Navštíveno: 25. 2. 2022
Historie: Údolí Únětického potoka je přírodní rezervace ev. č. 1093 na severozápadním okraji hlavního města Prahy, v katastru městské části Suchdol, při hranici s obcemi Únětice a Roztoky. Chráněné území je v péči Magistrátu hlavního města Prahy. Důvodem ochrany jsou skalnaté svahy a údolní niva Únětického potoka včetně buližníkového suku Kozích hřbetů, významný krajinářský celek s výskytem chráněných druhů a geologických profilů. Ty jsou dlouhé jsou přibližně 800 m. Severozápadním úpatím hřebene protéká souběžně s hřebenem Horoměřický potok, který zde tvoří hranici Prahy. V ose hřbetů je vedena zeleně značená turistická trasa. Okolí Kozích hřbetů spolu s nedalekým Tichým údolím bylo vyhlášeno chráněnou přírodní památkou a je oblíbeným cílem výletníků. Z Kozích hřbetů pochází bronzový poklad, unikátní archeologický nález z roku 1928. Tvoří jej šest kvalitně řemeslnicky zpracovaných dýk a příslušenství, které se řadí mezi nejvýznamnější nálezy starší doby bronzové ve střední Evropě. Pod Kozími hřbety se již ve starší době kamenné usazovali lovci, což dokládají nálezy nástrojů zhotovených z buližníku a také přítomnost několika malých lůmků ve skalách. Poklad bronzových dýk zde zanechali lidé únětické kultury, kteří místo osídlili ve starší době bronzové. V 2. pol. 1. tisíciletí př. n. l. krajinu osídlili Keltové. Mezi 6. a 10. stoletím se zde usazovali Slované. Ve 12. století začali lidé využívat potok k pohonu mlýnů. Na potoce byl postaven mlýn v místech dnešního Trojanova mlýna. Po roce 1730 vznikl další, Zadní mlýn (později Tůmův), který byl po 2. světové válce stržen. Koncem 18. století byl postaven Spálený mlýn, jenž během své existence několikrát vyhořel. Během 18. a 19. století zažívaly mlýny největší rozkvět. Okolní lesy byly téměř vykáceny a volné plochy sloužily jako pastviny pro ovce a kozy. Intenzivní pastevectví začalo upadat až na začátku 20. století. Od 50. let docházelo k postupnému zalesňování nevhodnými dřevinami a zejména v okolí Kozích hřbetů byly zakládány ovocné sady. Z Hradčan přes Suchdol, Kozí hřbety a Únětice vedla obchodní stezka, tzv. Velká cesta – Via magna, spojující západní Evropu s Byzantskou říší. V místech Trojanova mlýna na ni navazovala zemská stezka, vedoucí z hradiště Levý Hradec do Prahy. Údolí potoka má tvar soutěsky. Lokalita patří z geomorfologického hlediska k celku Pražská plošina, jejímu podcelku Kladenská plošina, v níž je součástí Turské plošiny. Skalní podloží tvoří proterozoické usazené horniny (břidlice, silicity), které v západní části vystupují jako buližníkové suky zvané Kozí hřbety. Ty nesou také známky abrazní činnosti svrchnokřídového moře a mrazového zvětrávání v chladných obdobích čtvrtohor.
Na skalách a jižních svazích údolí se nacházejí skalní stepi s porosty teplomilných bylin a křovin. Mezi zvláště chráněné druhy rostlin zde patří bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), tařice skalní (Aurinia saxatilis), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), kolenec Morisonův (Spergula morisonii), kostřava walliská (Festuca valesiaca), netřeskovec výběžkatý pravý (Jovibarba globifera subsp. globifera), sesel fenyklový (Seseli hippomarathrum) a z dřevin dřín jarní (Cornus mas). Severní svahy jsou porostlé zbytky vřesovišť, ve kterých dominuje vřes obecný (Calluna vulgaris) s příměsí kručinky (Genista sp.). Zalesněné území je tvořeno kyselými xerotermními doubravami, v nichž má různý podíl dub zimní (Quercus petraea), buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (Acer platanoides), habr obecný (Carpinus betulus), bříza bělokorá (Betula pendula), borovice lesní (Pinus sylvestris) a lípa (Tilia sp.). Ve světlých lesích je možné najít chráněný jilm habrolistý (Ulmus minor). Na světlých stráních roste chráněný černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), rozrazil časný (Veronica praecox), mateřídouška olysalá (Thymus glabrescens), strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica) a zahořanka žlutá (Orthantha lutea). Jejich početnost není v současnosti známa. Dřevinnou skladbu nivních lesů tvoří olše lepkavá (Alnus glutinosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jakož i bříza bělokorá (Betula pendula), vrba křehká (Salix fragilis), vrba bílá (Salix alba), bez černý (Sambucus nigra) a střemcha obecná (Prunus padus). Bylinnému podrostu dominuje ptačinec (Stellaria sp.) a ostřice třeslicovitá (Carex brizoides). Volné plochy často souvisle pokrývá rákos obecný (Phragmites australis). Na písčitých sedimentech říčních teras se vyskytuje paličkovec šedavý (Corynephorus canescens). Na bývalých pastvinách se vyskytuje hlaváč žlutavý (Scabiosa ochroleuca) a válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum). Na soutoku Únětického a Horoměřického potoka se nachází Vrba zapomenutá, jeden z největších exemplářů druhu vrba bílá na území České republiky. Významným stromem byla vyhlášena 28. října 2014.
Na území žije mnoho bezobratlých živočichů, z nichž nejvíce byli prozkoumáni brouci a to zejména z čeledí střevlíkovití, mandelinkovití a nosatcovití. Zaznamenáno bylo také celkem 1132 druhů motýlů. Byli zjištěni reliktní stepní brouci, např. střevlíkovitý Cymindis axillaris, mandelinkovitý Cryptocephalus cordiger, C. pygmaeus, dřepčíci Longitarsus foudrasi, L. celticus, z nosatcovitých 7 druhů rodu Trachyphloeus a okřídlený Sibinia sodalis. Na vřesu žijí mandelinkovití Lochmaea suturalis, Altica oleracea breddini a krytonosec Micrelus ericae. V nivě lze ze střevlíkovitých brouků nalézt Nebria brevicollis, Bembidion tibiale, z mandelinkovitých Prasocuris junci a Hippuriphila modeeri. Na písčitých biotopech byli zaznamenáni střevlíček Broscus cephalotes, Pseudophonus calceatus a nosatcovití Sibinia variata a Gronops lunatus. Z motýlů se v údolí hojně vyskytuje například otakárek fenyklový (Papilio machaon) a otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), ve stepních porostech také modrásek rozchodníkový (Ophonus cordatus). Pouze na vřesu žije osenice vřesová (Lycophotia molothina). Lužní lesy jsou domovem plže dvojzubky lužní (Perforatella bidentata). Skalní štěrbiny obývá ještěrka zelená (Lacerta viridis). Z ryb se v potoce vyskytuje ohrožený jelec jesen (Leuciscus idus) a hrouzek obecný (Gobio gobio). Z obojživelníků zde žije mlok skvrnitý (Salamandra salamandra),[7][13] z plazů ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis ragilis), užovka obecná (Natrix natrix). Druhová skladba ptáků se podobá ptačí fauně sousedního Tichého údolí. V rákosinách hnízdí řada vodních ptáků, např. rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus), rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris), chřástal vodní (Rallus aquaticus), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), strnad rákosní (Emberiza schoeniclus). Žijí zde také drobní savci jako nejmenší hlodavec myška drobná (Micromys minutus) a rejsec vodní (Noemys fodiens).
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Adol%C3%AD_%C3%9An%C4%9Btick%C3%A9ho_potoka
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Koz%C3%AD_h%C5%99bety_(Pra%C5%BEsk%C3%A1_plo%C5%A1ina)
Dojmy: Impozantní přírodní rezervace, kde je nádherný skalní hřbet i hluboké údolí s mokřadem.
