Navštíveno: 31. 1. 2016
Historie: Svatošské skály jsou Národní přírodní památka vyhlášená v roce 1933. Důvodem ochrany jsou geomorfologicky ojedinělé žulové skalní tvary na levém břehu Ohře s fragmenty reliktních borů a s výskytem vzácných či ohrožených druhů rostlin a živočichů. Území národní přírodní památky je součástí Evropsky významné lokality Kaňon Ohře zahrnuté do soustavy Natura 2000. Péčí o území je pověřena správa CHKO Slavkovský les. První vyhlášení chráněného území se uskutečnilo Výnosem ministerstva školství a národní osvěty v roce 1933 pod názvem „Údolí Ohře při skále Hans Heiling“ (Hans Heiling – v češtině Jan Svatoš). Teprve vyhláškou Ministerstva životního prostředí z 11. června 2007 byl původní název zrušen, i když v té době se již v odborné literatuře běžně používal, a někde dosud používá název Národní přírodní památka Jan Svatoš.
Skalní útvary ve vysokém skalním břehu vzniklý v žulovém masívu působením řeky Ohře. Tvoří je množstvím skalních pilířů, hranolů a jehlanů. Pozoruhodné skalní útvary byly vytvořeny postupným zvětráváním a odnosem žulových bloků, činností řeky i erozivním působením mrazu. Charakteristická je bloková odlučnost žuly podle navzájem kolmých směrů. Okraj území tvoří řada menších skalních těles a žulových sutí. Dendrologický průzkum prokázal běžné druhy dřevin, borovici lesní a vejmutovku, smrk ztepilý a pichlavý, buk lesní, břízu bělokorou, olši lepkavou a další. Z bylin roste v lokalitě např. řebříček obecný a bertrám, šťovík menší, bršlice kozí noha, pcháč zelinný, děhel lesní, věsenka nachová, jestřábník hladký a další. Na exponovaných stráních se vyskytuje vřesovec pleťový (Erica carnea), vzácně třezalka rozprostřená (Hypericum humifusum), ve stinných roklích sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Oblast je hnízdištěm výra velkého.
K tomuto místu se váže i jedna pověst, kterou si zde dovolím citovat:
"V dobách, kdy Loketsku ještě vládli Vohburgové, našel chudý sedlák při cestě za robotou na loketský hrad, v místech dnešního Horního Slavkova, mezi dvěma kameny plačícího novorozeného chlapce. Plný soucitu vzal dítě sebou. Na hradě předstoupil před markraběnku Janu a řekl jí: „Při vstupu na hrad je zvykem přinést nějaký dar. Cestou na Loket jsem našel toto dítě a předávám Vám je jako dar. Přijměte je prosím s láskou a opatrujte je lépe, než činila jeho matka.“ Markraběnce se řeč líbila, hocha se ujala a dala jej pokřtít jménem Jan. Po svém nálezci dostal příjmení Svatoš. Pod ochranou urozené pěstounky dospěl Jan v hezkého jinocha, jenž nalézal ve vědách daleko větší zalíbení než v rytířských turnajích. Miloval samotu, stále se toulal v lesích a jeho mysl prahnula po poznání podstaty všech věcí. Jednou seděl zamyšleně na břehu řeky Ohře a hleděl do jejích tmavých vln, když vtom se z nich před ním vynořila víla tak krásná a líbezná, že Janovy oči viděly jen ji a okolní svět pro něj přestal existovat. Víla k němu promluvila: „Drahý, znám tvého srdce bol, toužíš po ovládnutí světa kouzel. Naučím tě vše, po čem prahneš - ale jen za té podmínky, že se nikdy nezaslíbíš jiné ženě!“ Svatoš, očarovaný krásou vodní víly a nadějí, že může dosáhnout splnění svých přání, podivnou nabídku bez rozmýšlení přijal. Víla dodržela slovo a zasvětila Jana do nejhlubších tajů skrytých nauk a učinila jej velmi šťastným. Uběhlo několik let. Na svých cestách světem poznal Svatoš hezké děvče a ze srdce si je zamiloval. Slib, který dal vodní víle, jej začal tížit jako kámen. Spoléhaje na znalost kouzelných praktik, jimiž doufal zlomit moc nadpřirozené moci, rozhodl se Svatoš pro milované děvče a uspořádal velkolepou svatbu. Již stál svatební průvod před oltářem, již chtěla šťastná dvojice říci své ano - když tu náhle se z rozbouřených vln Ohře vynořila rozezlená víla a kletbou proměnila celý svatební průvod v kámen: kněze, oba milence, svatební hosty, hudebníky a svatební povoz."
Tato pověst se projevila i v pojmenování jednotlivých skal, kdy jsou zde Nevěsta, Ženich, Páter, Muzikanti, Tchýně, Tchán, Svědkové a Zámek. Místo inspirovalo mnoho významných osobností, mimo jiné i zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freunda. Tomu se o Svatoššských skalách zdál sen, který popsal v pojednání Sen o Svatošských skalách. Mezi umělce, které toto místo inspirovalo, se řadí také J. W. Goethe. Ten při svých léčebných pobytech v Karlových Varech v letech 1785–1823 toto místo, které mu učarovalo, opakovaně navštívil. Stará lidová pověst o Hansi Heilingovi, který s říční vílou vyměnil vlastní život i život své milé za tajemství černého umění, byla pravděpodobně jedním z mnoha inspiračních zdrojů Goethova monumentálního díla o Faustovi, na kterém pracoval celý život. Jedné z návštěv Goetha, kterou popsal ve svém cestovním deníku 6. července 1808, je věnována pamětní deska, umístěná na hostinci „Jan Svatoš“ na opačném břehu Ohře. Slavnostní odhalení pamětní desky se uskutečnilo 27. září 2014. Pamětní deska byla zhotovena nejdeckým výtvarníkem Heřmanem Koubou v rámci projektu „Obnova pamětních desek připomínajících návštěvy Johanna Wolfganga Goetha v Karlovarském kraji“. Další osobností, která pravidelně navštěvovala Svatošské skály byl i Vilém Mrštík. Ve své básni Ohře, opěvuje nádheru zdejšího kraje, místní přírody a zmiňuje se i o Svatošovi.
Zdroj: http://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz/npp-jan-svatos-svatosske-skaly
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Svatošské_skály
Dojmy: Velmi impozantní skalní městečko, u kterého je výborná restaurace.
