Navštíveno: 16. 1. 2022
Historie: Zdejší oboru založil král Přemysl Otakar II. v roce 1268 a již v této době byl také vystavěn zdejší lovecký letohrad v gotickém slohu. Tento lovecký zámeček se pak připomíná prvně v roce 1319, kdy zde byl pořádán turnaj král Jan Lucemburský. Tento lovecký zámeček byl ale zbořen. Následně byl zde mezi lety 1495 – 1502 vystavěn současný lovecký zámeček, který nechal vystavět král Vladislav II. Jagelonský v pozdně gotickém slohu. Lovecký zámeček byl postaven podle plánů hradního architekta Benedikta Rejta. Na výmalbě zámečku se pak podílel malíř Oldřich Vlach a malíř Roman z Florencie. Z té doby se dochovala věž s kamenným schodištěm a plastikou lva se štítem a monogramem krále Vladislava. Královský lovecký zámeček, stejně jako Královské obora patřily pod správu Pražského hradu. Po roce 1578 podnikl císař Rudolf II. zásadní renesanční přestavbu na vyhlídkový letohrádek dnešní obdélné dispozice s terasou a lodžií. Tímto získal zámeček svou současnou hmotu jako patrová renesanční stavba. V polovině 17. století v roce 1648 přežil bez úhony i vpád švédských vojsk do Prahy během třicetileté války. V 17. století byl letohrádek spojen s Pražským hradem kaštanovou alejí, kterou ovšem vykácela francouzská vojska při okupaci Prahy v roce 1742, alej však byla později obnovena, nicméně letohrádek v té době chátral a pustl. koncem 18. století jej jako letní sídlo obýval nejvyšší lovčí království českého, hrabě Černín. V roce 1794 je letohrad uváděn jako pustý a v roce 1802 byl využíván jako sýpka. V letech 1804–1805 rozhodnutím nejvyššího purkrabího Jana Rudolfa Chotka došlo v k zpřístupnění Královské obory pro veřejnost a zároveň k rekonstrukci letohrádku s dostavbou dalšího objektu, do romantizující podoby inspirované anglickou tudorovskou novogotikou. Projekt architekta Jiřího Fischera realizoval Ignác Alois Palliardi. Došlo zejména k přestavbě fasády o kterou se postaral kameník Josef Unterweger a úpravě interiérů objektu pro hraběte J. R. Chotka, renesanční ráz budovy zůstal i po této přestavbě budovy zachován. V interiéru tak vznikli i nové krby, které vytvořil kameník Johann Ludwig Kranner. Chotek chtěl za užívání platit nájemné, ale čeští stavové to odmítli. Od roku 1849 (podle Staňkové a Štursy) nebo až roku 1861 (podle Rutha) císař propůjčil letohrádek královským místodržícím jako letní sídlo, tehdy se vžil jeho dnešní název. V roce 1913 byl letohrádek elektrifikován. Nakonec v roce 1948 byl letohrádek znárodněn a svěřen do správy Národního muzea, které sem přemístilo archiv oddělení časopisů a studovnu. Toto oddělení se pak zde nachází do současnosti. Letohrádek má podobu patrové bohatě zdobené budovy, která má na jednom nároží pozdně gotickou věž.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%ADstodr%C5%BEitelsk%C3%BD_letohr%C3%A1dek
Zdroj: https://www.bubenec.eu/mistodrzitelsky-letohradek/
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz/mistodrzitelsky-letohradek-13625346
Dojmy: Zajímavý letohrádek, který má velmi bohatou historii.
