Navštíveno: Nenavštíveno
Historie: U Hájů je přírodní památka v mělkém zalesněném údolí s několika přilehlými loukami, které se rozkládá v pražské čtvrti Stodůlky mezi bývalou usedlostí Háje a náspem Buštěhradské železniční trati tzv. Pražským Semmeringem. Lokalita U Hájů zaujímá prostor ve starosídelní oblasti, kde se první zemědělská činnost začala objevovat před cca 7–5 tis. lety. Nejintenzivnější hospodářské využívání lokality, které bylo rozhodující pro současný vhled a strukturu území, lze datovat do 18.–19. století. V té době byla pravděpodobně většina území intenzivně využívána k pastvě hospodářských zvířat z nedaleké zemědělské usedlosti Háje. Pro lepší využití byla většina lesních porostů smýcena, či spasena zvířaty. V té době byl les nejspíše zachován pouze ve formě drobných skupin stromů podél vodoteče a na vyvýšených místech. Po útlumu drobného hospodářství v 60. až 70. letech minulého století došlo vlivem absence pastvy ke spontánnímu zarůstání nezalesněných míst a pronikání náletů do umělých lesních kultur. Nejcennější částí přírodní památky je louka v severovýchodní části území, na jejímž svahu je několik pramenišť s vodou obohacenou vápníkem. Kvalita vody přitom hraje v přírodní památce U Hájů zásadní roli, protože předmětem ochrany jsou mokřadní luční společenstva na výstupech vápnitých pramenů, výskyt chráněných a ohrožených druhů, biková doubrava na přilehlých pískovcích. Podle kategorizace IUCN se jedná o řízenou rezervaci (IV).
Z hlediska flóry se zde nacházejí kromě běžných druhů mokřadních a lučních společenstev i vzácnější druhy jako jsou například prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum) nebo suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium). V okolí pramenů s vápenitou vodou jsou vyvinuta společenstva s vzácnějšími druhy ostřic, ostřice Davallova (Carex Davalliana) či ostřice trsnatá (Carex caespitosa), ostřice oddálená (Carex distans). Lesní porost je zde proměnlivý. Podél Větveného potoka vlévajícího se do retenční nádrže-Brouček je porost olše lepkavé (Alnus glutinosa), ostřice třeslicovité (Carex brizoides), ostružiníku maliníku (Rubus idaeus), jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia). Další představitelé flóry přírodní památky jsou jedle bělokorá (Abies alba), dub zimní (Quercus petraea). Vegetace litorální části retenční nádrže je málo vyvinuta, je tvořena například kyprejem vrbicí (Lythrum salicaria), sítinou rozkladitou (Juncus effusus) a skřípinou lesní (Scirpus sylvaticus).
Z hlediska fauny je tato lokalita významná i kvůli výskytu ohrožených druhů obojživelníků jako je kuňka obecná (Bombina bombina), ropucha zelená (Bufo viridis) a skokan hnědý (Rana temporaria), z plazů je zde slepýš křehký (Anguis fragilis). Vyskytují se zde i mokřadní fytofágní druhy brouků jako např. z mandelinkovitých Plateumaris rustica, Galerucella pusilla a z nosatcovitých Apion modestum. Na území je velké množství lesního a zpěvného ptactva například strakapoud velký (Dendrocopos major), sojka obecná (Garrulus glandarius) a další. Retenční nádrži Brouček je útočištěm pro kapra obecného (Cyprinus carpio var. koi) a želvy nádherné (Trachemys scripta).
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/U_H%C3%A1j%C5%AF#Fl%C3%B3ra
Zdroj fotografií: https://cs.wikipedia.org/wiki/U_H%C3%A1j%C5%AF#Fl%C3%B3ra
Dojmy: Velmi zajímavá přírodní památka, kterou jsem bohužel nenafotil, a tak jsem si dovolil zapůjčit fotografie.
