logo prehis.cz Cestování Hlavní město Praha Točná pomník obětem 1. světové války

Točná - PR Šance

Informace

Navštíveno: 28. 8. 2022

Historie: Šance jsou přírodní rezervace na území hlavního města Prahy rozkládající se zejména na stejnojmenném vrchu s nadmořskou výškou 385 metrů. Vrch Šance (385 m n. m. – nejvyšší bod laténských valů) byl spolu se sousedním vrchem Hradiště (391 m n. m.) součástí pravděpodobně největšího a nejznámějšího oppida na území Čech – Oppida Závist. Protože Keltové byli velcí válečníci, měli dobře propracovanou techniku opevňování. Tyto specifické opevňovací valy byly v laténské době (2. čtvrtina 1. stol. př. n. l.) pojmenovány šance. Odtud tedy název vrcholku i přírodní rezervace. Keltské osady byly stavěny v blízkosti vodního toku, tím je zde s největší pravděpodobností Břežanský potok. Jak již bylo řečeno, hradiště Šance patřilo k centrálnímu komplexu Závist. Domy zde byly tvořeny zejména polo zemnicemi (napůl zakopanými do země) a dřevěnými sruby, vyskytovaly se však i domy patrové a jedno větší stavení pro místního náčelníka. V takto velkém oppidu byla stavení uspořádána do ulic, v některých místech dokonce dlážděných. Oppidum mělo také svou malou svatyni. S výskytem sídel v minulosti se váže i zemědělské využívání okolní půdy. Po zániku osady území opět zarostlo lesem. Od 16. století se setkáváme s lesním hospodářstvím. Svého vyhlášení se tato Přírodní Rezervace dočkala dne 1. července 1982 o celkové rozloze 198,2 ha. Matečnou horninu rezervace tvoří horniny proterozoické – předprvohorní (které jsou i nalezištěm mikroflóry z tohoto období) a horniny ordovické (prvohorní). Převládající jsou břidlice letenského souvrství, dále najdeme malé plochy pískovce, tufu, andezitu nebo prachovce a břidlice štěchovického souvrství. V první části Břežanského údolí se můžeme setkat s jevem, který se nazývá Závistský přesmyk. Tento jev proběhl tak, že na nejmladší horniny (pískovce a břidlice) byly nasunuty předprvohorní horniny. K tomu došlo pohyby zemské kůry. Z hlediska biodiverzity jsou významné spility (podmořské vulkanity), se kterými se můžeme setkat v severozápadní části území. V Břežanské rokli se nachází skály tvořené davelskými vulkanity.

Co se týká flóry, tak na tomto území jsou velmi různorodé stanovištní podmínky, na což je vázán výskyt dřevin i bylin. Stejně tak můžeme pozorovat různé druhy hospodaření. Na chudých a kyselých půdách, kde se dříve nacházely pastviny a porosty křovin, dnes najdeme převážně původní doubravy s přimíšenou břízou. Z dalších dřevin se zde na většině území včetně jižních a západních svahů nachází zejména habr obecný (Carpinus betulus), buk lesní (Fagus sylvatica), borovice lesní (Pinus sylvestris), javor babyka (Acer campestre). Na spodních částech svahů pak najdeme trnovník akát (Robinia pseudoacacia), který zde byl uměle vysazen na začátku 20. století. Jedná se o nepůvodní velmi invazivní dřevinu, která se rychle šíří a zamezuje růstu původních rostlin. V údolích se nachází javořiny se zastoupením těchto dřevin: javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus), javor babyka (Acer campestre), lípa srdčitá (Tilia cordata), jilm polní (Ulmus minor), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jeřáb obecný (Sorbus aucuparia), jeřáb muk (Sorbus aria). Najdeme zde i uměle vysázené porosty smrku ztepilého (Picea abies), modřínu evropského (Larix decidua), borovice černé (Pinus nigra) a dubu červeného (Quercus rubra), jednotlivě se zde vyskytují i douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii) a borovice vejmutovky (Pinus strobus). Ve vlhčích stanovištích okolí potoků najdeme olši lepkavou (Alnus glutinosa), vrbu bílou (Salix alba), případně se může vyskytnout topol osika (Populus tremula) a vrba jíva (Salix caprea). V keřovém patře najdeme na slunných územích skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), dřín (Cornus mas), na okrajích lesa pak trnku obecnou (Prunus spinosa), bez černý (Sambucus nigra), bez červený (Sambucus racemosa), pámelník poříční (Symphoricarpos rivularis), kalinu obecnou (Viburnum opulus), lísku obecnou (Corylus avellana), brslen evropský (Euonymus europaeus), růži šípkovou (Rosa canina), hloh obecný (Crataegus oxyacantha), meruzalku srstku (Ribes uva-crispa), svídu krvavou (Cornus sanguinea), krušinu olšovou (Frangula alnus) a řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica). V bylinném patře na jižních svazích najdeme tolitu lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), jestřábník bledý (Hieracium schmidtii), kručinku barvířskou (Genista tinctoria), ostřicí nízkou (Carex humilis), bělozářkou liliovitou (Anthericum liliago) a třemdavou bílou (Dictamnus albus). Na místech s hlubší a vlhčí půdou se nachází černýšová dubohabřina. Tam roste plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), jaterník podléška (Hepatica nobilis), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), hrachor černý (Lathyrus niger), černýš hajní (Melampyrum nemorosum), sasanka hajní (Anemone nemorosa), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum). Nízké doubravy jsou obvyklé pro druhy chudých kyselých půd jako jsou vřes obecný (Calluna vulgaris), bika bělavá (Luzula luzuloides) nebo borůvka (Vaccinium myrtillus). Na skalních stepích najdeme kostřavu sivou (Festuca pallens) křivatec český (Gagea bohemica). Dalším významný biotipem jsou acidofilní trávníky, kde roste koniklec luční (Pulsatilla pratensis), řeřišničník písečný (Cardaminopsis arenosa), ostřice jarní (Carex caryophyllea), sesel sivý (Seseli osseum). Na březích přítoků Břežanského potoka se můžeme setkat s dalšími zajímavými druhy, např. samorostlík klasnatý (Actea spicata), pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina) či dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia).

Na převážně dubové lesní porosty na tomto území, je vázáno velké množství hmyzu. Například se zde setkáme s nápadným ohroženým a zákonem chráněným druhem krajníkem hnědým (Calosoma inquisitor), jedná se o druh dravý, který se živí housenkami. V pařezech dubů a habrů žije roháček kozlík (Dorcus parallelipipedus). V odumírajícím dřevě nalezneme larvy tesaříkovitých včetně vzácného tesaříka bukového (Cerambyx scopolii) a tesaříka dubového (Plagionotus arcuatus). Setkáme se i s krásným zlatohlávkem zlatým (Cetonia aurata) Vyskytuje se zde i množství motýlů: např. otakárek fenyklový (Papilio machaon) otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), ostruháčci, modrásci, babočkovití – například batolec červený (Apatura ilia), bělopásek topolový (Limenitis populi) nebo babočka paví oko (Inachis io), z nočních pak řada vzácných druhů můr, například Luperina nickerlii pojmenovaná po svém objeviteli. Ptačí populace v rezervaci je poměrně rozmanitá, právě kvůli různorodosti jejích biotopů. Setkáme se z ptactvem vyhledávajícím otevřený terén, skály, vlhké prostředí, slunné svahy a díky blízkosti lidských sídel i s ptactvem zahradním. Ze sov zde hnízdí kalous ušatý (Asio otus) a puštík obecný (Strix aluco). V dutinách stromů hnízdí strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) a žluna zelená (Picus viridis). Z dalších ptáků zde hnízdí kukačka obecná (Cuculus canorus), sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus), brhlík lesní (Sitta europaea), pěnice pokřovní (Sylvia curruca), budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix), červenka obecná (Erithacus rubecula), drozd zpěvný (Turdus philomelos), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) a ťuhýk obecný (Lanius collurio). Na okrajích lesa se můžeme setkat s bažantem obecným (Phasianus colchicus). Ze savců se můžeme často setkat se zástupcem hlodavců veverkou obecnou (Sciurus vulgaris). Z šelem se můžeme potkat s liškou obecnou (Vulpes vulpes), která se zde živí převážně drobnými hlodavci nebo dalšími obyvateli lesa králíkem divokým (Oryctolagus cuniculus), zajícem polním (Lepus europaeus). Spíše výjimečně se můžeme setkat s kunou skalní (Martes foina), kunou lesní (Martes martes) nebo tchořem tmavým (Mustela putorius). Z velkých zvířat se nejčastěji setkáme se srncem obecným (Capreolus capreolus) v létě v rezavém a v zimě v šedohnědém zbarvení. Tato zvířata vídáme většinou v zimním období ve větších skupinách. Poměrně hojně se zde vyskytuje také prase divoké (Sus scrofa) a muflon (Ovis musimon), kteří významným způsobem ovlivňují okolní biotopy.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ance_(p%C5%99%C3%ADrodn%C3%AD_rezervace)

Dojmy: Rozsáhlá a malebná přírodní rezervace, nacházející se východně od městské části Točná.

Mapa

Fotografie

Přírodní rezervace Šance nacházející se v Točné
Přírodní rezervace Šance nacházející se v Točné
Přírodní rezervace Šance nacházející se v Točné
Přírodní rezervace Šance nacházející se v Točné
Přírodní rezervace Šance nacházející se v Točné
×