Navštíveno: 28. 8. 2014
Historie: V hlubinách historie, na místě, kde dnes stojíme, kdysi vzkvétalo hradiště Chebských Slovanů. Tito první obyvatelé jsou doloženi již v 5. až 6. století našeho letopočtu. Hradiště, které zde založili na konci 9. nebo na začátku 10. století, nebylo omezeno jen na území dnešního hradu. Jeho hranice sahaly až po současnou Mlýnskou a Růžovou ulici, jak dokládá archeologický průzkum z první poloviny 20. století.
Na hradě bylo objeveno slovanské pohřebiště, které je z části odkryté. Návštěvníci tak mohou vidět dva hroby s pohřebním kamenem na nich. Hradiště se nacházelo na křižovatce velkých obchodních cest - jedna vedla do Itálie a druhá z Erfurtu do Prahy.
Na přelomu 10. a 11. století prošlo původní slovanské hradiště řadou přestaveb. Začaly vznikat dvoumetrové široké zděné hradby a kruhové věže, z nichž jedna se nacházela z části i pod Černou věží. O tomto nově vzniklém hradě ale víme jen málo.
V průběhu 11. století dochází k postupné kolonizaci zdejšího slovanského Chebska bavorskými obyvateli a stává se tak postupem času součástí Bavorské marky. Na počátku 12. století pak vládu nad tímto krajem přebírají Vohburkové, kteří vlastní také Bavorskou marku. Německá kolonizace Chebska byla dokončena někdy v průběhu 12. a 13. století. A tak se zrodila nová kapitola v historii tohoto místa.
Kolem roku 1125 se zdejší slovanské hradiště začalo měnit. Děpold II. z Giengen a Vohburgu se rozhodl přestavět hradiště na hrad. Když pak římský císař Friedrich I. Barbarossa zdědil Bavorskou marku po svém bratranci Friedrichovi z Rothenburgu v 60. nebo 70. letech 12. století, rozhodl se pro výraznou románskou přestavbu a rozšíření hradu. Tím se z Chebského hradu stal český unikát a nejvýchodnější Falc, což je císařské sídlo.
V tomto románském slohu byl postaven honosný palác, Černá věž a naprosto unikátní patrová kaple. Tento hrad je jediným příkladem falce rodu Štaufů, kam Barbarossa patřil, na českém území. Černá věž, postavená z lávového kamene z nedaleké Komorní hůrky, sloužila k obraně vstupní brány. Palác, postavený jako patrová honosná stavba z žuly, mramoru a břidlice, se do současnosti zachoval v podstatě v původní podobě.
Poslední a nejzajímavější částí románského paláce je hradní kaple zasvěcená sv. Martina, Erharda a Uršuly. Tato kaple, postavená jako patrová románská stavba, si zachovala svůj románský vzhled až do současnosti. Menší zajímavostí je, že na sloupech podpírajících je bohatá plastická výzdoba, která ale nemá náboženské motivy, ale světské, jako je například onanující muž a podobné.
Po smrti Friedricha Barbarossy přešel hrad do vlastnictví jeho nástupce Jindřicha VI., který zde často pobýval. V roce, kdy tento vladař zemřel, zemřel na Chebském hradě i český kníže a biskup Jindřich Břetislav, vyhnán z české země králem Přemyslem Otakarem I. V roce 1213 se na tomto hradě konal říšský sněm, který rozhodoval o vztazích mezi rodem Štaufů a papežem.
Na počátku 13. století se město Cheb částečně osamostatnilo a stalo se říšským městem, které spravovali Fojtové a později purkrabí. Během války o Štaufské dědictví v roce 1265 bylo město Cheb dobyto českým králem Přemyslem Otakarem II., a tak bylo město Cheb poprvé připojeno k českým zemím.
V roce 1276 však bylo Chebsko připojeno k Německu Chebsko-vídeňskou kapitulací a vlády se zde ujal císař Rudolf I. Habsburský. Tento muž provdal svou dceru Gutu v roce 1285 za českého krále Václava II. a král tak dostal jako věno Chebsko, které se tak opět připojilo pod českou korunu.
Následně město Cheb ještě několikrát vyměnilo státní příslušnost až do roku 1322, kdy německý král Ludvík z Bavor zastavil město českému králi Janu Lucemburskému a součástí Čech již město zůstalo. Někdy na konci 14. století za purkrabího Ctimíra ze Sedlce byl na hradě odstraněn most, který spojoval hrad s druhým břehem řeky Ohře.
Během období kolem roku 1440 prošel hrad řadou úprav. Kaple a palác byly navýšeny o hrázděné patro a pod hradním palácem přibyla gotická věž. V roce 1634 se Cheb stal místem vraždy Albrechta z Valdštejna. Ačkoli sám Valdštejn nezemřel na hradě, jeho generálové - hrabě Erdmann Trčka z Lípy, hrabě Vilém Kinský a rytmistr Niemann - byli zavražděni v kuchyňské budově hradu.
V letech 1673 až 1699 prošel hrad dalšími úpravami, během nichž vzniklo dodnes zachované cihlové barokní opevnění. V roce 1742 byl hrad dobyt Mořicem Saským, který zde vedl těžké boje po boku pruského krále Fridricha II. proti Marii Terezii. V roce 1743 vytáhl proti Mořici hrabě Kajetán z Kolovrat, aby znovu získal Cheb pro Rakousko. Přestože se mu podařilo město dobýt, hrad během bitvy vyhořel a románský palác byl zpustošen.
Hrad se postupně stal zříceninou a teprve v roce 1843 byl přidělen okresní komorní správě. Sloužil civilním a vojenským orgánům a byl definitivně zpustošen. V roce 1958 se stal správcem hradu městské muzeum a nakonec v roce 2012 získalo hrad město Cheb, které jej postupně zrekonstruovalo do podoby, v jaké jej navštívil autor tohoto textu. A tak se uzavírá příběh tohoto historického místa, které je svědkem mnoha významných událostí.
Zdroj: http://www.hrad-cheb.cz/cz/pribeh-chebskeho-hradu
Zdroj: https://www.hrady.cz/hrad-cheb-cheb/
Dojmy: Nádherný a unikátní románský hrad, který si zachoval nejen svůj románský vzhled, ale také unikátní románskou kapli.
