Městský erb:
Navštíveno: 25. 10. 2015
Historie: Březová, malebná vesnice na okraji Slavkovského lesa, je jako brána do údolíčka, kde se vine silnice směřující k starobylým vesnicím Kamenice a Lobzy. Toto údolíčko je domovem potoka Březovského, známého také jako Prosaubach.
Historie Březové sahá až do 25. listopadu 1353, kdy se v písemných záznamech objevují bratři z Březové, označovaní jako “bruder die prezzerer”. V té době byl na pečeti vesnice použit tvar jména “presseuer”. Další zaznamenané tvary jména vesnice jsou Preysa (1370) a Presa (1492). Tyto tvary naznačují, že Březová je původní slovanská vesnice, jejíž jméno odkazuje na břízu, strom, který zde hojně roste. Slovo “bříza” má ve staroslovanštině stejný význam.
V roce 1525 Šlikovský urbář uvádí dvě podoby jména vesnice: Presau a Bresau. Po bitvě na Bílé hoře, kdy Šlikové stáli na straně poražených, jim byl zabaven majetek a Sokolovsko přešlo do rukou Nosticů.
Na počátku 19. století zaznamenal topograf Sommer vybavení tehdy malé vesnice. Bylo zde 15 popisných čísel s 81 obyvateli, hospoda, mlýn s pilou a rozsáhlé ovocné sady. Sommer také zaznamenal jméno Březové jako Prosau.
V pamětní knize sokolovského pátera Korbla z roku 1841 jsou zmíněny kapličky u usedlostí čp. 1 a 13 a zvonička u stavení čp. 4. S rozmachem těžby hnědého uhlí v regionu, zejména u Tisové, Dolního a Horního Rychnova, se pro místní obyvatele otevřely nové pracovní příležitosti. I přes to si Březová zachovala svůj vesnický ráz.
V první světové válce padli čtyři občané Březové. Na jejich památku byl ve vesnici vztyčen pomník, který byl v roce 1993 pietně upraven.
Během první republiky získala Březová mnoho moderních vymožeností, jako byla elektřina a vodovod. V této době také vyhořel mlýn v horní části vesnice. V roce 1939 byla zahájena těžba v dolu Silvestr, který se nachází v sousedství Březové. Těžba zde pokračovala celých 40 let.
Když se 2. světová válka chýlila ke konci, oblast kolem Březové zůstala více méně ušetřena bojů. Avšak tato vesnice zaplatila vysokou cenu - osm jejích obyvatel se z fronty nevrátilo. To byla obrovská daň pro vesnici s pouhými dvaceti popisnými čísly.
Po válce, kdy probíhal odsun, zůstalo v Březové šest rodin německých starousedlíků. Někteří z nich spolupracovali s místní správní komisí, která plnila některé základní funkce pozdějšího národního výboru.
Co se týče další historie, kroniky nabízejí jen některé útržky, protože se začaly psát až v roce 1960. Dolnorychlovské sklárny přeměnily malou vesnici na dělnické sídliště, když zde v letech 1948 - 1952 postavili 18 dvojdomků, 6 čtyřdomků a 7 činžáků pro 102 rodin zaměstnanců. Zdejší doly se pak přidaly a pokračovali ve výstavbě, takže k 31. prosinci 1952 zde žilo 700 obyvatel.
Část sídliště byla vybudována na dně vysušeného rybníka, což přinášelo řadu problémů. Celková vybavenost městečka byla nedostatečná na počet obyvatel. První autobusové spojení Sokolov – Březová začalo jezdit až v roce 1952 a velká budova školy, která slouží dodnes, byla otevřena až 31. srpna 1958.
Březovský katastr se několikrát měnil. Nejdříve do něj byly v roce 1954 připojeny vesnice Kamenice, Lobzy a území zaniklé obce Paseka. V roce 1960 získala Březová povolení používat městský výbor, stala se městem a bylo k ní připojeno území zaniklé obce Tisová. V roce 1976 bylo provedeno největší rozšíření katastrálního území, kdy byla připojena vesnice Kostelní Bříza se všemi vesnicemi a katastrálními územími zaniklých obcí, které zanikly v důsledku vojenského prostoru v letech 1946 - 1954.
V roce 1979 byl Březové udělen městský znak, který byl v roce 1993 pozměněn. Je na něm vyobrazen list břízy, který značí jméno obce, a pod ním je černá pata, symbolizující těžbu uhlí.
Současná Březová se neustále vyvíjí a rozrůstá, i když tím zaniká mnoho krásných míst, na která se dá jen vzpomínat, třeba na velké staré sady šípků a hrušek. Ale aby tu jen věci nezanikaly, tak i vznikají nové - například kino, udržované komunikace, turistické stezky a mnoho dalšího.
Zdroj: http://www.mu-brezova.cz/?section_id=6148
Dojmy: Maličké městečko, které nese v sobě stopy komunismu ve stylu Sorela, ale jsou zde i venkovské usedlosti.
