Navštíveno: 27. 10. 2019
Historie: Instituce Národní muzeum vznikla již v roce 1818. Sbírky se nejprve shromažďovaly v minoritském klášteře u sv. Jakuba na Starém Městě pražském a v dalších domech. Prvním stálým sídlem se v roce 1819 stal Šternberský palác, kde muzeum sídlilo až do roku 1846. Poté se sbírky přesunuly do Nostického paláce, v ulici Na příkopě 852/10 na Novém Městě. Ani jeho kapacity nedostačovaly, proto se začalo uvažovat o výstavbě budovy nové. Velkorysou koncepci muzea nazvaného Franciscea (na památku císaře Františka I.) navrhl František Palacký a mělo stát na Smetanově nábřeží. K jeho výstavbě nedošlo. Další diskuse proběhla v 60. letech 19. století, protože sbírky stále přibývaly a ubývalo místo v Nostickém paláci. Mělo dojít k umístění na Karlovo náměstí, kvůli vleklým jednáním a k realizaci opět nedošlo. V roce 1876 věnovala městská rada na stavbu pozemek na horním konci Václavského náměstí v místech, kde se tou dobou bourala Koňská brána. Stavba se podařila prosadit v roce 1883, kdy proběhla také architektonická soutěž. Dobová idea budovy byla „Muzeum jako chrám vědy a umění". Soutěž měla 27 účastníků a vyhrál ji novorenesanční návrh architekta Josefa Schulze vyznačující se centrálním prostorem panteonu; zvítězil díky tomu, že kladl důraz především na monumentalitu, zčásti na úkor funkčnosti.
Se stavbou tohoto novorenesančního chrámu historie se začalo ihned po vydání povolení ke stavbě, dne 27. června 1885. Hrubá stavba byla hotova o tři roky později, na konci roku 1888. Došlo ke zpoždění kvůli nepříznivému počasí. Ve stejném roce se začaly vybavovat interiéry. Slavnostní zpřístupnění proběhlo 18. května 1891. Kompletní umělecká výzdoba byla dokončena až roku 1901. Výzdobu tvořili umělci generace Národního divadla, především sochaři Bohuslava Schnircha, Antonína Wagnera a Antonín Popp a malíři Vojtěch Hynais, Václav Brožík či Julius Mařák v letech 1885–1901. Stavební náklady byly odhadovány (bez architektova honoráře, vnitřní umělecké výzdoby a mobiliáře) na 1 740 000 zlatých. Ve skutečnosti pak dosáhly výše asi 2 miliónů zlatých. První rekonstrukce se konala mezi roky 1901 až 1904, kdy došlo k výměně omítek. Došlo také k nahrazení nápisových desek se jmény nad okny 1. patra deskami z červené žuly. Při opravách koncem 30. let 20. století byla řada plastik, ve snaze je očistit, přesekána a přebroušena. V květnu 1945 při Pražském povstání poškodila vestibul muzea nevybuchlá bomba. V 60. letech proběhly generální opravy fasád, od roku 1960 bylo zřízeno exteriérové vnitřní osvětlení budovy. Od roku 1962 se jedná o národní kulturní památku. V srpnu 1968 byla přední fasáda budovy poškozena střelami armád Varšavské smlouvy, zejména Sovětské armády. Těžce byla poškozena fasáda, pískovcové sloupy, depozitáře a ředitelská pracovna. Kvůli devastaci fasády proběhla mezi roky 1971–1973 oprava, kdy byly poškozené části vyspraveny kamennými plombami, tzv. filuňkami. Zároveň při tehdejší rekonstrukci došlo k natření původně světlých soch, sloupů i celé fasády černou barvou, aby stavba lépe ladila dohromady a působila historičtěji. Černý vzhled tedy nezpůsobovalo jen znečištění, jak se mnozí lidé domnívali. Statika budovy byla poškozena během výstavby trasy A pražského metra v první polovině 70. let minulého století. Stalo se tak při výstavbě vestibulu stanice Muzeum, kdy došlo k poničení západní věže budovy a některých stěn, vestibul musel být lépe vyztužen. Došlo také k odstranění fontány a vlajkových stožárů nacházející se před budovou. Budova i přes několik projektů nebyla dlouhou dobu poté celkově rekonstruována, na začátku 21. století tak byla již ve velmi špatném až havarijním stavu. Fontána byla před budovu navrácena v roce 1995.
Od 8. července 2011 do 28. října 2018 byla hlavní budova uzavřena kvůli generální rekonstrukci. K jejímu částečnému otevření došlo v den 100. výročí vzniku Československa a 200. výročí založení Národního muzea. Součástí byla vernisáž Česko-slovenské/Slovensko-české výstavy a videomapping na vnějšek budovy. Úplné dokončení rekonstrukce bylo plánováno na rok 2019. Stálé expozice se návštěvníkům postupně otevřou v letech 2020–2021. Kromě celkové opravy exteriéru a interiéru budovy byla za 42 měsíců rekonstrukce dále zastřešena nádvoří, zpřístupněna vyhlídková kupole zvaná „panteon" a byla postavena propojovací chodba do bývalé budovy Federálního shromáždění. Na zlato byly nabarveny dvě zadní kopule, které původně na zlato nabarveny nebyly kvůli nedostatku financí. V okolí proběhlo také vydláždění piazzetty (náměstíčka) mezi historickou a novou budovou (bývalé Federální shromáždění), tento prostor se nově začal nazývat jako „Muzejní oáza". Prostor umožňuje lepší pohyb chodců či cyklistů, auta tudy mohou nově projíždět pouze jedním směrem a byly sem také umístěny tramvajové koleje. V listopadu 2018 byla také dokončena rekonstrukce parku Čelakovského sady. V únoru 2019 byla poprvé zpřístupněna kupole muzea, která slouží i jako vyhlídka na Prahu. V muzeu byl také zpřístupněn východní dvůr (dvorana), který byl při rekonstrukci poprvé zastřešen a slouží jako odpočinková zóna či místo konání kulturních akcí. Dne 23. května 2019 se v nově otevřené východní dvoraně konala hlavní debata České televize před volbami do Evropského parlamentu 2019. Od listopadu 2019 je nově přístupná spojovací chodba pod zemí, která vede z Historické budovy do Nové budovy muzea. V chodbě byla při otevření promítaná výstava k 30. výročí sametové revoluce. V Historické budově měla být původně otevřena stálá expozice „Příroda, Zázraky evoluce“ již v listopadu 2019, otevření však bylo posunuto na jaro 2020. Od června 2020 budou postupně přístupné v Historické budově i další stálé expozice: „Dějiny“, „Lidé“ a „Klenotnice“, v Nové budově pak exhibice „Dějiny 20. století“.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Historick%C3%A1_budova_N%C3%A1rodn%C3%ADho_muzea
Dojmy: Nádherná stavba, která je dominantou Václavského náměstí.
