letech 1741 a 1742. Bubenečská farnost byla tenkrát přifařena k farnosti libocké a později k Bohnicím. Farnost u zbytků starého kostela byla obnovena v roce 1786 a záhy vznikla iniciativa pro výstavbu nového kostela s původním zasvěcením sv. Gothardu.
Historie současné barokní budovy kostela sv. Gotharda v Bubenči začala v roce 1800. Iniciátorem zbourání starého a výstavby nového chrámu byl pravděpodobně hrabě František Kager ze Štampachu, tehdejší nejvyšší purkrabí Českého království. Ten vyzval zemské stavy k vypracování nového plánu kostela, protože starý se jevil „těsný, tmavý a jen dřevěným stropem opatřený“. Zemské stavy ještě téhož roku předložily stavební plán státním úřadům ve Vídni. Těm se však nový návrh nelíbil pro nedostatečné rozměry a požadovaly jeho rozšíření alespoň na kapacitu poloviny obyvatel tehdejší bubenečské osady, což činilo 537 duší. Dále Vídeň kritizovala nízký rozpočet, za jaký údajně nelze vystavět dostatečně uctivý svatostánek. A tak byl rozpočet navýšen o 878 zlatých a dosáhl celkově téměř 6000 zlatých. Když byl sebrán dostatek peněz a císařské stavební úřady ve Vídni souhlasily se stavbou nového kostela, došlo v dubnu 1801 ke stržení staré stavby a již 4. května téhož roku byl slavnostně posvěcen základní kámen nového kostela. Stavba pokračovala velmi rychle. Podle dochovaných stavebních deníků vedl vlastní stavbu jakýsi mistr zednický z Podbaby jménem Matěj Šmaha, nebyl však nalezen původní plán stavby s podpisem architekta či projektanta. Na neděli 18. října 1801 byla svolána velká slavnost a do Bubenče na kočáru přijel pomocný pražský biskup (sufragán) Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk (1749–1830), jenž nový barokní kostel vysvětil. Patronem kostela i nadále zůstal svatý Gotthard, biskup z Hildesheimu. Vnitřní zařízení pochází z řezbářské dílny Ignáce Michaela Platzera. Obraz světce na hlavním oltáři vytvořila vídeňská malířka B. Kraftová. Z původního zařízení se dochoval ještě obraz z oltáře sv. Jana Nepomuckého. Nepříliš vhodné místo s nestabilním podložím způsobilo, že stavba byla už v letech 1809-1810 opravována a také upravena Josefem Zobelem. K dalším úpravám došlo v roce 1861. V roce 1870 byly ve věži osazeny hodiny, které financoval významný českých stavitel, rytíř Vojtěch Lanna mladší. Nakonec v roce 1888 byl zrušen hřbitov, který se rozkládal kolem kostela, a postupně zanikl. Následně byl kostel v letech 1909 – 1910, kdy byla klasicistně upraven do své současné podoby. Nakonec kostel prodělal pravděpodobně v průběhu 1. dvacetiletí 21. století svou rekonstrukci.
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-gottharda-13510297
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Gotharda_(Praha)
Dojmy: Jednoduchý kostel, který má za sebou velmi bohatou historii.
