Navštíveno: 17. 1. 2022
Historie: Vila Václavka je dům na pražském Smíchově v ulici Na Václavce. V okolí dnešního hřbitova na Malvazinkách se původně nacházely jen osamocené vinice a hospodářské usedlosti. Koncem 19. století se podnikatel a velkostatkář Edvard rytíř Doubek (1844–1912) rozhodl, že prodá některé ze svých pozemků nacházejících se při cestě k novému smíchovskému hřbitovu na Malvazinkách. Počátkem 20. století zakoupil od Doubka několik parcel i smíchovský rodák, restauratér a vedoucí hostince „U Schmidtů“ Jan Běloušek. Ten nechal na jednom ze svých pozemků v této oblasti postavit v roce 1903 reprezentativní třípatrovou novorenesanční vilu se zahradní restaurací. Vila byla postavena jako velmi honosná a bohatě zdobená stavba podle plánů architekta a projektanta Aloise Kurdy. Budova je dvoupatrová bohatě zdobená stavba, která je zdobená sgrafity s výjevy z České historie. V tomto domě sídlila hned od počátku známá „Bělouškova zahradní restaurace na Václavce“ (za první republiky disponovala dokonce i zahradním tanečním parketem a bylo možno zde navštívit i představení ochotnického spolku) vlastněná již zmíněným Janem Bělouškem. Jan Běloušek začal původně zájezdní hostinec stavět v roce 1898, v roce 1905 nabízel už jeho hostinec dokonce i vyhlídkovou terasu pro hosty s panoramatickým pohledem na Prahu. Ve vile Václavka manželé Bělouškovi provozovali nejen svůj hostinec, ale také zde nakonec i bydleli a pořádali zde každoročně (v rozlehlé zahradě) i střelecké závody. V roce 1907 byl v prostorách restaurace založen Český střelecký svaz. Rodině Běloušků patřilo dokonce i fotbalové mužstvo. Kromě této smíchovské restaurace na Václavce provozovali Bělouškovi továrnu na vázání knih, která se rovněž nacházela na Smíchově. Vysoké náklady na pořízení a provoz vily přinutily rodinu vzít si na dům hypotéku, ale její splácení se časem stalo takovou finanční zátěží, že nakonec museli prodat i terasovité parcely pod vilou, které k nemovitosti také původně patřily. Zavedení tramvajové linky (na počátku 20. století) k nedaleké usedlosti Santoška podpořilo lokální význam Bělouškovy zahradní restaurace. Pravidelně se zde konala ochotnická představení, taneční zábavy, ale i politické schůze. Restaurace, jež přežila všechny politické režimy v Československé (České) republice, měla své stálé hosty i v dobách totalitních, kdy se zde scházeli (pravidelně každou středu a čtvrtek v týdnu) lidé, aby se zbavili chmur z ubíjející každodenní jednotvárnosti a bezvýchodnosti z tehdejší politické situace. Hospoda za vlády KSČ (od 50. let 20. století) chátrala stejně jako celý objekt vily Václavka. Po sametové revoluci (rok 1989) získal v roce 1994 vilu Václavka nový majitel. V roce 1994 se zde natáčela poetická celovečerní koprodukční (Česko + Francie + Německo) filmová komedie režisérky Věry Caïs s názvem Příliš hlučná samota podle knihy Příliš hlučná samota od Bohumila Hrabala, ve které ztvárnil hlavní roli francouzský divadelní a filmový herec Philippe Noiret. V roce 1996 proběhla v restauraci první vlna rekonstrukce interiérů.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vila_V%C3%A1clavka_(Sm%C3%ADchov)
Dojmy: Krásná a velmi honosně zdobená vila.
