Navštíveno: 20. 7. 2018
Historie: Záluží (německy Maltheuern) je název zaniklé obce nacházející se asi 5,5 km severozápadně od starého města Mostu. V prostoru bývalé obce se dnes nachází výrobní provozy Chemopetrolu Litvínov. První písemná zmínka o vsi se nachází v listině Boreše z Rýzmburka z roku 1333, ve které prodal svůj hrad Kostomlaty a k němu příslušející vesnice včetně části Záluží. Další část vsi včetně poplužního dvora a tvrze patřila i nadále k hradu Rýzmburk. Majitelé této části byli příslušníci drobné šlechty: Ramfolt z Bontensee v letech 1393–1394, Hanuš z Polenska roku 1419, Hanuš Gerhengros roku 1454. Ve druhé polovině 15. století byl díl vsi připojen k mosteckému hradu a v roce 1512 i zbytek vsi náležející dosud ke kostomlatskému panství. V roce 1535 Záluží koupil Jiří Hartič z Hartiče. Roku 1613 Rudolf II. povolil zapsat Záluží jako svobodný statek do zemských desk a propustil jej z manství k mosteckému hradu. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek Hartičům pro jejich účast na stavovském povstání zkonfiskován a v roce 1623 Záluží koupil komisař pohraničních cel Jacob Bruno. Vdova po něm Ludmila se provdala za Martina hraběte Michnu z Vacínova. Od tohoto rodu získal Záluží v roce 1713 Jan Josef z Valdštejna, který je začlenil do svého panství Duchcov-Horní Litvínov. Jeho součástí zůstala ves až do roku 1848. Po roce 1850 se Záluží nejprve stalo osadou Dolního Litvínova, ale od roku 1862 již bylo stalo samostatnou obcí. Dle záznamů z roku 1869 zde žilo celkem 435 obyvatel a tento počet neustále narůstal. V roce 1870 zde byla postavena sklárna a následovaly hnědouhelné doly Viktoria (1880), Radetzky (1891, od roku 1919 Kolumbus), Neuschacht (1905, od roku 1907 Tegetthoff, od roku 1919 Herkules a 1951 přejmenovaný na Vítězný únor). Svého vrcholu se vesnice doškala v roce 1910, kdy zde žilo celkem 4 051 obyvatel. Ještě před 2. světovou válkou v roce 1930 zde žilo 3 867 obyvatel. V roce 1939 po okupaci českého pohraničí začali Němci poblíž Záluží stavět chemický závod na výrobu leteckého benzínu z uhlí. U továrny byly zřízeny pracovní a zajatecké tábory. Chemická rafinérie byla v letech 1944 a 1945 opakovaně cílem spojeneckých náletů , při kterých bylo několikrát postiženo i Záluží. Při náletu 23. září 1944 byla spodní část obce úplně zničena a řada dalších domů poškozena. Na podzim 1945 byl vedením obnovy závodu pověřen zdejší rodák Jindřich Šnobl, který po únoru 1948 odešel do Prahy na místo ředitele ČKD-Stalingrad. Dle sčítání z roku 1950 tedy po odsunu německého obyvatelstva a dosídlení obyvatel z vnitrozemí zde žilo 3 258 obyvatel. Menší část obce byla zbourána už v letech 1956–1960. to mělo za následek že ze žilo v roce 1961 celkem 1 416 obyvatel a v roce 1970 již jen 805 obyvatel. Převážná většina Záluží však byla zbořena v letech 1974–1975 při rozšíření chemických závodů. Katastrální území bylo připojeno k městu Litvínov. Od té doby zde byla populace 0 a to až do roku 2011, kdy se počet obyvatel zvedl na 1.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1lu%C5%BE%C3%AD_(Litv%C3%ADnov)
Dojmy: Malá zaniklá vesnice, která je spíše v současnosti průmyslovým centrem.
