Navštíveno: 31. 9. 2021
Historie: Zahořany (německy Sehrles) jsou malá vesnice nacházející se asi 1 kilometr severně od Vilémova. Název vesnice je odvozen ze spojení ves zahořanů, tj. lidí, kteří bydlí nebo pocházejí z oblastí za horou. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: de Zahorzan (1318), Zahrzan (1352), de Zahorzan (1383), in Zahorzan (1410), z Zahořan (1512), zum Sehrlis (1534), Zahorzan (1544), na Záhořanech (1615), Sochrliß (1617), Sehrlas (1654), Schrlos (1665), Sehrles a Serles (1787) a Zahořany nebo Sehrles (1848). První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1318 a nachází se v přídomku Petra ze Zahořan. V roce 1367 vesnici vlastnili zemané Matyáš ze Zahořan a Chotek z Vojnína. Už v té době ve vsi stála fara a farní kostel svatého Jana Evangelisty. Zdejší farář platil papežský desátek ve výši 24 grošů. Panským sídlem ve vsi byla gotická tvrz, na které roku 1383 zemřel Odolen z Nezabylic. Po něm ji zdědila vdova Anna, která si majetek nechala zapsat do desk zemských. K tvrzi tehdy patřily poplužní dvůr a dva selské dvory v Zahořanech, tři a půl lánu polí ve Vidolicích a tři lány v Kadaňském Rohozci. Po Anně se majitelem tvrze stal dvorský podsudí Albera ze Zahořan. Vesnice byla rozdělena mezi více majitelů i v patnáctém století. V roce 1405 její část vlastnili Přísnák z Kozmic s manželkou Markétou a Mikulášem z Mnichu. Jako další majitel bývá uváděn Chotek z Vojnína. který roku 1455 vlastnil Vidolice, ale jeho vztah k Zahořanům je nejistý. Od poslední čtvrtiny patnáctého nebo od počátku šestnáctého století Zahořany patřily Raberům z Brus. Z jejich rodu jsou v Zahořenach zmiňováni Bedřich Raber (1534) a jeho stejnojmenný syn (1556). O rok později patřily Zahořany s Vidolicemi Vilému Raberovi z Brus na Zahořanech, který se v roce 1570 o majetek dělil nejspíše se svým bratrem Janem Raberem. Jan nechal roku 1589 zhotovit renesanční oltář pro kostel. V uvedeném roce se Raberové o vesnici dělili s Pavlem Doupovcem z Doupova. Posledním příslušníkem rodu Raberů se stal Volf Erhard Raber z Brus, který vesnici vlastnil v roce 1611. Oženil se dvakrát: nejprve s Annou Kateřinou Dvořeckou z Olbramovic a podruhé s Justinou Benignou z Lobensteinu. Všech šest Volfových dětí zemřelo před dosažením dospělosti. Za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620 byl Volf odsouzen ke konfiskaci třetiny majetku, ke které patřily i Zahořany s tvrzí, dvorem, pivovarem, mlýnem, rybníky, lesy a Vidolicemi. Zabavený majetek 9. listopadu 1623 koupil hrabě Ferdinand z Nagarollu a vše připojil k vintířovskému panství. Raber proto vesnici spolu s částí protestantských obyvatel opustil. Zejména ve čtyřicátých letech sedmnáctého století vesnici velmi postihla třicetiletá válka. Ves se úplně vylidnila, zanikly domy i panská tvrz, a jedinou přeživší stavbou zůstal poničený kostel. Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žili pouze dva sedláci v pustých usedlostech, ale jejich pole a pozemky bývalých chalupníků zabrala vrchnost. Samotná tvrz se údajně nacházela na návrší severně od kostela. O obnovu vesnice se zasloužil Jan Antonín Losy z Losynthalu, který roku 1664 koupil vintířovské panství a v sousedství zahořanského kostela nechal postavit poplužní dvůr, u něhož postupně vznikla nová vesnice. Ještě v roce 1787 v ní však stály pouze dva domy. V první polovině devatenáctého století přibyl další dům, ale stála zde škola. Po zrušení poddanství se Zahořany nikdy nestaly samostatnou obcí. Od roku 1850 byly osadou Vintířova v okrese Kadaň, kterou zůstaly až do reformy územní správy. Poté byly od roku 1961 připojeny jako část obce k Vilémovu v okrese Chomutov. Ve vesnici stála třídírna hnědého uhlí, které se ve dvacátých letech dvacátého století těžilo v povrchovém lomu Prokop u Blova. Uhlí se do Zahořan dopravovalo elektricky poháněným lanem taženými vozíky a odtud se odváželo po železniční vlečce k vilémovskému nádraží. Podnik fungoval do roku 1927. Budova třídírny byla zbořena v roce 2012. Stát zůstal pouze komín se zásobníkem na vodu. Z vlečky se dochovaly jen terénní náznaky a nepatrné zbytky dalších stavebních prvků. Během druhé světové války v zemědělském dvoře fungoval tábor pro zajatce ze Sovětského svazu. Na konci války z něj bylo 8. května 1945 propuštěno na svobodu 26 vězňů. Po válce objekt sloužil k internaci vysídlovaných Němců. Po odsunu původního obyvatelstva došlo k poklesu obyvatel. Takže zatím co v roce 1930 zde žilo celkem 71 obyvatel, tak v roce 1950 zde žilo již jen 47 obyvatel. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 30 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zaho%C5%99any_(Vil%C3%A9mov)
Dojmy: Maličká vesnice, nacházející se severně od Vilémova, kde jsou dvě zajímavosti.
