Navštíveno: 20. 1. 2022
Historie: Vazební věznice Praha Pankrác, je věznice v Praze. Je umístěna jižně od centra Prahy v Nuslích na Pankráci, nedaleko stanice pražského metra Pražského povstání a přímo navazuje na budovu Vrchního soudu v Praze na Náměstí Hrdinů. Věznice byla postavena v neorenesančním slohu v letech 1885–1889, aby nahradila zastaralou Svatováclavskou trestnici, která stála mezi Karlovým náměstím a Vltavou. Místo pro novou věznici se v době její stavby nacházelo mimo území hlavního města, uprostřed polí za předměstím Nuslemi. Nicméně během několika desetiletí rozšiřující se Praha věznici zcela obklopila. Roku 1925 byla tato vežnice upravována podle plánů architekta Bedřicah Bendelmayerem. Tato přestavba smazala velkou řadu původních prvků věznice. V 30. letech 20. století byla k zařízení přistavěna velká budova soudu. Ve věznici bylo do roku 1939 popraveno celkem 6 osob. Během nacistické okupace v letech 1939–1945 tu byly drženy ve vazbě tisíce Čechů, od členů odboje až po účastníky černého trhu předtím, než byli posláni k popravě, do jiné věznice v Německu nebo do koncentračního tábora. Na jaře 1943 začali nacisté vykonávat popravy přímo v zařízení samotném, kde k tomuto účelu byly přizpůsobeny tři cely. Mezi 15. dubnem 1943 a 26. dubnem 1945 přišlo na Pankráci gilotinou o hlavu celkem 1079 lidí a celkově bylo popraveno 1087 osob. Popravy v sekyrárně vykonávali dva Němci a tři Češi. Popravčím byl kat Alois Weiss a jeho německým pomocníkem byl Otto Schweiger. Českými pomocníky byli Jan Kříž (později si změnil jméno na německé Johann Kreuz), bývalý rotmistr Antonín Nerad a Robert Týfa. Zatímco kat Weiss pobíral stálý plat, jeho pomocníci měli asistenci u poprav jako přivýdělek a dostávali za jednu popravu 300 korun. Provoz sekyrárny byl zahájen dne 5. dubna 1943, kdy bylo popraveno prvních pět odsouzených. Posledních pět poprav bylo zaznamenáno dne 26. dubna 1945. V tomto období bylo podle záznamů kata Weisse gilotinou sťato 1075 osob (z toho 920 mužů a 155 žen), skutečný počet popravených v sekyrárně však byl nepochybně větší. Zastavení poprav v sekyrárně přinesl teprve konec 2. světové války. V noci mezi 30. dubnem a 1. květnem byla gilotina nacisty rozebrána a její kusy vhozeny do Vltavy pod Karlovým mostem. Do popravčí místnosti pak Němci umístili 360 kilogramů výbušniny ekrazitu. Demolici se jim však nepodařilo provést a i gilotinu z řeky o dva měsíce později vylovili potápěči. Na základě výslechu německých dozorců totiž byla objevena u čtvrtého mostního pilíře a brzy vrácena na původní místo. Tři místnosti užívané pro tento krvavý účel (nazývané Pankrácká sekyrárna) jsou chráněny (včetně popravčího nástroje) a slouží jako památka, která je příležitostně přístupná školám a veřejnosti. Po druhé světové válce bylo pak na základě velkého retribučního dekretu v letech 1945–1948 ve věznici popraveno 147 osob. Dalších 348 osob bylo ve věznici popraveno do zrušení trestu smrti v roce 1990, převážně oběšením. Celkem bylo v pankrácké věznici popraveno 1580 osob. V průběhu 2. poloviny 20. století byla věznice upravována do své současné podoby. Tato přestavba pak smazala většinu původních historických prvků.
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz/veznice-pankrac-14277695
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bznice_Pankr%C3%A1c
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pankr%C3%A1ck%C3%A1_sekyr%C3%A1rna
Dojmy: Zajímavý historický areál věznice, který je i velmi tragickým místem. Fotografii gilotiny jsem si dovolil zapůjčit, jelikož jsem se dovnitř bohužel nepodíval.
