Navštíveno: Nenavštíveno
Historie: Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic (1513–1597), sezením na Kostelci nad Černými lesy, zakoupil Uhříněves v roce 1579 od Ferdinanda Reinšpergera z Reinšperka a Drškovic. V areálu uhříněvského dvora nechal v roce 1591 vystavět renesanční zámek. Objekt staré tvrze, která se nacházela v místech dnešního kostela Všech Svatých, využívala hospodářská správa, která zde zřídila olejnu, maštale a špýchar. Tvrz nakonec ustoupila stavbě kostela v letech 1740–1743, zde také proto rozvedu historii této tvrze. Přízemí jednopatrového zámku sloužilo hospodářské správě a jejich bytům, v prvním patře se nacházely kanceláře vrchnostenské správy, hejtmana panství a bohatě vybavené panské pokoje. V roce 1597 zdědil Uhříněves a Černý Kostelec Zikmund II. Smiřický, v roce 1608 Jaroslav II. Smiřický, v roce 1611 Albrecht Václav Smiřický, v roce 1614 účastník stavovského odboje Albrecht Jan Smiřický, roku 1618 po jeho smrti a po vymření rodu po meči Markéta Salomena, provdaná Slavatová, která uprchla ze země. Správcem majetku Smiřických se stal v roce 1621 Albrecht z Valdštejna, který panství Černý Kostelec s Uhříněvsí a dalšími statky v roce 1622 odprodal Karlovi z Lichtenštejna. Karel z Liechtensteinu (1569–1627), moravský zemský hejtman a později český pobělohorský místodržící, obdržel po Bílé Hoře od císaře za své věrné služby Moravskou Třebovou, Zábřeh, Rudu, Štíty, Brannou, Uničov a Šumperk. Rozsáhlé majetky na severu Moravy pak v roce 1622 rozšířil koupí východočeského panství Landškroun i středočeských statků Smiřických (Kostelec nad Černými Lesy, Uhříněves, Škvorec) od Albrechta z Valdštejna. Ve stejném roce získal i Uherský Ostroh a Moravský Krumlov a černokostelecké panství s Uhříněvsí odkázal svému synovi Karlu Eusebiovi z Lichtenštejna (1611–1684). V roce 1639 Švédové zámek vydrancovali a následkem založeného požáru se propadly stropy a narušena byla i část obvodového zdiva. Do roku 1654 se podařilo vrchnostenské správě obnovit krovy a zámek pokrýt šindelem. Panství i s opravovaným zámkem obdržel syn Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna (1662–1712), který na přelomu 17. a 18. získal Šternberk (1695), Karlov (1699), Hodonín (1692) i Červený Hrádek v Čechách (1708). Švédy vypálenou Uhříněves nechal upravit do současné barokní podoby rok před svou smrtí v roce 1711. Dcera Marie Theresie, provdaná Savojská (1694–1772) vlastnila panství v letech 1711–1712. Po ní přešlo na knížete Františka Josefa I. z Lichtenštejna (1726–1781), jehož syn Alois I. z Lichtenštejna (1759–1805) zámek stavebně upravoval. Po jeho smrti přešlo panství na bratra Jana I. Josefa z Lichtenštejna (1760–1836) a v roce 1836 na prvorozeného syna Aloise II. Josefa (1796–1858), který přikoupil škovorecké panství. Právě za panování Aloise II. Josefa se stala Uhříněves významným administrativním střediskem panství, které po jeho smrti převzal syn Jan II. z Lichtenštejna (1840–1929). Pozemková reforma probíhala za Jana II. z Lichtenštejna (1840–1929) a po jeho smrti František I. z Lichtenštejna (1853–1938), který pokračoval v jednáních o konfiskovaném majetku. O mnohé velkostatky měl zájem hlavně stát. Což byl právě případ velkostatku Uhříněves, který kníže Jan II. v roce 1920 pronajal zemědělskému odboru ČVÚT v Praze. V letech 1922–1923 byla polnohospodářská část panství rozparcelována mezi majitele zbytkových statků a drobné nabyvatele půdy. Zámek se zbytkem půdy koupil stát. Jednání se táhla a ještě v prosinci 1936 nebyla koupě lesů od velkostatku Uhříněves-Škvorec městskou radou v Praze ukončena. Nakonec prodej proběhl a započala přestavba areálu. Přístavby školního statku v Uhříněvsi a Netlukách projektoval architekt Theodor Petřík. V roce 1953 byl Školní statek zrušen a do zámeckého areálu přemístěn v roce 1951 zřízený Výzkumný ústav živočišné výroby z Prahy-Dejvic, který jej využívá stále. Zámecký areál je veřejnosti nepřístupný.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Uh%C5%99%C3%ADn%C4%9Bves_(z%C3%A1mek)
Zdroj fotografií: https://mapy.cz/s/burodazefe
Dojmy: Zajímavý zámek, který jsou bohužel pro jeho nepřístupnost nenafotil.
