Žlutice - kostel sv. Petra a Pavla

Informace

Navštíveno: 19. 5. 2018

Historie: Již v polovině 14. století započala výstavba tohoto farního kostela v podobě vrcholně gotické trojlodní baziliky, samotná stavba pak byla dokončena až v poslední čtvrtině 15. století. Prvním zdejším známým duchovním správcem byl plebán Hildprant, který byl uveden v bochovském privilegiu z roku 1349. Dne 17. února 1375 dotoval majitel zdejšího panství Boreš V. z Rýzmburka nový oltář a dále daroval zdejší farnosti vesnici Mlýnce, sídliště Mnichovice a tři usedlosti v Chyších, dále založil nadaci, která měla činit roční plat ve výši 8 kop grošů, které měli být odváděny ve dvou splátkách na sv. Jiří a na sv. Havla. Tohle vše vykonal jen proto aby byla spasena jeho duše a duše jeho manželky. V roce 1377 pak Boreš V. z Rýzmburka podával nového kněze k oltáři Panny Marie. Dne 12. dubna 1406 založil Boreš VII. Z Rýzmburka v tomto kostele oltář Božího Těla a daroval mu roční plat 8 kop grošů. A v letech 1407 a 1410 zde podával Boreš nového oltářníka a následně také roku 1412 k oltáři Těla Kristova. V roce 1414 založila vdova po Borešovi VII. Eliška z Landštejna spolu se synem Janem Borešem nový oltář Všech Svatých Panen. Když husité dobily roku 1422 Žlutice, zabili přitom všechny čtyři oltářníky, kteří museli být roku 1424 znovu dosazeni. V roce 1436 pak ustali zápisy v kostelní knize, jelikož správcem Žlutic se stal hejtman Jakoubek z Vřesovic a kostel se stal husitským. Roku 1447 byla dokončena výstavba hlavní lodi kostela a současně v témže roce byl dán dvůr v Mlýncích, který do té doby patřil kostelu, Žlutickému měšťanu Janu Prchlíkovi za 25 kop grošů. Kališnický farář Johann Gaudentius, který zde byl farářem od roku 1449 daroval ve své závěti z roku 1481 svou sbírku 31 knih.

V roce 1494 byla dostavěna nakonec i severní boční loď kostela, na kterou si ale město muselo půjčit od bohatého sladovníka a pozdějšího purkmistra Fencla Podhradského 40 kop. Na počátku 16. století bylo nakonec započato s výstavbou širší hranolové zvonové věže v západní části severní lodi a již v roce 1534 nechal vlastník panství Jan III. Z Vřesovic ulít velký zvon sv. Petra a Pavla u zvonařského mistra Matyáše z Nového Města Pražského a u mistra kováře Andrease ze Žlutic menší zvon sv. Judy a Tadeáše. Tyto zvony byly na dokončenou věž zavěšeny až v roce 1572. Zdejší sbor literátů nechal v letech 1558 – 1565 vyrobit v umělecké dílně Jana Táborského v Praze církevní zpěvník známí jako Žlutický kancionál. Texty v tomto zpěvníku napsal písař Vavřinec Bílý a iluminace vytvořil Fabián Puléř. Celkový náklad na tento zpěvník bylo 383 kop zlatých a 12 grošů. Roku 1564 darovala kostelu Anna Kossmanová na opravy kostela 50 kop zlatých a již v roce 1570 odlild zvonařský mistr Gregor Albrecht z Ostrova nový zvon sv. Simona, z toho důvodu musela být udělána pravděpodobně hrázděná nástavba věže kam byl nakonec umístěn tento zvon, ale také dva zvony, které se do té doby nacházeli kousek od kostela ve zvonici. V roce 1575 bylo vytvořeno točité schodiště a následně roku 1582 byl kvůli morové epidemii a nedostačujícímu hřbitovu tento hřbitov uzavřen a založen nový hřbitov na místě již zničeného kostela Nejsvětější Trojice na předměstí Hladov. Přijímání podobojí bylo ukončeno roku 1580, kdy za vlastníka panství Johanna Žlutického z Vršovic byl zde zaveden protestantismus. V roce 1589 byli pořízeny nové hodinové zvony od zvonařského mistra Hanse Wildta z Jáchymova a dne 11. března 1594 udělil městu Žlutice hrabě Karel Kokořovec z Kokořova právo volíš si samo faráře ale pod podmínkou že farář bude patřit k luteránskému vyznání. A v roce 1603 darovala Anna rozená ze Štampachu vdova po Sezimovi Miřkovském pánovi na Verušičkách křtitelnici s cínovou mísou a víkem.

Po vyhnání protestantských kněží na příkaz císaře Ferdinanda II. museli být občané převedeni zpět na katolickou výru, v té době tu působili misionáři Zacharias Bandhauer a Umbert z Vřesovic z premonstrátského kláštera v Teplé. Obyvatelé Žlutic se tak stali rolu 1624 prvními katolického vyznání v tomto kraji. Roku 1631 byl farář Řehoř Campanus unesen Sasy do Žatce a musel se vykoupit 30 korci žita 20 korci ječmene a 113 zlatými a 39 krejcary, následně když roku 1635 dorazili Švédské oddíly do Žlutic tak zdejší kněží schovali zdejší klenoty na bezpečném místě. Jednoho kněze následně Švédi násilně vyslíchaly na skřipci a ten jim prozradil kde se nachází jeden předmět o kterém věděl. V roce 1638 převzalo město do své správy farní pozemky včetně příjmů a závazků. Od roku 1639 nesmělo v tomto kostele hořet věčné světlo, jelikož to švédi nesnášeli, následně se do Žlutic roku 1645 dostaly Torstensonovy oddíly, kterým se město s kostelem aby se uchránilo vyplatili v celkové hodnotě 750 zlatých. Dne 26. listopadu 1660 udeřila na kostel silná vychřice, díky které se zřítila severovýchodní věž kostela a spadla na střechu, kde prorazila klenbu presbytáře a zasypala hrobku. Následně v letech 1661 – 1667 probíhali opravy, kdy stavitel Ulrich Totzauer snížil věž kostela a stavitel O. Czur zaklenul nově presbytář. Následně byl vytvořen v kostele roku 1667 nový barokní oltář. Roku 1676 byl celý kostel nově omítnut a během toho byli také přemalovány gotické fresky uvnitř kostela. V roce 1684 bylo v kostele umístěno barokní sousoší Kalvárie. Roku 1687 byli opravovány zdejší varhany Sokolovský varhanářem Franzem Michaelem Kannhäuserem. V roce 1698 byl obviněn zdejší primátor ze spronevěření kostelních peněz a byl mu udělen trest týdenního vězení a 10 kop českých grošů. V roce 1705 byl pořízen nový zvon sv. Vavřince a již v roce 1706 byla zaplaceno za opravu obou kostelních věží. V roce 1717 postavil v kostele Elias Ziegenheim samostatnou skupinu Olivetské hory za 180 zlatých a v roce 1719 byli slavnostně vysvěceny staré zvony prelátem chotěšovského ženského kláštera Dominikem Peterkou. V roce 1722 byla v kostele umístěna velká barokní kostelní lavice.

Roku 1758 pukl páteční zvon a již roku 1759 byl přelit plzeňským zvonařem Johannem Josefem Pernerem. V roce 1771 byl žlutickým malířem Josefem Grimmerem renovován a pozlacen tabernákl hlavního oltáře. V roce 1772 opět pukl páteční zvon a byl přelit zvonařským mistrem Franzem Antoniem Frankem z Prahy. Následně byli v letech 1774 – 1775 vyrobeny v kostele nové pozdně barokní varhany varhanářem Franzem Prokopem Nollim z Úterý. Při zvonění dne 30. června 1778 se zvon rozkýval tak že vypadl z ložisek a zřítil se ze stolice, toto následně bylo opraveno a téhož roku zvonař Jakub Vilém Saitz z Plzně zvon usadil. Když v květnu roku 1779 zasáhli město dva ničivé požáry, tak se kostelu jako zázrakem téměř vyhnuly a zničeno bylo pouze hrázděné patro severozápadní věže kostela, díky neohroženosti tesaře Josefa Sobka, který hořící trámy odsekával a shazoval z věže. V letech 1780 – 1782 byl kostel následně pozdně barokně obnoven. Během této přestavby byly sneseny zvony z roku 1589 a místo nich umístěny nové hodinové zvonky z Plzně. V roce 1816 proběhal výměna shnilých trámů v podkroví, ale již v roce 1836 upozorňoval zdejší farář na zhoršující se stav kostela, kvůli tomu v letech 1837 – 1838 podle návrhu stavitele Josefa Schebauma a pokynů krajského inženýra Wachtla byla loď kostela stažena železnými kleštinami. Dne 1. července 1852 přijel na biřmování kníže arcibiskup ze Schwarzenberka. V roce 1853 pořídil Anton Schopf z Verušic v kostele křížovou cestu. A v roce 1857 opravoval zdejší varhany varhanář Ferdinand Leopold Martin Guth st. z Čisté u Rakovníka.

V noci z 12. na 13. prosince roku 1863 udeřila na kostel silná vychřice, která jej velmi poškodila, ale následně byl kostel opraven a v roce 1866 byly opravovány zdejší varhany chebským varhanářem Johannem Müllerem. Poslední člen rodu Kokořovců byl pochován do kostelní krypty v roce 1878, tím bylo uzavřeno zdejší pohřbívání v blízkosti a na území kostela. V roce 1897 byl založen spolek o obnovení gotické tváře kostela tak roku 1896 požádala architekta Josefa Mockera o jeho názor, ten jej vyslovil, ale tento projekt nebyl nakonec dokončen jelikož byl velmi drahý a tak v letech 1905 – 1906 byl kostel jen udržovacími pracemi obnoven. V roce 1910 byl založen spolek pro obnovu kostela sv. Petra a Pavla, jehož předsedou byl drogista Gerhard Eisenkolb následně v letech 1910 – 1914 proběhla celková rekonstrukce kostela podle plánů Josefa Mockera, které byli poupraveny konzervátorem Josefem Hofmanem. V Průběhu 1. světové války byly v prosinci roku 1916 sneseny čtyři zvony ze severovýchodní věže a přetaveny na válečné účely. Zůstali tak v kostele jen tři nejstarší a nejhodnotnější zvony ze 16. století. Následně v roce 1924 bylo do kostela zavedeno elektrické osvětlení. Roku 1938 byl vysvěcen nový zvon od zvonařské firmy Richard Herold z Chomutova, který nechali vytvořit navrátilci z 1. světové války ze Žlutic. Roku 1948 byly opraveny krovy tohoto kostela místním stavitelem Františkem Florianem, Následně ale začal kostel postupně chátrat až se v 60. letech 20. století ve zdech objevovali trhliny. Díky katastrofálnímu stavu bylo nakonec přistoupeno v letech 1973 – 1994 k celkové rekonstrukci pod vedením dr. Líbala. Nejdříve byly v letech 1973 – 1975 provedeny statické zajištění, které provedl podnik Geoindustria Stříbro, během tohoto zajištění proběhl také arecheologický průzkum, kdy byli ve hloubce 3 – 3,5 metru nalezeny kostrové hroby. Roku 1974 nalezl zdejší farář Miroslav Janák na vyvážené suti čtyři záušnice pocházející z 12. století, které pravděpodobně pocházeli z hrobů pochovaných žen. Následně byla provedena kompletní rekonstrukce vnějšího pláště kostela kterou provedl stavební podnik Plzeň. Nakonec v letech 1991 – 1994 probíhalo systematické restaurování nástěnných a stropních maleb, které provedli restaurátoři Martin Pavala a Petr, Tomáš a Vlastimil Bergerovi. Roku 1999 byla nakonec restaurována kazatelna a oltáře sv. Václava a sv. Rodiny a nakonec v letech 2006 – 2012 probýhalo restaurování řezbářské výzdoby varhan na kruchtě kostela.

Zdroj: http://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz/zlutice-kostel-sv-petra-a-pavla

Dojmy: Nádherný kostel, který je jednou z dominant Žlutic a má velmi bohatou a detailně popsanou historii.

Mapa

a

Fotografie

×