Navštíveno: 12. 5. 2016
Historie: Na místě dnešního paláce bylo kdysi pohanské slovanské obětiště zasvěcené pravděpodobně Bohyni Moraně. Ve 12. století zde byl vystavěn opevněný dvorec s věží, nazývaný Slavošovský dům, podél kterého probíhala významná obchodní cesta, která spojovala Pražský hrad a Vyšehrad a kudy se ubíraly i korunovační průvody. V záznamech z roku 1378 je poprvé zmiňován dům v držení Jana vévody Opavského. Protože se Jan Opavský přidal na katolickou stranu, byl mu majetek patrně zabaven hned v roce 1420. V roce 1432 se uvádí jako držitel domu Petr, rychtář „z domu Opavského“. Ten byl stoupencem sirotčího vojska, takže se jeho dům stal jedním z cílů útoku panské jednoty dne 6. května 1434. Během oprav zde nechal vévoda Václav si zřídit jednu alchymistickou laboratoř. V roce 1435 byl původně pověřen opavskými knížaty správou domu novoměstský písař Prokop. Nakonec Václav IV. Ratibořský listem z roku 1441 dům písaři Prokopovi předal s tím, že jej může držet do doby, než mu budou nahrazeny veškeré náklady, které na opravy domu vynaložil. Tento písař se také zajímal o alchymii a naplno se ji věnoval, následně v roce 1448 získal Prokop ještě sousední budovy (dnes č. p. 500 a 501) včetně okolních pozemků. Před svou smrtí v roce 1482 stanovil dědické pořadí. Zda bylo dodrženo nelze zjistit, protože zemské desky z té doby byly zničeny.
Asi v roce 1501 se dům stává majetkem Jaroslava Kapouna ze Svojkova, který byl ale sťat v roce 1537 pro hrdelní zločin. Dům byl zabaven, ale král jej v roce 1542 daroval Jaroslavovu příbuznému Piramu Kapounovi ze Svojkova. Ten jej hned v roce 1543 prodal doktoru Janu Kopovi z Raumenthalu, lékaři císaře Ferdinanda I. Ten ale pro své dluhy o dům přišel. V padesátých letech jej získal jeden z jeho věřitelů, Benjamin Ledčanský z Popic. Po jeho smrti dům zastavil jeho bratr Matouš Ledčanský z Popic Krištofovi Muchkovi z Bukova a na Oseku, císařskému hejtmanovi Kladského hrabství.
Patrně kolem roku 1587 dům získal anglický alchymista a mystik, a také možná špión anglické královny Alžběty I., Edward Kelley (či Edward Talbot), spolupracovník Johna Dee. Detaily této změny vlastnictví nejsou známy a písemně je držba doložena až zápisem v roce 1595. Když byl Dee vykázán z českých zemí a ukryl se na panství pana Viléma z Rožmberka, tak Kelley zaujal jeho místo u dvora. Kelley se pokoušel přeměnit obyčejné kovy ve zlato pomocí kamene mudrců, který podle legendy získal ve Walsu z hrobu neznámého biskupa. Pří příchodu ke dvoru jej Rudolf II. pasoval na rytíře z Imany. Následně se Kelley oženil a získal množství majetku právě spolu s tímto domem, kde již v té době byla alchymistická laboratoř po jednom z bývalých majitelů. Když Kelley zabil v roce 1591 v souboji komorníka, tak započal jeho strmý pád, kdy byl zatčen a uvězněn ve věži Chuderce, která se nachází na hradě Křivoklát. Před svým pádem dům převedl na svou švagrovou, Lidmilu Kelleovou, takže nebyl zkonfiskován. Rudolfovi vyslanci se pokoušeli z Kelleyho získat informace o kameni mudrců a přeměnách kovů na zlato, ten ale mlčel, a následně byl díky tomu dne 12. června 1591 podroben mučení. Po mučení se pokusil Kelley o útěk, ale při útěku se přetrhlo lano, on spadl z věže a roztříštil si nohu, kterou mu amputovali. Po tomto incidentu byl nakonec Kelley propuštěn na svobodu, hlavně díky přímluvě pana Viléma z Rožmberka. Ještě v roce 1599 se vdova po Edwardu Kelleym dožaduje finanční kompenzace od české komory.
V roce 1597 vlastnila dům Markéta Hozlaurová z Liběchova. Ta jej prodala Jáchymovi Oldřichovi z Hradce, císařskému radovi. Ten pro dluhy zastavil dům Martinovi Karbanovi z Volšan. Rodina Karbanů dům podle všeho přestavěla. V roce 1617 jej Lukáš Karban prodával měšťanu Izaiášovi Šullerovi. Ve smlouvě je dům označen jako „dům tak řečený Kopovský“. Začátek stavovského povstání ale zápis do zemských desk znemožnil. Někdy kolem roku 1618 byl tento palác přestavěn renesančně a z původní gotické podoby se dochovala jen nárožní věž, která je zde do současnosti. Po povstání Karban emigroval a Šuller se pokoušel prodat dům ještě před Obnoveným zřízením zemským. Koupě byla ale překažena zásahem rychtáře Michala Ritteršice z Rittersfeldu, který dům zabral pro údajný vojenský špitál a poté získal do vlastnictví. Při dědickém řízení v roce 1635 královská komora neuznala předešlé koupě, protože nebyly zapsány v zemských deskách, a dům prohlásila za Karbanovský konfiskát. Anna, vdova po Michalu Ritteršicovi, získala nakonec v roce 1637 třetinu domu, dvě třetiny byly prodány dcerám Vojtěcha Koutka Nečanského u Minic. Anna Švarcbachová pak podíly spolumajitelek odkoupila. Její děti prodaly dům v roce 1663 rodině rytíře Albrechta Netvorského z Břízy.
V roce 1721 dům koupil Ferdinand Antonín Mladota ze Solopysk. Po smrti Ferdinanda Antonína Mladoty přešel dům v držení jeho dvou synů Františka a Václava. V letech 1740 a 1770 probíhaly zde barokní přestavby. Když v průběhu 2. poloviny 18. století zde byli Mladotové, tak se zde opět začala ve velkém provozovat alchymie, která již ale připomínala současnou fyziku a chemii, nežli středověkou alchymii. Vytvářeli tu například květy solí, ale také nejrůznější přístroje, kterými bavily své hosty. Nakonec v roce 1768 koupilo pražské arcibiskupství západní část budovy a v roce 1786 poslední z Mladotů František upadl do dluhů a v roce 1800 dům získali věřitelé. V roce 1810 dům koupil obchodník Jakub Cop. Podle berní ruly z roku 1816 mělo většinu domu pronajato vojenské vozatajské velitelství, část využívlal farář sousedního kostela sv. Jana Nepomuckého na Skalce. V roce 1820 prošla stavba posledními úpravami, které jí dali dnešní vzhled. Cop zemřel v roce 1830 a dědicové prodali dům v roce 1838 Soukromému ústavu pro hluchoněmé. V roce 1856 bylo navrženo zbořit přízemní objekty na východní a jižní straně a na jejich místě zbudovat nové dvoupatrové. Stavba byla realizována stavitelem Josefem Maličkým v roce následujícím. V roce 1902 zakoupila objekt Všeobecná nemocnice. V únoru 1945 byl objekt poškozen během náletu spojeneckého letectva na Prahu. Současným majitelem budovy je hlavní město Praha. Je využíván z části 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a z části Všeobecnou fakultní nemocnicí.
Zdroj: http://www.lf1.cuni.cz/faustuv-dum-historie-a-legendy
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Faustův_dům
Dojmy: Velm zajímavý a krásně zdobyný dům. Škoda že v něm nejsou také prohlídky.
