Navštíveno: 20. 3. 2023
Historie: Tomuto zámku původně předcházela gotická tvrz, kdy však byla postavena bohužel nevíme. Jisté ale je, že již stála v roce 1346, kdy je prvně zmiňována jako majetek zemřelého Pražského měšťana Meinlina (Menharta) z patricijského rodu Rokycanských. Toho roku právě zdědili tuto tvrz jeho synové Václav a Meinlin. V roce 1356 se stal majitelem této tvrze snad prodejem Martin Rytíř, který tuto tvrz následně prodal císaři Karli IV., který ji koupil pro svého bratra markraběte Jan Jindřicha Moravského. O tomto daru se dozvídáme z listiny ze dne 3. června 1359, kde je řečen důvod, aby jeho bratr mohl pobývat poblíž Prahy a aby se mohl účastnit i jednání. Jan zemřel roku 1375 a tvrz zdědili jeho synové Jošt a Prokop, kteří ji následně prodali královskému mincmistru Martinu Rotlevovi, který je prvně zmiňován jako majitel roku 1392. Martin zemřel roku 1395 a tvrz tak zdědil jeho syn Martínek, který tvrz značně zadlužil. Díky tomu ji roku 1408 prodal svému bratru Johánku Rotlevovi z Libně. Zajímavostí pak je, že Johánek byl silný katolík, a i když byl během husitských nepokojů na straně křižáků, kteří u něj na Kolodějích uschovali majetek, tak byl schopen se domluvit i s husity, kteří mu nejen že nezabavili majetek, ale ani nedobývali jeho tvrz. V roce 1436 odkázal Johánek svůj majetek svému strýci Alšovi Rotlevovi z Koloděj, čímž vymřel rod Rotletvů po meči. Jak dlouho držel pozůstatek tohoto rodu tvrz nevíme, ale další zmínka o této tvrzi pochází až z roku 1518, kdy získal zdejší panství mincmistr Vilém Kostka z Postupic, který jej ještě v témže roce prodal Václavu Mandelíkovi z Chrástu. Zajímavé pak je že v této době je již tvrz označena jako zámek, což značí že byla někdy v průběhu 2. poloviny 15. století přestavěna na hrad s vysokou bergrífovou věží.
V roce 1544 ustanovil Václav za poručíky statku Gabriela Klenovského ze Ptení, mistra Tomáše z Javořice a Albrechta Lhotického ze Lhotic. Tito muži se pak ujali v roce 1545 tohoto majetku a v roce 1549 všechny podíly vykoupil mistr Tomáš z Javořice. Tento muž následně hrad postoupil své manželce Anežce Závěřické z Milhostic. Ta darovala zdejší hrad roku 1563 věnem své dceři Anně, která jej převedla na svého muže Václava Rouse z Vražkova. Václav ale před rokem 1581 zemřel, a tak hrádek zdědili jeho synové Jan, Bohuchval a nezletilý Albrecht. Mezi oběma staršími bratry ale brzo na to vypukl konflikt o dědictví. Ten byl ukončen až soudem z roku 1585, kdy byl tehdy zmiňovaný zámek rozdělen na dvě části a to pravou a levou. Každý z nich pak dostal polovinu zámku. Společný byl pak most, studna a hradní věž. Díky tehdejšímu popisu zámku jako čtyřkřídlé stavby můžeme usuzovat že právě někdy mezi lety 1549 – 1585 byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Oba bratři však tento zámek značně zadlužili, a ten tak přešel na jejich věřitele, kterými byli Jan z Lobkovic, Vilém Malovec starší a Václava Homutu z Harasova. Věřitelé ale v roce 1588 postoupili tento zámek Vilému Malovci, který jej roku 1589 prodal Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic a na Kostelci nad Černými lesy. Jaroslav v roce 1597 umírá a zámek odkazuje své ženě Kateřině z Házmburka. Ta držela zámek až do své smrti roku 1604. Následně se stal poručníkem zdejšího majetku Albrecht z Valdštejna, který dohlížel na nezletilé Smiřické. V roce 1623 ale nakonec tento zámek prodal a to knížeti Karlu z Lichtenštejna. Během třicetileté války zámek velmi zpustl a následně jej získal Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna. Tomuto muži ale tento skromný zámek nemohl stačit, a tak jej nechal v letech 1706 – 1712 přestavět v barokním slohu podle plánů italského architekta Domenika Martinelliho. Jan ale roku 1712 zemřel a zámek tak převzala jeho dcera Marie Terezie provdaná za Tomáše Emanuela vévodu Savojsko-Carignagského. Marie postupně pokračovala v této velkolepé přestavbě, která byla dokončena oficiálně v roce 1720. Ze spisů ze stavby se pak dozvídáme že na ní pracoval stavitel Kryštof Minedi z Uhříněvsi. Zámek byl vyzdoben bohatou štukovou výzdobou z dílny Santiniho Bussiho. Nakonec bylo upraveno ještě roku 1759 průčelí tohoto zámku podle plánů stavitele Josefa Jägera. Když získal zámek Alois Lichtenštejn, tak započal provádět v zámku empírové úpravy. Ty museli být velmi rozsáhlé, jelikož se na nich pracovalo až do roku 1810. Po smrti Aloise získal zámek Jan Josef Lichtenštejn, ten pak pokračoval v těchto úpravách až právě do výše zmíněného roku 1810. Na těchto úpravách pak pracovali dva architekti, a to J. Müller, který zemřel roku 1805, a tak jej nahradil knížecí stavitel Ignác Schmidt. Během těchto úprav byla zbořená vysoká zámecká věž, která byla pozůstatkem bývalé gotické tvrze. Zámecký vstupní portál pak vytvořil sochař Ignác Michal Platzer.
Jelikož, ale osud takto krásným stavbám nepřeje, tak dne 18. října 1911 zámek utrpěl škodu požárem, kdy shořela celá střecha a zřítili se stropy. Ihned bylo přistoupeno k opravě, ale ta pro svou náročnost trvala až do roku 1914. Během této opravy, kterou vedl architekt Alfons Wertmüller z Prahy, byl zámek již modernizován a elektrifikován. Lichtenštejnům byl zámek československým státem v roce 1919 zkonfiskován. Po konfiskaci Lichtenštejnům v zámku v roce 1919 občas pobýval T. G. Masaryk, než se rozhodl přesídlit do lánského zámku. V roce 1919 zde Masarykova rodina trávila Vánoční svátky. Také odsud vyjížděl na koni na projížďky do Běchovic, Klánovic, Šestajovic a Sibřiny, na což ještě v roce 1968 upomínaly památníky s emblémy (plaketami) T.G.M. obnovené v těchto okolních obcích. Nato v únoru 1920 správa lichtenštejnských statků požádala československé úřady, aby mohla do zámku přestěhovat své centrální ředitelství. Za tímto účelem byly v zámku prováděny stavební adaptace. Okolní občanstvo uspořádalo proti tomu 30. května 1920 tábor lidu a sepsalo rezoluci „proti zneužití zámku a proti jeho poškozování“. Lichtenštejnští ještě v dopise v roce 1920 označovali zámek za svůj majetek. V letech 1927–1937 vlastnili zámek Vladimír a Anna Holekovi. Ti jej ale velmi zadlužili, a tak jej postoupili generálnímu řediteli závodu Walter Jinonice ing. Antonínu Kumperovi. Během druhé světové války, kdy zámek vlastnil inženýr Antonín Kumpera (v letech 1937–1946), ředitel automobilky Walter, sloužil zámek jako útočiště pro několik velvyslanců, od roku 1943 tam byly uschovány obrazy Národní galerie.[7] V srpnu 1945 vydal národní výbor v Kolodějích Kumperům osvědčení o státní a národnostní spolehlivosti, podle něhož nebyli v době německé okupace ve spojení s Němci, chovali se jako dobří Češi a měli sociální cítění. V neprospěch Antonína Kumpery bylo později použito to, že nacistický správce Gustav Klestil jej po dobu války nechal ve vedení firmy Walter. Rodina Kumperových na konci války přesídlila kvůli lidovým nepokojům v Kolodějích do domu v Platnéřské ulici v Praze. V prosinci 1945 byl Antonín Kumpera i jeho bratr a otec zatčeni a pak rok a půl vězněni pro údajnou kolaboraci s Němci, mezitím jim byla znárodněna i továrna Walter, jejíž nové vedení pak odmítlo s Kumperou spolupracovat. Zámek byl znárodněn vědomým zneužitím Benešova dekretu č. 108/1945 Sb. Inženýru Kumperovi byl v roce 1946 (oficiálně až 1948) zámek zkonfiskován. V roce 1947 převzalo zámek ministerstvo vnitra a zřídilo v něm školu Sboru národní bezpečnosti. V roce 1948 byl zámek oficiálně zabaven a vládou předán k užívání prezidentu Klementu Gottwaldovi, kterému při té příležitosti 2. července 1948 bylo uděleno čestné občanství Kolodějí. Gottwald však brzy nato, podobně jako předtím Masaryk, přesídlil do Lán a v kolodějském zámku byla obnovena vyšší politická škola Sboru národní bezpečnosti. V 50. letech si v podzemních prostorách zřídila Státní bezpečnost vězení. Byli zde vězněni například Gustáv Husák, Vlado Clementis, Marie Švermová nebo Artur London. Z roku 1955 se dochovaly doklady, že se ze zámku odstěhovala Pohraniční stráž. Od roku 1955 zámek využíval úřad vlády a vláda ke slavnostním účelům a důležitým jednáním. Československý stát užíval zámek od roku 1946 až do svého zániku v roce 1992. V 90. letech se zde dohadovala například kupónová privatizace nebo rozdělení Československa. Zámek poté pak přešel na Českou republiku[2] a nadále jej využívala Vláda České republiky ke svým výjezdním zasedáním. Česká vláda zde zasedala celkem třikrát: v září a říjnu 2006 a v březnu 2007.
Antonín Kumpera, někdejší majitel, průmyslník, letec a automobilista, emigroval do Argentiny a pak žil až do své smrti v Brazílii. Nejvyšší soud po roce 1990 uznal, že konfiskace majetku rodu Kumperových byla zneužitím Benešových dekretů v zájmu nastupujícího totalitního režimu. Vítězslav Kumpera, vnuk Antonína Kumpery (podle jiných údajů jde o jeho syna), požádal o vrácení zámku s oborou, restaurací a jízdárnou v roce 1991. Když stát odmítl zámek vydat, obrátil se na soud. Pozemkový úřad hlavního města Prahy, který žádost obdržel v roce 1997, mu zámek a další objekty (podle některých zdrojů jen jízdárnu a další objekty ve vlastnictví města Prahy) vydal v lednu 2007, avšak vláda žalobou dosáhla v březnu 2007 předběžného opatření Obvodního soudu pro Prahu 9, jímž byla právní moc rozhodnutí pozemkového úřadu zmrazena. Kumperu zastupuje advokát Tomáš Chlost. Kumpera se soudí také o některé budovy (resp. lesík na Václavce) na Smíchově a údajně už mu byly vráceny některé nemovitosti v centru Prahy (domy v Platnéřské a Havelské ulici). 18. ledna 2008 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 (předseda senátu Jiří Malý) o vydání zámku vlastníkovi, jímž je Vítězslav Kumpera. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se proti rozsudku neúspěšně odvolal. Městský soud v Praze platnost rozsudku potvrdil 13. října 2008. Vláda se vzdala dovolání k Nejvyššímu soudu a rozhodla se, že nevyužije Kumperovy nabídky, aby si zámek pronajala. Kolodějskou restauraci a jízdárnu spravuje v současné době městská část Praha-Koloděje. 19. února 2008 zamítl Obvodní soud pro Prahu 9 (soudce Jiří Malý) žalobu, jíž městská část a magistrát žádaly zrušit rozhodnutí pozemkového úřadu. Městská část žalobu neopírala o Benešovy dekrety, ale argumentovala vypršením lhůty k požádání o majetek, přičemž soud rozhodl, že bylo oprávněné použít delší lhůty, uvedené v Zákoně o půdě. Ke konfiskaci byl zneužit Benešův dekret č. 108/1945 Sb., avšak z archivu se podařilo získat záznam z tajné porady ministrů spravedlnosti, financí a národního správce ze 17. prosince 1948, podle nějž se usnesli, že nejsou dány podmínky pro konfiskaci, ale přesto je zapotřebí konfiskaci provést. Kumpera hodlal na zámku vybudovat rodinné muzeum Antonína Kumpery a továrny Walter. Divadlo v jízdárně hodlal rekonstruovat a pronajímat jej například pro taneční zábavy. V roce 2009 vláda na základě soudního rozhodnutí zámek vrátila Vítězslavu Kumperovi. Ten jej 22. ledna 2010 prostřednictvím firmy Marathon Consulting Group nabídl k prodeji za cenu 250 milionů Kč, iDnes.cz však zveřejnila názory, že cena je nadsazená a skutečná cena je 140 až 180 milionů Kč. V březnu 2010 zámek za necelých 233 milionů Kč koupila akciová společnost Pura Vida (následně přejmenovaná na Zámek Koloděje a.s.), za kterou stojí spolumajitel Třineckých železáren Tomáš Chrenek.
Zdroj: Hrady zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve slezsku - František Holec
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz/zamek-15655654
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kolod%C4%9Bje_(z%C3%A1mek)
Zdroj fotografie celého zámku: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kolod%C4%9Bje_(z%C3%A1mek)
Dojmy: Nádherný zámek, který nebyl bohužel moc vidět přes vysoký plot, a tak jsem si půjčil jeho celkovou fotografii.
