Navštíveno: 8. 9. 2022
Historie: V srdci Tatobit, malé obce v České republice, kdysi stála skromná dřevěná kaple. Byla zasvěcena svatému Vavřinci a její existence je doložena již v urbáři z roku 1602. V letech 1669 až 1680 byl děkanem v Turnově Vavřinec Zaremba, původem Polák. V roce 1675 sepsal zprávu o stavu turnovské farnosti, která zahrnovala i Tatobity. Uvedl, že kaple sv. Vavřince v Tatobitech nemá žádné jmění, nadání ani liturgické roucha a nářadí. Možná právě z tohoto důvodu nechal Zaremba v roce 1680 vytvořit nový oltář svatého Vavřince a nařídil, aby se v kapli sloužila pětkrát do roka mše.
V roce 1683 byli do Týna dosazeni katoličtí faráři, kteří docházeli i do Tatobit. Prvním z nich byl Adam Linka, který zde působil v letech 1683 až 1690. Obyvatelé Tatobit docházeli na bohoslužby do Týna, kde měli své vlastní lavice. Úspěch rekatolizace je patrný z počtu lidí, kteří chodili ke zpovědi. Zpovědní seznamy uvádějí větší nárůst vyzpovídaných v letech 1671 až 1673. K tomu přispěl i zásah biskupa Zaremby, který svými činy povznesl kostel.
Již v roce 1691 byli zemřelí pochováváni na hřbitově v Tatobitech v blízkosti kaple. Před stavbou kamenného kostela se v Tatobitech stala událost, která obec proslavila v širokém okolí. Na obecních pozemcích kolem kaple se pásl místní dobytek. V neděli 10. srpna, těsně před tatobitskou poutí, vlezl do kaple Scháňkův valach, kde uhynul. Obyvatelé Tatobit našli zvíře mrtvé právě v den pouti. Tato událost se stala předmětem posměchu a inspirovala i vznik posměšné písničky: „Tatobáci všichni k smíchu kromě jenom dvou, v kostelíčku za oltářem kobyličku drou. Trakal – ten pro ni plakal, Hůlek – ten kopal důlek.“
Podle staré pověsti se obyvatelé Tatobit rozhodli zbavit se své dřevěné kaple sv. Vavřince. Jedné noci ji podřízli a kaple se zhroutila. Po odstranění zbytků staré kaple začala výstavba nového kostela, která probíhala v letech 1714 až 1753. Nový kostel byl postaven v barokním slohu podle plánů neznámého autora.
Financování bylo pomalé, protože peníze pocházely pouze ze záduší, ke kterému patřila i část lesa. Z tohoto lesa byly využity trámy na stavbu. Místní materiály, jako bylo pálené vápno a kámen, byly také využity. Kámen byl těžen nedaleko kostela.
V roce 1741 byla pořízena kazatelna, i když kostel nebyl ještě zcela dostavěn. Kazatelnu vytvořil mistr Brechler, který se postaral také o dlažbu a kruchtu. Teprve v roce 1753 se začala stavět velká věž. Po dokončení kostela v roce 1780 si obyvatelé Tatobit zakoupili varhany za 26 zlatých a 16 krejcarů.
Jelikož byl kostel sv. Vavřince již vybaven paramenty a mobiliářem, žádali osadníci, aby zde byly mše svaté slouženy každé tři neděle. To jim bylo schváleno dekretem valdštejnské vrchnosti dne 5. srpna 1780. Ten povolil bohoslužbu desetkrát do roka kázanou týnským farářem.
Rovenským se znelíbilo, že by měl jejich farář s panem kaplanem chodit tak často do Tatobit na mši. Z tohoto důvodu Rovenští na popud tamějšího faráře poslali žádost vrchnosti, „že záduší tatobské dosti bohato, aby mohlo si svého vlastního kněze vydržovati.“ Valdštejny žádost velmi rozčílila a zakázali o tomto případu další jednání. Farář, který Rovenským radil, již nedostal žádné „wilprety“ a písař Skřivánek, který zprávu sepsal, musel jednu hodinu sedět na oslu na zámku.
Pro Tatobity začíná z církevního hlediska období „dlouhého“ 19. století již rokem 1787, kdy byl do zdejší lokálie dosazen první kněz, bývalý dominikán Řehoř Růžička. Ten v Tatobitech pobýval v letech 1787–1795 a je zde také pohřben.
Po konci 2. světové války přestal kostel být udržován a postupně chátral. V roce 2001 byl kostel sv. Vavřince opravován. Rekonstrukce probíhala od 2. dubna do 3. listopadu a celkové náklady činily 2 695 009 Kč. Největší částkou přispěla nadace B. J. Horáčka, a to 2 241 968 Kč. Na zbytku částky se podílely Farnost Tatobity, Obecní úřad Tatobity a Okresní úřad v Semilech. Při čistění obrazů a soch vypomáhali Helena Otrubová, Jiří Bareš a skauti. Na rekonstrukci hlavního oltáře vypomáhal truhlář Miloš Třešňák.
Tento kostel je jednolodní stavba s trojboce uzavřeným presbytářem a se sakristií na severní straně. Na západním průčelí se tyčí hranolová věž. Vnější vzhled kostela je jednoduchý, bez výrazného členění.
Presbytář je zaklenut valenou klenbou s výsečemi, zatímco loď má plochý strop na fabionu. Hlavní oltář je zdoben sochami sv. Jakuba, sv. Václava, sv. Barbory a sv. Kateřiny z 1. poloviny 18. století. Oltářní obraz je typickým dobovým dílem z období výstavby kostela.
Dva barokní protějškové boční oltáříky pocházejí z konce 17. století a jsou na nich novodobé obrazy. Kazatelna z konce 17. století je zdobena malovanými obrazy evangelistů a ornamentální výzdobou. Dřevěná křtitelnice, zdobená ornamentálními řezy, pochází z období kolem roku 1800.
Zdroj: Diplomová práce - Kostel sv. Vavřince v Tatobitech - Bc. Kateřina Hyblerová
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Vav%C5%99ince_(Tatobity)#Za%C5%99%C3%ADzen%C3%AD
Dojmy: Krásný barokní kostel, který je jednou z místních dominant.
