Navštíveno: 7. 5. 2016
Historie: Kousek od města Horní Slavkov na kopci, zvaném šibeniční vrch stojí jedna unikátní památka, zdejšího kraje. Jedná se o objekt, který kdysi sloužil jako popraviště, objekt se skládá z 2,5 metru vysoké podesty, na které byli dříve prkna, z této podesty vychází tři pilíře, na kterých byly umístěné trámy, na kterých mohl zločinec spokojeně vyset. Dnes jsou tyto pilíře vysoké asi jen 2 metry, ale dříve byli mnohem vyšší, přibližně 6 metrů, to proto, aby byl oběšenec dobře vidět z města Horní Slavkov, aby každý, kdo sem přicházel věděl, že město vlastní hrdelní právo a může zločince trestat dle své vůle.
Popraviště bylo postaveno, někdy kolem roku 1500 na pozemcích, které koupilo město Horní Slavkov od nedalekých Bošířan. Jelikož se toto zařízení ze začátku hojně užívalo tak muselo být pravidelně upravováno a opravováno. Poslední opravy proběhly dokonce v roce 1936, ale již ne z důvodu poprav, ale proto že tou dobou to bylo vyhledávané místo. Tou dobou také Slavkovský okrašlovací spolek umístil nad vchod do popraviště kamennou desku s letopočtem 1598 a znakem města, která byla přivezena z blízkého hřbitova. Dále zde přibyl nápis v latině: "Hodie mihi, cras tibi" což znamená "Dnes mně, zítra tobě".
Podobné popraviště stálo i v Bečově, také na vrchu zvaný šibeniční. Tvar popraviště měl svůj důvod. První bylo ten že nahrazovalo pódium, aby všichni mohli vidět co se zde děje, proto mělo kruhový tvar, aby bylo hezky vidět ze všech stran. Druhým důvodem bylo, že vchod na popraviště měl kdysi velmi těžké dveře, takže se Kat nemusel bát o svůj život, kdyby se někdo pokusil osvobodit vězně. Jednoduše řečeno před začátkem procesu se zde kat s vězněm zamknuli, poté byla vykonána poprava, a až vše skončilo, tak kat zamkl popraviště samotné, jelikož lidé v té době se snažili získat různé relikvie z těla oběšeného a přikládali jim magický význam. Horní Slavkov ani Bečov neměli svého kata, tudíž vždy poslali pro kata do Jáchymova, odkud kat dojížděl.
Když pachatel nebyl dopaden, docházelo k popravě tak, že byl oběšen jeho obraz, což málo lidí ví. Ve středověku, se lidé těmto místům obloukem vyhýbali, ale když na počátcích 20. století začal být turismus, naopak se vše otočilo, a lidé tyto místa začali sami vyhledávat. Poslední popravy na těchto místech se konali většinou do roku 1756, jelikož Marie Terezie vydala mnoho reforem, které sebrali řadě měst hrdelní právo.
Teď jedna zajímavost, kterou budu celou citovat: "Velkou zajímavostí zdejšího popraviště je, že se zachoval podrobný zápis poslední popravy, která byla na zdejším Horno Slavkovském popravišti vykonána a která proběhla 10. září 1751. Text zápisu zveřejnil historik S. Burachovič v časopise Arnica v čísle 11/1979, a který se jmenoval "Poslední poprava v Horním Slavkově". V dnešní době se určitě jedná o zajímavost a kuriozitu, takže celý popis je zde doslovně opsán.
Odsouzenou delikventkou byla Marie Alžběta Früchtlová z Radošova u Verušiček.
Byla obžalována z otrávení manžela, vraždy služebné a z útěku z vězení. Po všech uvedených činech byla dopadena v Aši a přivezena k potrestání do Slavkova. Dne 7. září se na městské radnici projednávalo odvolání vězněné, které bylo po zvážení všech okolností zamítnuto. Hned poté byly Früchtlové ve vězení sděleny den a hodina její popravy. Téhož dne odpoledne poslali městští radní pro kata do Jáchymova. 8. září se dostavil kat a ubytoval se v hostinci "U červeného vola". Odsouzená byla nepřetržitě hlídána dvěma strážci. 9. září si kat s pomocníky prohlédl popraviště, připravil všechny náležitosti a bylo mu ukázáno místo, kde měl být vykopán hrob pro popravenou. Místní kováři zhotovili příslušná železa a lanaři dodali potřebné provazy na pouta. Po návratu do města byl kat ve věznici představen odsouzené a ona jej dle dávného zvyku musela odprosit za své zlé skutky. Ráno dne 10. září přesně v 8.00 hodin vězeňský zřízenec vyzváněl zvonem hříšníků a vyvolal poprvé v městě popravu. Pak odešel pro kata. Městský soudce poté na radnici kata seznámil s přesným zněním rozsudku a připomněl mu, aby se po popravě zdržel všech kouzel a magických praktik. Též mu kladl na srdce, aby popravčí úkon provedl co nejsvědomitěji, tak, aby hříšnice netrpěla. V půl deváté byly městským posluhou z oken radnice podruhé vyvolány informace o popravě a rozsudek. To se opakovalo za čtvrt hodiny potřetí. Poté městský soudce v doprovodu dvou úředníků, kata a posluhy se odebrali do vězení pro obžalovanou. V průvodu čtyřiceti ozbrojených mužů ji přivedli na radnici. Tam jí byl přečten rozsudek. Následovalo jeho hlasité vyvolání z radničního okna. Rovněž bylo vyvoláno zamítnutí odvolání. Pak městský soudce vstal a řekl hříšnici: "Slyšela jsi nyní, jaký rozsudek a jaké právo jsou proti tobě vzneseny? Podle nich zemřeš!" Hned nato uchopil do obou rukou bílou soudcovskou hůl a vrhl ji k nohám odsouzené. Tři přísedící soudci vzápětí převrhli svá křesla. Před radnicí již čekal seřazený popravčí průvod, v jehož čele se soudci s katem koňmo vydali k místu vykonání rozsudku.
Kolem popraviště utvořil dav velký kruh, do kterého přivedli odsouzenou. Ještě naposledy byla otázána, zda lituje svých činů. Po krátké zpovědi kat ženu spoutal, obnažil její krk a pak jí sťal hlavu a pravou ruku. Tělo popravené spolu s uťatou hlavou a rukou bylo svrženo do vykopaného hrobu, který zasypali katovi pomocníci. Po skončení svého díla kat vstoupil doprostřed kruhu a zvolal: "Pane městský soudče, konal jsem spravedlivě?" Soudce odvětil slavnostně: "Popravil jsi spravedlivě, jak si rozsudek a právo žádaly." 11. září kat v doprovodu dvou mužů odjel zpět do Jáchymova. S popravou byly spojeny následující výlohy, které hradilo město Horní Slavkov:
Katovi na stravu - 7 zlatých, 12 krejcarů
Za tři koně - 10 zlatých, 48 krejcarů
Dvěma katovým pacholkům - 7 zlatých, 12 krejcarů
Za popravu mečem - 6 zlatých
Městským střelcům za doprovod - 4 zlaté
Kováři - 2 zlaté
Čtyřem mužům doprovodu - 12 zlatých
Městskému soudci - 2 zlaté, 20 krejcarů
Aktuárovi za řízení procesu - 5 zlatých, 50 krejcarů
Jáchymovskému městskému zřízenci - 20 krejcarů
Městskému soudu - 4 zlaté, 40 krejcarů
Za osvětlení ve vězení - 24 krejcarů
Stravné delikventky za 406 dnů - 27 zlatých, 4 krejcary"
Na konci 18. století se zákazem poprav začala tato místa hromadně bořit, těch které přežily bylo jen velmi málo, takže jak bečovské, tak slavkovské popraviště je takovým unikátem.
Zdroj: http://www.slavkovsky-les.cz/zajimava-mista-slavkovskeho-lesa/popraviste-v-hornim-slavkove2/
Dojmy: Velmi zajímavé místo, zajímalo by mě, jak to vypadalo, když to bylo ještě plně funkční.
