Navštíveno: 18. 3. 2023
Historie: Na území Litožnice se pohybovali lidé již v době pravěku. V době germánské a římské zde existovalo rozsáhlé a významné osídlení, které zahrnovalo mimo jiné baterie železářských pecí. Ves vznikla v raném sředověku, o čemž svědčí nejstarší středověké archeologické nálezy spadající do 10. století. Litožnice byla zbudována na teritoriu velikosti oválu s delší osou orientovanou směrem sever-jih a zaujímala prostor zhruba 300x200 metrů. Osídlení se rozkládalo přibližně na severozápadě od dnešního velkého Lítožnického rybníka na levém břehu Říčanského potoka, přičemž zasahovalo také do míst pod hrází. Zde rozkvetla prosperující farní osada s kostelem sv. Gotharda a tvrzí. Umístění vsi bylo poněkud atypické, protože se Litožnice nacházela na dně širokého údolí. Směrem k západu byl svah tehdy jen mírný a táhlý, což je ostatně patrné na zdejších pravidelně obhospodařovaných polích dodnes. To naopak na pravém břehu Říčanského potoka se zvedá příkřejší stráň. Pro život středověké Litožnice bylo důležité, že se na severu od vesnice linula frekventovaná Českobrodská cesta spojující Český Brod s pražským předměstím. Jelikož se zde nacházel také kvalitní zdroj pitné vody a četná pole, pastviny a luky, docházelo u Litožnice ve středověku k častému táboření vojska. V 1. polovině 14. století se dostala Litožnice do vlastnictví pražských patricijských rodů. První zmínka o Litožnici pochází z roku 1353, kdy se ves stala majetkem staroměstského patricije Mikuláše Rokycanského. Majitelé se na Litožnici často střídali a nejvíce zpráv o nich se zachovalo v erekčních a konfirmačních knihách pražského arcibiskupství, neboť se zde zaznamenávaly údaje o patronátních právech vlastníků Litožnice k místnímu kostelu sv. Gotharda. Na přelomu 14. a 15. století držel Litožnici vlivný a bohatý staroměstský měšťan Štěpán Litoměřický. V listině z roku 1414, kterou Štěpán Litoměřický pronajal Litožnici na šest let své sestře Kateřině, se dochoval soupis veškerého majetku patřícímu rodině Litoměřických v Litožnici. Zahrnoval mimo jiné luky, pastviny, les, rybníky, potoky, pustou vinici s poplatnými lidmi, hospodářská zvířata a také rychtu s pokutami malými a velkými. Soupis majetku dokazuje ohromné výrobní zázemí samotné Litožnice, které bylo na počátku 15. století mnohem větší než u sousední Dubče. Zdejší plužiny a vinice pravděpodobně sahaly na severu až k dnešní silnici Českobrodská a na severovýchodě zřejmě až k Rokytce. O velikosti Litožnice svědčí také výše desátku, který odváděl kostel sv. Gotharda.Kdy přesně tvrz byla postavena nevíme, ale víme že byla postavena v gotickém slohu a první písemná zmínka o ní pochází z roku 1417.
Před husitskými válkami Litožnici vlastnili vladykové František z Litožnice a Pecman z Babic, kteří si ves rozdělili rovným dílem. Jejich rody vlastnily ves minimálně do poloviny 15. století. V roce 1420 tábořilo u Litožnice vojsko krále Zikmunda Lucemburského během jeho tažení na Prahu. Jedná se o jednu z nejznámějších událostí v dějinách Litožnice, kterou podrobně zachytil současník Vavřinec z Březové ve své Kronice: "Potom asi v témž čase uherský král Zikmund, uslyšev o příchodu táborů do Pražského města, když jel od Hor Kutných po hradech, přijel na Nový hrad někdy krále Václava, svého bratra, a prohlédnuv jen poklady, odejel a postavil s Uhry, Kutnohorskými a pány s ním spojenými stany neboli boudy na lukách blízko Litožnice, aby tam shromáždil co možná nejvíce lidu a dobyl Pražského města." U Litožnice tábořilo také vojsko Jiřího z Poděbrad v roce 1448 krátce předtím, než dobylo Prahu. Podobně se zde shromáždilo vojsko českých stavů v roce 1514 před svým tažením do Uher na pomoc králi Vladislavovi II. Jagellonskému. Roku 1608 zde tábořil arcivévoda Matyáš Habsburský, který vyjednával se svým bratrem Rudolfem II. na tvrzi v sousední Dubči. V poslední čtvrtině 15. století vlastnil Litožnici vladyka Štěpán z Novosedel se svou rodinou, kterou tvořili manželka Ludmila z Litožnice a jejich synové Jan a Zachariáš. Zprávy o nich se ztrácejí na sklonku 80. let 15. století. Vzápětí se celá Litožnice dostala do majetku bohatého vladyky Jana III. Dubeckého z Dubče (1487-1508), který ves nadobro připojil k dubečskému panství. Ves poté rychle zpustla, neboť tvrz ztratila své sídelní poslání, kostel sv. Gotharda pozbyl svůj dosavadní význam, řada sedláků se přestěhovala do Dubče a v Litožnici byl zbudován velký Lítožnický rybník, který je poprvé uváděn v roce 1542 s násadou 100 kop ryb. V Dubeckého závěti z roku 1508 je tvrz v Litožnici označována již za pustou. Podle archeologů se sporadické osídlení v Litožnici udrželo ještě minimálně několik desetiletí po roce 1500. V zápisu v deskách zemských je navíc Litožnice označena výslovně jako pustá až v roce 1542. Na Litožnici byly však zapsány věčné platy, které odváděli majitelé Dubče ještě v polovině 17. století. V roce 1653 tak odváděla Uhříněves, pod jejíž panství Dubeč po roce 1623 spadala, mistrům direktorům a studentům koleje Nazaretské v Praze komorní plat zapsaný "…na statku dubečském ze vsi pusté Litožnice každoročně deset kop, do kláštera sv. Tomáše v Menším městě Pražském ze statku dubečského a ze pusté vsi Litožnice, též rolí a luk, ročně po deseti kopách..." Kostel sv. Gotharda je uveden jako pustý až v roce 1713.
Litožnická tvrz byla starší nežli tvrze v Dubči a Dubečku. Typově odpovídala podobným stavbám pražských měšťanů na venkovských statcích v předhusitském období. I když v Litožnici proběhly v minulosti opakované archeologické průzkumy, nemáme příliš dobré informace o stavební podobě tvrze, jelikož se z ní zachovalo dodnes jen pouhé torzo, které bylo navíc ve 20. století amatérsky odkryto. Pro stavbu tvrze bylo vybráno místo v blatném terénu v samotném východním sousedství vsi. Vnější opevnění tvrze netvořil pouze ještě donedávna částečně zachovalý vodní příkop, který byl pravděpodobně napájen vodou z blízkého Říčanského potoka, ale také obranný val. Tvrziště mělo oválný tvar. Dávný majitel vsi musel při založení svého sídla čelit značnému problému, jelikož jediný rovinatý terén byl právě v těchto místech, kam však zasahovaly spodní vody Říčanského potoka. Když tedy byla postavena čtverhranná obytná věž o obvodu minimálně 6x8 metrů, byl majitel tvrze posléze donucen zahrnout zeminou tvrz, a to až do úrovně jejího prvního patra. Z původních obytných prostor přízemí se tak stal sklepní prostor s trámovým stropem. Nad ním bylo poté ještě vyzdviženo několik pater. To je také hlavní důvod, proč se nám zachovalo jen kamenné přízemí tvrze, a to severovýchodní návrší sklepní prostory, kdežto dřevěná nadstavba již dávno zanikla. Zbytky zdejší tvrze jsou dnes skryty v zarostlém pahorku s vysokými topoly. Zhruba uprostřed se nachází částečně odkrytá část zdiva tvrze. Podle archeologů se mohlo na tvrzišti jižně od tvrze nacházet ještě nějaké další stavení, které bylo součástí celého komplexu.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lito%C5%BEnice
Zdroj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - František Holec
Dojmy: Dnes zarostlý pozůstatek tvrze, kam se člověk dostane jen přebroděním močálu.
