logo prehis.cz Cestování okres Chomutov Zaječice Zásada u Kadaně

Zákoutí

Informace

Navštíveno: 22. 6. 2021

Historie: Zákoutí (dříve Bernov, německy Bernau) je vesnice nacházející se asi 4 kilometry na sever od Blatna. Původní název Bernov pochází ze středněhornoněmeckých výrazů, které znamenaly buď „medvědí luh“ nebo „Berův luh“. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: in Bernaw (1357), in Bernow (1378), Bernaw (1384 a 1412), Pernow (1555 a 1577) a Bernau (1623 a 1846). Název Zákoutí byl stanoven až vyhláškou z roku 1952. Založení vsi bylo nejspíše ve čtrnáctém století jako osada lesních dělníků. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1357. Zákoutí se nacházelo na panství hradu Nový Žeberk, který v té době patřil pánům z Bergova. V roce 1383 Ota z Bergova panství prodal Těmovi z Koldic, který je připojil k Červenému hrádku. Dvanáct rodin původních osadníků pracovalo zejména v lese a bylo osvobozeno od vrchnostenských poplatků. Pozdější majitel panství Lorenc Glac roku 1516 odkázal veškerý majetek své dceři Anně, od které ho sňatkem získal Šebestián z Veitmile. Zákoutí se tak stalo součástí chomutovského panství, u kterého zůstalo do roku 1605, kdy byl rozprodán majetek zabavený Jiřímu Popelovi z Lobkovic. Zákoutí patřilo k vesnicím, které koupil Linhart Štampach ze Štampachu z ahníkovského panství. Za Linhartova syna Jana Jindřicha bylo připojeno k Březnu. Janu Jindřichovi byl v roce 1622 zabaven veškerý majetek za podporu a osobní setkání s králem Fridrichem Falckým během stavovského povstání. Přestože mu měla být vyplacena polovina částky, za kterou byl jeho majetek prodán, odešel Jan Jindřich Štampach roku 1628 do Saska. Březno i se Zákoutím získal roku 1623 do zástavy Jaroslav Bořita z Martinic, jehož zeť Florián Jetřich Žďárský ze Žďáru ji brzy poté připojil ke spojenému panství Ahníkov-Prunéřov. Během třicetileté války bylo Zákoutí vypáleno švédským vojskem. Podle Berní ruly z roku 1654 ve vsi stál mlýn. Tři usedlosti byly pusté a v ostatních žilo pouze deset chalupníků, kterým patřily celkem čtyři potahy, patnáct krav, šest jalovic a tři kozy. V roce 1680 bylo panství Ahníkov-Prunéřov, ke kterému patřil březenský statek se Zákoutím, rozděleno, a Zákoutí zůstalo u Ahníkova až do roku 1850. Hugo Martinic v Zákoutí nechal roku 1692 postavit hospodářský dvůr určený k chovu jalovic. V roce 1772 ve vsi vypukl mor skotu, který způsobil vysoké ceny potravin a hlad. Následovala epidemie tyfu, na který zemřelo 49 lidí, což byla třetina všech obyvatel. Podle soupisu ahníkovského panství z roku 1794 v Zákoutí žili tři chalupníci a čtyřicet domkářů. Jejich povinností bylo odpracovat ročně 297 dní roboty, z čehož se mohli vykoupit za dvacet zlatých a šest krejcarů. Hlavním zdrojem obživy bylo pěstování a předení lnu, výroba plátna a sklizeň sena. V první polovině devatenáctého století panství získali hrabata Wolkenstein-Trostburkové, za kterých byl starý dvůr upraven na ovčín využívaný od jara do podzimu. Před nástupem zimy byly ovce odehnány do Ahníkova. Část obyvatel se živila nebo si přivydělávala výrobou dřevěného zboží pro domácnost. Podle Sommerova díla v té době ve vsi fungoval také mlýn s pilou a stoupa na výrobu třísla. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se tato ves stala součástí obce Boleboř, kam patřila až do roku 1880, kdy se stala samostatnou obcí. Na konci devatenáctého století měřilo území obce přes 480 hektarů, z nichž dvě třetiny tvořil les. Ve vsi byly dvě hospody, osm zemědělců a živnost zde provozovali tři mlynáři, tři zedníci, tři ševci, dva truhláři, dva tesaři a tkadlec. Bývala zde také jednotřídní škola otevřená roku 1879, kterou navštěvovalo až padesát dětí. Před druhou světovou válkou byly v provozu dvě dílny, ve kterých se vyráběla mlýnská kola a ručně vrtané dřevěné potrubí. Součástí druhé dílny byl větrný mlýn na mletí obilí. Ve druhé polovině dvacátého století se vesnice téměř vylidnila, zatím co v roce 1930 je zde uváděno 228 obyvatel, tak díky odsunu původního obyvatelstva klesl počet v roce 1950 na 21 obyvatel. Díky tomu se tato ves stala roku 1950 součástí obce Blatno, kam patří do současnosti. Část domů byla v roce 1955 zbořena armádou a teprve následujícího roku byla do vsi zavedena elektřina. Většina dochovaných domů se postupně změnila na rekreační objekty a u staré myslivny upravené na rekreační středisko Bernava býval malý lyžařský vlek. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 24 obyvatel.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kout%C3%AD_(Blatno)

Dojmy: Malebná vesnice, nacházející se severně od Blatna, kde je mnoho zajímavostí.

Mapa

Památky a zajímavosti

dům čp. 1 v Zákoutí
dům čp. 2 v Zákoutí
dům čp. 4 v Zákoutí
dům čp. 26 v Zákoutí
dům čp. 29 v Zákoutí
dům čp. 59 v Zákoutí
dům eč. 10 v Zákoutí
dům eč. 14 v Zákoutí
dům eč. 24 v Zákoutí
dům eč. 36 v Zákoutí
dům eč. 37 v Zákoutí
dům eč. 43 v Zákoutí
dům eč. 45 v Zákoutí
dům eč. 47 v Zákoutí
dům eč. 50 v Zákoutí
dům eč. 51 v Zákoutí
chata Bernava v Zákoutí
kaple Panny Marie v Zákoutí
krucifix v Zákoutí
socha sv. Jana Nepomuckého v Zákoutí