Navštíveno: 26. 8. 2022
Historie: Radotínské údolí je přírodní rezervace ležící na jihozápadním okraji Prahy v Česku v nadmořské výšce 250–350 metrů. Celková rozloha území je 130,24 ha. Oblast byla poprvé vyhlášena MŠVU 7. června 1950 a přehlášena MK ČSR 17. září 1975. Území Radotínského údolí bylo již od pravěku intenzivně využíváno. Na prudkých skalnatých svazích se po staletí pásla stáda ovcí a koz. Údolí sloužilo také pro výzkum geologického vývoje prvohor a to již od dob Joachima Barranda. Radotínské údolí je již od 20. století geologicky a paleontologicky významné a patří mezi nejdůležitější lokality ve východní části pražské pánve. Podle regionálního členění patří do Českého masívu - krystalinikum a prevariské paleozoikum, do oblasti středočeské (bohemikum) - Barrandien. Geologický podklad údolí je tvořen vápenci silurského a devonského stáří a vápence zlíchovského souvrství tvořící členité skalní výchozy. Mezi nejvýznamnější objekty patří rozsáhlý profil zlíchovským souvrstvím od Taslarova mlýna směrem na severozápad. Další významný objekt představují přirozené odkryvy vápenců nacházející se v severním svahu údolí od Taslarova mlýna a přirozený odkryv východně od Špačkova mlýna na levé straně potoka. Zde jsou detailně zvrásněné vápence lochkovského souvrství a slivenecké vápence v nadloží. Velmi významný je také Lůmek u cesty, který se nachází severozápadně od ústí Kominické rokle, což je jedna z nejbohatších paleontologických lokalit v areálu. Odkrývá přechod ze zlíchovských vápenců do dalejských břidlic, jejichž vrstvy jsou v překocené pozici. Na území sa nachází několik nalezišť zkamenělin, hlavně trilobiti Platyscutellum formosum, graptoliti Monograptus ultimus, ramenonožec Eoglossinotrechia cacuminata, tentakulit Nowakia acuaria, gastropodi, mlži a hlavonožci. Území také patří k nejzajímavějším pražským krasovým útvarům, čehož důkazem je jeskyně Pod Vějířem, nacházející se 200 metrů od soutoku Radotínského a Mlýnského potoka.
Už od pravěku se v oblasti vytvářela pestrá mozaika otevřených travnatých ploch a lesů. Je zde soustředěné velké množství rostlinných druhů, které v ostatních částech Českého krasu nenajdeme. Na celém území přírodní rezervace bylo popsaných více než 600 druhů vyšších rostlin, což představuje nejcennější část přírody v Praze. Vegetace území je daná typem horniny a reliéfem. V severní části území, na pískovcových svazích, se vyskytuje biková doubrava (Luzulo-Quercetum). Na části tohoto území je vysazena borovice lesní (Pinus sylvestris) s podrostem složeným převážně z druhů jako je např. lipnice hajní (Poa nemoralis). Na severních vápencových svazích roste černýšová dubohabřina prvosenková (Melampyro-Carpinetum primuletosum). Na sutích se vyskytuje habrová javořina (Aceri-Carpinetum) s lípou velkolistou (Tilia platyphyllos), jaterníkem trojlaločním (Hepatica nobilis), meruzalkou alpínskou (Ribes alpinum) a omějem vlčí mor (Aconitum vulparia). Na levé straně Kopanického potoka, v habrové javořině, byl v 30. letech vysazený v České republice nepůvodní smrk omorika (Picea omorika), kterému se tu úspěšně daří dodnes. Na místech, kde je horší odvodnění a kde dochází ke stagnaci srážkové vody vznikly a dodnes jsou zachovány odvápněné třetihorní půdy (terra fusca). Na těchto plošinách se daří mochnové doubravě (Potentillo albae-Quercetum) s druhy jako je mochna bílá (Potentilla alba), bukvice lékařská (Betonica officinalis), srpice barvířská (Serratula tinctoria) a acidofilní kostřava ovčí (Festuca ovina). Na jižních vápencových svazích se vyskytuje hrachorová doubrava (Lathyro versicoloris-Quercetum pubescentis) s třemdavou bílou (Dictamnus albus), rozrazilem ožankovitým (Veronica teucrium) a dřínem obecným (Cornus mas). Na jižních skalnatých svazích roste šipáková doubrava, která přechází do široké škály válečkových (Cirsio-Brachypodion pinnati), pěchavových (Seslerio-Festucion glaucae), kostřavových a kavylových (Helianthemo cani-Festucion pallentis a Festucion valesiacae) travních porostů. Dále tu roste koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), sasanka hajní i pryskyřníkovitá (Anemone nemorosa, Anemone ranunculoides), dymnivka dutá (Corydalis cava), lecha jarní (Lathyrus vernus), mochna písečná (Potentilla arenaria), sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), konvalinka vonná (Convallaria majalis), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), devětsil (Petasites spp.) a o něco později sasanka lesní (Anemone sylvestris). Mezi jehličnaté stromy zastoupené na území přírodní rezervace patří borovice černá (Pinus nigra), borovice lesní (Pinus sylvestris) a smrk ztepilý (Picea abies), u kterých byl zaznamenán špatný zdravotní stav. Nejvzácnějšími rostlinami jsou včelník rakouský (Dracocephalum austriacum), který je kriticky ohrožený a roste v suťovém lesy a lomikámen latnatý (Saxifraga paniculata), který spolu s pěchavou vápnomilnou roste na skalách a skalních stepích. Mezi méně významné byliny patří oman srstnatý (Inula hirta), modřenec chocholatý (Muscari comosum), kavyl Ivanův (Stipa pennata), zvonek boloňský (Campanula bononiensis), svízel sivý (Galium glaucum), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), kokotice povázka (Cuscuta epithymum), devaterník šedý (Helianthemum canum) a sesel sivý a fenyklový (Seseli osseum, Seseli hippomarathrum). V údolní nivě se vyskytují ovsíkové (Arrhenatheretum elatioris) a blatouchové (Angelico-Cirsietum oleracei) louky, které dnes zarůstají ruderálními druhy jako je kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). V údolí se vyskytuje také mnoho druhů vlhkomilných mechorostů jako je úzkolistec štíhlý (Rhynchostegiella tenella), krondlovka nejmenší (Fissidens gracilifolius), krasatka přeslenitá (Eucladium verticillatum), které se nacházejí převážně na zastíněných a polozastíněných místech. Z játrovek se tu vyskytují vápnomilka přerušovaná (Pedinophyllum interruptum) a kýlnatka drsná (Scapania aspera). Na výslunných vápencových skalách se vyskytují teplomilné mechorosty jako je děrkavka istrijská (Grimmia tergestina) a lupenitka přisedlá (Pterygoneurum subsessile), které jsou ohrožené.
Lokalita je také bohatá na teplomilné druhy hub. Z lupenatých se tu vyskytují např. špička dubomilná (Marasmius quercophilus), rudoušek tmavý (Rhodocybe obscura), běločechratka stepní (Leucopaxillus lepistoides) a penízovka sněžná (Collybia verna), která se v Čechách vyskytuje pouze na této lokalitě. Z nelupenatých tu roste kornatka Pilátova (Peniophora pilatiana). Ze stopkovýtrusých tu najdeme hřib pružný (Aureoboletus gentilis), který je velmi vzácný, hřib medotrpký (Boletus radicans) a hřib Fechtnerův (Boletus fechtneri). Z vřeckovýtrusných se tu vyskytuje kališník běločerný (Helvella leucomelaena), ouško citronové (Otidea concinna), lanýž letní (Tuber aestivum), káčovka mističková (Biscogniauxia marginata), káčovka ploská (Boletus simplicior), káčovka zarůžovělá (Boletus cinereolilacina), krajovka olivová (Catinella olivacea) a kosmatka mechomilná (Hiemsia pseudoampezzana). Z břichatek žaludice tuhá (Disciseda bovista), palečka nazrzlá (Tulostoma melanocyclum) a prášivka žaludicovitá (Bovista tomentosa). Z podzemek hlíza žlutá (Hymenogaster luteus), hlíza vrásčitá (Hymenogaster verrucosus) a černoušek lanýžovitý (Melanogaster tuberiformis). Z hvězdovek se tu vyskytuje hvězdovka kvítkovitá (Geastrum floriforme), která je vzácná.
Ze zoologického hlediska představuje Radotínské údolí mimořádně cennou oblast. Jedná se o nejbohatší lokalitu výskytu reliktních druhů hmyzu v CHKO Český kras. Vyskytuje se zde několik druhů ploštic jako Anthocoris similis, Elatophilus stigmatellus a klopuška Placochilus seladonicus. Rezervace představuje jedinou lokalitu výskytu stepní ruměnice hnědé Pyrrhocoris marginatus v Čechách. Ze zástupců dvoukřídlého hmyzu zde byly objeveny vzácné teplomilné druhy Xylophagus compenditus a Microphor holosericeus. Na stepích a u potoka žijí skupiny síťokřídlého hmyzu, a to ploskoroh pestrý (Ascalaphus macaronius) a strumičník zlatooký (Osmylus fuliginosus). Žije zde cikáda Cicadetta tibialis, pro kterou rezervace představuje jedinou českou lokalitu výskytu. Je zde bohaté zastoupení brouků, kteří patří v území do čtyřech ekosystémů: 1.) druhy skalní stepi a lesostepi, kde patří mandelinkovití, luskokazovití, nosatcovití: Clythra appendicina, Lachnaia sexpunctata a lalokonosec libečkový Otiorhynchus ligustici. 2.) druhy teplomilného háje, kde patří mandelinkovití a nosatcovití: listopas Polydrusus pterygomalis, listohlot Phyllobius incanus a krytohlav Cryptocephalus pusillus. 3.) druhy chladnějšího suťového lesa, kde sem z mandelinkovitých patří Oomorphus concolor a z nosatcovitých Adexius scrobipennis, Acalles camelus a lalokonosec Otiorhynchus uncinatus. 4.) druhy vlhkých biotopů v nivě potoka: Chrysolina rufa staphylaeoides, Smaragdina flavicoll, Pelenomus quadrituberculatus a Tropiphorus terricola. Blanokřídlí zde mají také bohaté zastoupení, ze kterých k nejvzácnějším patří Anthidium septendentatum, Myrmilla calva a pilatka Megalodontes plagiocephalus. V oblasti rezervace bylo nalezeno přes 600 druhů motýlů, například chráněný bělopásek Limenitis populi, batolci Apatura iris a Apatura ilia, kteří žijí ve vlhčích údolích. V údolí se vyskytuje také velké množství měkkýšů. Z plžů tu žijí druhy jako závornatka Clausilia dubia, Aegopinella nitens a známý je i recentní výskyt drobničky Truncatellina claustralis, která se vyskytuje na vápencových skalách a je zde velmi vzácná. Z ryb se tu vyskytují nejčastěji lín obecný (Tinca tinca) a karas obecný (Carassius carassius). Z obojživelníků je nejvýznamnější ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnědý (Rana temporaria). Velmi významný je i výskyt mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). Z plazů zde má největší zastoupení užovka hladká (Coronella austriaca). Z ptáků zde hnízdí výr velký (Bubo bubo), skorec vodní (Cinclus cinclus) a datel černý (Dryocopus martius). Fauna savců je podobná ostatním částem CHKO Český kras.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Radot%C3%ADnsk%C3%A9_%C3%BAdol%C3%AD
Dojmy: Mohutné Radotínské údolí, které jsem bohužel neměl čas více nafotit a prozkoumat.
