Navštíveno: 26. 8. 2022
Historie: Požáry jsou národní přírodní památka na území hlavního města Prahy nacházející se v katastru městské části Praha Řeporyje. NPP je tvořena opuštěným lomem s příjezdovým zářezem. Důvodem ochrany je zářez cesty k lomu a opuštěný lom, kde je zachycen stratotyp hranice mezinárodního významu pro silurská oddělení ludlow – přídolí). Spodní hranici přídolí, jejíž stáří se odhaduje na 423 ± 2,3 miliónů let, určuje první výskyt graptolita Monograptus parultimus. Chráněné území se rozkládá na ploše 2,71 ha a nachází se v nadmořské výšce mezi 310 a 340 metry. První ochrany se území dostalo roku 1982, kdy bylo prohlášeno za chráněný přírodní výtvor. K jeho vyhlášení národní přírodní památkou pak došlo roku 1992 o celkové rozloze 4,31 ha. Území lomu Požáry bylo člověkem narušováno již ve středověku, kdy zde docházelo ke změně krajinného rázu, která byla způsobena vykácením lesů a jejich přeměnou na pastviny. Později zde vznikly dva vápencové lomy. Lomy mají jámový charakter a nazývají se Požár 1 a Požár 2 (ten již není součástí NPP). NPP Požáry jsou významným nalezištěm zkamenělin. Podrobným popisem geologie lokality se zabýval Jiří Kříž již od roku 1965 (v různých pracích pak i v letech 1986, 1989, 1991, 1992). O popularizaci stratypového profilu se zasloužil i Ivo Chlupáč roku 1993. V zářezu před tunelem se nacházejí odkryté tufitické břidlice v barvě rezavé hnědé s čočkami a konkreciemi šedých vápenců. V těchto břidlicích najdeme trilobita Cromus beaumonti a ramenonožce Septaturya sapho. V lavici s šířkou kolem 1,3 m se nacházejí trilobiti Cromus beaumonti, Prantlia ligula, Prionopeltis praecendens, Metacalymene baylei, Diacanthaspis minuta, Otarion diffractum. Dále zde byl nalezen také mlž Cardiola docens a ramenonožci Septatrypa sapho, Shagamella margarita a Bleshidium patellium. V nadloží pak najdeme vápence se zkamenělinami trilobita Ananaspis fecunda. Ve vápencové lavici, kterou tvoří jemnozrnný černošedý až šedý vápenec, se vyskytují různé zbytky hlavonožců. Báze, která odděluje přídolí od ludlow, je ve vrstvě číslo 96 a je definována prvním výskytem graptolita Monograptus parultimus. Požárské souvrství tj. k vrstvě č. 136 charakterizují vápence s vložkami vápenatých břidlic. Nadloží pak tvoří lavice zrnitého vápence. Typický je zde výskyt hlavonožce Orthocycloceras fluminese. Další vrstvy č. 141, 143–146 obsahují úlomky lilijic Scyphocrinites elegans. Jemno i hrubozrnné vápence od vrstvy č. 150 v šedé barvě ukrývají též lilijice Scyphocrinites elegans, dále také některé druhy ramenonožců. Ve vrstvě číslo 158 byl nalezen trilobit Tetinia minuta. V nadložních krinoidových vápencích devonského stupně se pak nachází trilobit Warburgella rugosa, ramenonožec Gypidula pelagra, Lanceomyonia tarda, Hebetoecha hebe a Glossaleptaena emarginata. Následné vrstvy profilu jsou tektonicky narušené, proto zde žádný výzkum neprobíhal. Na výzkumu lokality se podílelo mnoho odborníkům, jako byli Florentin Paris z Rennes (zkoumal Chitinozoa), V. Havlíček (zkoumal ramenonožce), Hans-Peter Schönlaub (konodonty), Barnett (zkoumal konodonty), Bouška a Prokop (zkoumali krinoidy), Kukal (zkoumal hraniční interval), Aris Angelidis (zkoumal fyzikální vlastnosti celého profilu).
Na území národní přírodní památky se nalézají druhy flóry, které nejsou vzácné. V podstatě se jedná o běžné druhy v krajině, která byla narušená činností člověka. Na lomových stěnách se vyskytuje locika prutnatou (Lactuca viminea). Dno lomu je zarostlé vrbou jívou (Salix caprea), ptačím zobem obecným (Ligustrum vulgare) a jasanem ztepilým ( Fraxinus excelsior), které se sem dostaly jako náletové dřeviny. Na horním okraji lomu se pak nachází vičenec písečný (Onobrychis arenaria). Z bylin se zde vyskytuje devaterníček šedý ( Rhodax canus), pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea), kostřavá waleská (Festuca valesiaca), trýzel škardolistý ( Erysimum crepidifolium ) a několik druhů ostřic. Co se týká fauny, tak v lokalitě se vyskytují vzácný neoendemit plž závornatka (Bulgarica nitidosa). Lokalita je pro tohoto plže, původně se vyskytujícího na dolní a střední Berounce, náhradním stanovištěm. V lokalitě lze také najít vzácné střevlíky: Abax carinatus, Amara equestris, Amara sabulosa, Cymindis angularis, Lebia chlorocephala, Leisus montanus, a Trichocellus placidus. V lokalitě najdeme i motýly. Jako příklady lze jmenovat kovolesklce piplového (Euchalcia consona), skvrnušku hadincovou (Ethmia terminella), vřetenušku mateřídouškovou (Zygaena purpuralis), vřetenušku čičorkovou (Zygaena ephialtes), modráska rozchodníkového (Scolitantides orion), modráska podobného (Plebejus argyrognomon), a jarnici topolovou (Orthosia populeti). Na lokalitě byl pozorován výskyt skokana hnědého (Rana temporaria), z plazů pak ještěrky zelené (Lacerta viridis) a ještěrky obecné (Lacerta agilis). Na lokalitě se vyskytují hnízdiště několika druhů ptáků Prahy, jakými jsou rehek domácí (Phoenicurus ochruros) nebo konipas bílý (Motacilla alba). Z dalších ptáků, kteří byli na lokalitě pozorováni, lze jmenovat žlunu šedou (Picus canus), žluvu hajní (Oriolus oriolus), žlunu zelenou (Picus viridis), ze sov zde byl pozorován puštík obecný (Strix aluco), výr velký (Bubo bubo), kalous ušatý (Asio otus). Z dravců káně lesní (Buteo buteo) a poštolka obecná (Falco tinnunculus). Ze savců Prahy byl v lokalitě pozorován ježek obecný (Erinaceus europaeus) a myšice křovinná (Apodemus sylvaticus).
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Po%C5%BE%C3%A1ry
Dojmy: Krásná přírodní památka, která vznikla díky povrchovému lomu.
