Městský erb:
Navštíveno: 12. 9. 2021
Historie: Jirkov (německy Görkau) je město nacházející se asi 5 km severovýchodně od Chomutova. Název města je odvozen z osobního jména Jurek (Jírek) ve významu Jírkův dvůr. V historických pramenech docházelo ke kolísání mezi názvy Jurkov a Borek (dnes místí část Červený Hrádek), který převládl v 15. a 16. století. Jméno se vyskytuje například ve tvarech: de Borku (1321), Jurkow (1352), in Jurkow (1363), in Gyrkow (1395), Jurkaw (1399), in Jerkaw (1403) nebo Jörkau, Görkau, Girkow a Jurkow (1787), Jírkow (1848) a Görkau nebo Jirkov (1854). První písemná zmínka, kterou je možné spolehlivě spojit s Jirkovem pochází z roku 1352. Vesnice zde vznikla nejpozději ve druhé polovině třináctého století. Její počátky jsou spojeny pravděpodobně s rodem pánů ze Rvenic, kteří kolonizovali okolní krajinu. Patronátní právo ke kostelu svatého Jiljí měl v roce 1362 Odolen ze Rvenic. O dvacet let později patřily dvě třetiny Jirkova k Ervěnicím a třetina k panství hradu Nový Žeberk. Tuto třetinu roku 1382 (1383) prodal Ota z Bergova Těmovi z Koldic. Ti se dělili o jirkovské patronátní právo s Jindřichem z Ervěnic. Na počátku patnáctého století byl poblíž Jirkova založen hrad Borek přejmenovaný během husitských válek na Červený hrádek. Jeho vlastníkem a snad i zakladatelem byl v roce 1415 Dětřich Kraa, kterému hrad se dvěma třetinami městečka Jirkov udělil jako léno král Václav IV. O dva roky později borecké panství koupil Václav z Moravěvsi a Kopist. Během husitských válek se majitelé Červeného hrádku často střídali. V roce 1431 jej sice koupil Půta z Ilburka, ale skutečně jej ovládl až jeho syn Vilém z Ilburka, který Jirkovu roku 1443 potvrdil stará práva, a navíc je rozšířil. Měšťané se směli volně odstěhovat, vykoupit z robotních povinností, ve vrchnostenském pivovaře vařit pivo a soudit v pozůstalostním řízení. Dalším majitelem Jirkova se v roce 1449 stal Albrecht z Konipas, na jehož žádost král Ladislav Pohrobek městu povolil každou středu pořádat trh. Albrechtovi se podle potvrzení městských práv v roce 1462 zřejmě podařilo získat do vlastnictví celé město, pro které vydal rychtářský řád. Další práva město získalo roku 1480 od Lorence Glace ze Starého Dvora, který mu povolil vařit a prodávat pivo nejen v panském pivovaře. Král Vladislav Jagellonský v roce 1507 potvrdil všechna stará práva. Povolil také konat výroční osmidenní trh na svátek svatého Jiljí a vybudovat opevnění. Od té doby se do města vstupovalo jednou z pěti bran: Vinnou na západě, Zámeckou na severu, Vodní na severovýchodě, Pražskou na jihovýchodě a Chomutovskou na jihu. Existenci hrdelního práva v Jirkově dokládá záznam o popravě z roku 1571.
Během Šmalkaldské války v letech 1546–1547 byl majitelem města Šebestián z Veitmile, který zastával funkci velitele zemské hotovosti císaře Ferdinanda I. Jirkov proto v dubnu 1547 dobylo saské vojsko generála Thumshirna, a město muselo zaplatit výpalné ve výši 1 500 zlatých. Šebestián brzy poté město dobyl zpět. V roce 1534 je ve městě zmiňován první hamr, který později roku 1589 město koupilo od Štěpána Šlika. Kromě něj tu byl pravděpodobně druhý hamr a kamenečná huť, které vedly spory s mlynáři o vodu. V huti se zpracovával materiál z jirkovského dolu Kryštof otevřeného v roce 1554 z podnětu jáchymovského báňského hejtmana Kryštofa z Karlovic. Důl byl druhým největším českým nalezištěm po Čachovicích. Fungoval až do roku 1639 a pozdější snahy o jeho znovuotevření nebyly úspěšné. Haldy vyloužené odpadní horniny byly zarovnány při budování městského parku na začátku devatenáctého století. Kryštof z Karlovic do města pozval nové obyvatele ze Saska a upravil práva vaření piva ve vrchnostenském a městském pivovaru a měšťané poté v letech 1557–1596 vyhloubili rozsáhlý systém kvasných sklepů. Ve městě založil také papírnu, která fungovala až do poloviny devatenáctého století. Druhou papírnu založili roku 1596 bratři Jiří mladší a Wolf Kryštof z Karlovic. I přes požár v roce 1639 existovala až do roku 1848. Město v šestnáctém století díky těžbě a zpracování kamence a železa (bývala zde hřebíkárna) zbohatlo a rozrostlo se o předměstí zvaná Dolní Cech, Horní Cech a Bělidlo. Kryštof z Karlovic postupně rozprodával majetek a zbývající část panství nakonec prodal v roce 1576 svému nevlastnímu synovi Augustovi z Geršdorfu. Sám si ponechal jen kamencovou huť. August město vlastnil jen tři roky a od roku 1579 patřilo Lobkovicům. Na počátku sedmnáctého století město koupilo kamencový důl s hutí od Maindla z Hirschenbergu, který byl nejprve jejím nuceným správcem, ale později k ní získal dědičná práva. O rok později, v roce 1611, však majetek zabavila královská komora, protože Maindl jako cizinec nesměl vlastnit a prodávat majetek zapsaný v zemských deskách. Město tak muselo celý provoz koupit znovu. Během šestnáctého století, až do roku 1591, ve městě převažovali protestanti. Když město získal Jiří Popel z Lobkovic, zahájil rekatolizaci a na faru dosadil katolického faráře. Náboženský tlak se zmenšil po Popelově mocenském pádu a konfiskaci majetku v roce 1594 a protestantství se ve městě udrželo až do roku 1626. V roce 1605 město koupil Adam Hrzán z Harasova, který vzápětí přestal respektovat jeho stará práva, a po měšťanech dokonce vyžadoval robotu. Město se s ním úspěšně soudilo, ale vysoké náklady se citelně podepsaly na stavu městské pokladny. Situaci ještě víc zhoršila třicetiletá válka, během které museli měšťané několikrát platit výpalné. Vojáci zničili městské vinice, upadlo zemědělství i městská řemesla. Podle berní ruly z roku 1654 v Jirkově žilo 139 měšťanů, dva chalupníci na předměstí a třináct poddaných bez pozemků. Kamencová huť stále fungovala, i když její provoz byl ztrátový. Významným zdrojem příjmů bylo vaření piva ve čtyřech obecních pivovarech, jejichž pivo se vyváželo do i do Prahy. Císař Leopold I. městu umožnil pořádat výroční trh o svátku svatých Šimona a Judy. Provoz dolu a huti skomíral, až byl v roce 1693 zcela zastaven. V roce 1708 na náměstí vypukl požár, který zničil polovinu města. Během osmnáctého století město přišlo o hrdelní právo. Podle tereziánského katastru provozovalo pivovar a šest mlýnů. Ve válkách o rakouské dědictví se v srpnu roku 1742 u města odehrála šarvátka mezi uherskými, bavorskými a francouzskými vojáky. Koncem sedmileté války v roce 1762 ve městě tři dny loupili pruští vojáci. Podobně město trpělo během války o bavorské dědictví. Pokus o obnovení těžby kamence z roku 1760 zamítli úředníci jáchymovského horního úřadu jako neproveditelný. Hospodářská situace se začala zlepšovat až po roce 1771, kdy město koupil Jan Alexandr z Rottenhanu, který na svém panství podporoval rozvoj průmyslu. V tom pokračovali i jeho potomci.
Napoleonské války se města přímo nedotkly, ale před bitvou u Lipska se v okolí shromažďovaly rakouské, ruské a pruské armády, které spotřebovaly veškeré potraviny. V první polovině devatenáctého století se v Jirkově začal rozvíjet textilní průmysl. Spuštěno bylo několik velkých přádelen. Aby se mohlo město rozrůstat, byly v roce 1828 zbořeny hradby a později i brány. Ve čtyřicátých letech byly zbourány budovy dvou pivovarů z šestnáctého století, které roku 1841 nahradil velký pivovar postavený v Horním Cechu. Jirkovské pivo v té době mívalo vynikající pověst. V blízkosti města fungovalo přibližně od padesátých do sedmdesátých let devatenáctého století několik malých hnědouhelných dolů: František, František Josef, Čerstvé štěstí, Leopold a Marie. Celková produkce všech dolů se pohybovala okolo osmi tisíc tun uhlí ročně. Podniky měly malou finanční a odbytovou základnu, a proto byly uzavřeny v důsledku tehdejší hospodářské krize. U města také až do poloviny devatenáctého století vyvěral železitý pramen, který byl využíván k lázeňským koupelím. Dopravní spojení zlepšilo otevření železniční trati provozované Duchcovsko-podmokelskou dráhou od roku 1872. Ke zlepšení kvality života přispělo vybudování kanalizace (1890) a vodovodu (1895–1896), který přiváděl vodu od Jindřišské. V roce 1911 bylo město elektrifikováno napojením na mosteckou rozvodnou síť. Na počátku dvacátého století ve městě docházelo k dělnickým nepokojům a protičeským štvanicím. Uklidnění do jisté míry přinesla první světová válka, která postihla všechny obyvatele. Do města přicházeli uprchlíci z Haliče, byla zde zřízena nemocnice, a v roce 1917 se rozšířila úplavice, na kterou zemřelo několik lidí. Přímo ve válce zahynulo 107 jirkovských mužů, 34 jich bylo pohřešováno a další desítky lidí zemřely ve městě v důsledku podvýživy a nemocí. Po vzniku Československa se Jirkov stal součástí německými poslanci vyhlášené provincie Německé Čechy, a československá správa město převzala s pomocí armády až koncem listopadu 1918. Přes hospodářské nesnáze a nedostatek bytů se Jirkov rozrůstal. Problém s nedostatkem bydlení vyřešilo 200 nových domů postavených podle silnice k Březenci. Ve třicátých letech vznikly další obytné čtvrti na jižním okraji města a u silnice k Červenému Hrádku. Pro svůj poklidný život bylo město doporučováno k pobytům starším lidem. Ovoce z okolních sadů se vyváželo do zahraničí. Ve třicátých letech dvacátého století klid postupně vymizel. Roku 1932 se ve městě v souvislosti s mosteckou stávkou konal tábor lidu, jehož účastníci se střetli s četníky. Následujícího roku začala uplatňovat svůj vliv Sudetoněmecká strana, a soužití Čechů s Němci se zhoršovalo. Po mnichovské dohodě ve městě zůstalo asi jen třicet Čechů. Během druhé světové války bylo ve městě internováno několik set zajatců z Nizozemska, Francie a Sovětského svazu, kteří pracovali ve zdejších továrnách. Kühnovu přádelnu využívala firma WSW k výrobě součástek do rádií a odposlouchávacích zařízení. V roce 1944 město postihlo několik bombardovacích náletů, které však způsobily jen malé škody. Rudá armáda Jirkov osvobodila 8. května 1945 odpoledne. Došlo při tom k malé přestřelce se členy Hitlerjugend. První neřízené vystěhovávání Němců začalo už v srpnu 1945, ale většina jich odešla prostřednictvím patnácti transportů až během následujícího roku. Po válce došlo k velkým změnám v hospodářství. Roku 1950 vzniklo jednotné zemědělské družstvo, ale po deseti letech se sloučilo s družstvem v Březenci a později byl celý neúspěšný podnik začleněn do Státního statku Červený Hrádek. Zanikly firma Transporta a textilní továrna Korda. Hřebíkárna změnila zaměření na výrobu dřevěného zboží přemístěnou ze zaniklého Podhůří, přádelna BENAR začala místo bavlny zpracovávat umělé textilní vlákno. Pobočka chomutovského závodu Julia Fučíka v Telšském údolí začala od roku 1962 vyrábět brusný písek k čištění ocelových odlitků. Uvažovalo se o uzavření pivovaru, ale vzhledem k tomu, že měl vlastní sladovnu a vydatný zdroj vody, byl místo něj uzavřen pivovar v Chomutově. Jirkovský pivovar nakonec ukončil výrobu v roce 1976. Ve dvacátém století se ve městě začala stavět nová sídliště. Prvním z nich byly Nové Ervěnice v padesátých letech, do kterých se nastěhovali lidé zejména za zaniklých Ervěnic. V sedmdesátých letech probíhala výstavba sídlišť panelových domů Jirkov-střed, Vinařická I, určené zaměstnancům podniku V. I. Lenina Komořany, a v roce 1986 bylo dokončeno sídliště Vinařická II pro lidi ze zrušených Kundratic a Dřínova. V první polovině devadesátých let dvacátého století ve městě vzrostla nezaměstnanost až k osmnácti procentům. Bývalou firmu Vertex roku 1990 koupila Preciosa, která zde začala vyrábět skleněné napodobeniny drahokamů, ale roku 2013 byl provoz omezen a o dva roky později zcela uzavřen. Výroba v areálu Benaru skončila úplně a jen postupně ji nahrazovaly drobné firmy. Nedostatek pracovních příležitostí se po roce 1995 projevil na převaze levicových politických stran a velká část obyvatel proto začala dojíždět za prací do vzdálenějších míst. Přesto se město do roku 2000 výrazně proměnilo. Rozšířila se sídliště, proběhla rekonstrukce městského centra a s Chomutovem Jirkov spojila trolejbusová trať. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 18 637 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jirkov
Dojmy: Velké město, nacházející se severovýchodně od Chomutova, kde je mnoho zajímavostí.
