Navštíveno: 18. 4. 2017
Historie: Toto malé muzeum, spojené s městskou knihovnou slouží jako takový němý památník Habartovského incidentu. V několika místnostech expozice je možné vidět dobové uniformy tehdejší Pohraniční stráže, četnictva a příběhy jednotlivých četníků, kteří se účastnili událostí v roce 1938 ve městě Habartov. Celý průběh této události si dovolím citovat ze stránek pod odkazem:
"Stejně jako v mnoha jiných obcích a městech, nacházejících se v tzv. zněmčeném území, tak i v Haberspirku se dne 12.9.1938 hromadně poslouchal projev Adolfa Hitlera přenášený ze sjezdu NSDAP v Norimberku. Hlídky ordnerů (Dobrovolná ochranná služba) obsadily křižovatky i obec samotnou. Hned druhý den byla na výzvy předáků SdP zastavena v nedalekých dolech práce a děti nešly do školy. V blízkosti četnické stanice se shromáždil rozvášněný dav sudetských němců (tehdy ještě stále československých státních občanů), který mával nad hlavami motykami, obušky, krumpáči a se vztyčenými pravicemi pokřikoval zakázaná hesla. Četníci odmítli požadavky henleinovců, vzápětí dochází k prvnímu pokusu o obsazení četnické stanice. Útočníci vnikají dovnitř, padne výstřel při kterém umírá velitel stanice – praporčík Jan Koukol. Nastává více než dvouhodinový boj o stanici.
Mezitím vyvlekla skupinka ordnerů z poštovního úřadu Růženu Pardusovou, manželku jednoho z četníků – štábního strážmistra Jana Parduse. Je na místě odsouzena k smrti a odvedena do svého bytu, kde její matka hlídala roční vnučku Věru. Při prvních výstřelech vyskočily obě ženy i s dítětem oknem ven a pokusily se uprchnout směrem k Sokolovu. S pistolí v ruce jsou však zadrženy ordnery a za pokřiku davu, který jim nadával do českých sviní, jsou odvedeny do bytu místní učitelky.
Četníci zatím bojují o stanici a své životy. Netuší co se děje s rodinou štstrážm. Parduse a opětují palbu. Divoká přestřelka trvala zhruba dvě hodiny. Strážmistr Matěj Příbek byl zraněn na levé paži. Poté je před budovu četnické stanice dovlečena zlynčovaná a těžce zraněná Růžena Pardusová. Četníci nemají nevybranou a pod pohrůžkou zavraždění Růženy Pardusové jsou donuceni ke kapitulaci.
Jako první vychází zranění a otřesení strážmistři Matěj Příbek a Antonín Křepela, který se vzápětí pokouší o útěk. Horda zfanatizovaných nacistů jej však za obcí dožene. Později je strážm. Křepela nalezen s mnohačetnými poraněními včetně proražení lebky a střelnou ranou mrtvý. Jako poslední vychází strážmistr Pardus. Je po něm vystřeleno a on padá k zemi. Ihned se na něj vrhne dav, který ho začal brutálně lynčovat. Štstrážm. Pardus upadá do bezvědomí a již neví že přichází pomoc. Do města přijíždí posila z četnického pohotovostního oddílu ve Falknově (dnešní Sokolov). Ihned je uvítá palba ze zálohy a v četnickém autokaru umírají četníci na zkoušku četař Vladimír Černý a desátník Stanislav Roubal.
Bilance habartovské vzpoury je děsivá: čtyři mrtví četníci, těžce ranění manželé Pardusovi a četnický strážmistr Matěj Příbek. Na straně druhé v Haberspirku padli čtyři ordneři a další tři byli raněni. Ostatní viníci a iniciátoři tragédie prchají na území Říše, kde se jim dostává náležitého uvítání hrdinů."
Z těch několika kteří habartovský incident přežili, jako například Jan Pardus, měli obrovské útrapy během okupace. Například výše zmiňovaným byl dne 1. října 1942 zatčen gestapem a odvezen do Chebu, kde měl být souzen. V květnu 1945 proběhl Československý soud vůči těm, kteří se účastnili habartovského incidentu. Bohužel byly souzení jen někteří a ostatní buď zemřeli na frontách, anebo se vypařili.
Zdroj: http://muzeum.habartov.cz/
Dojmy: Velmi zajímavá prohlídka, která ukazuje, jaké události tomuto incidentu předcházeli a jak kompletně probíhal. Dokonce je zde i zrekonstruovaná místnost četnice. Uvnitř muzea jsem nefotil.
