Petrovice - zámek Petrovice

Navštíveno: 18. 3. 2023

Historie: Původně byla na tomto místě založena tvrz, jejíž vznik je odhadován do 14. století do doby, kdy tuto ves držel bohatý Staroměstký patricijský rod Klementerů. První písemná zmínka o Petrovicích pochází z roku 1352, kdy je zmíněna v papežském desátku. V zápisu v konfirmačních knihách ze dne 5. února 1355 se dozvídáme o prvním známém majiteli, jímž byl člen výše zmíněného rodu, a to Mikuláš Klemeter, který je zmíněn v souvislosti dosazení nového faráře Volfarda na zdejší faru. Tento měšťanský rod držel ves až do roku 1399, kdy Anna Klementerová ji přinesla jako věno svému muži Johánku Kbelskému. Tento muž se jal a nechal zdejší kostel opravit a vyzdobit nástěnnými freskami, které jsou zde k vidění do současnosti. Po tomto muži získala ves jeho dcera Kateřina, která se roku 1429 provdala za Jana Kunvaldského, který se později stal podkomořím císaře Zikmunda a začal se psát Jan z Kunwaldu. Někdy v 2. polovině 15. století se zde utvořil vladycký rod Petrovických z Petrovic, který následně delší dobu zdejší ves i tvrz drželi. Nejdůležitější datum pro nás je pak rok 1489, kdy prodali bratři Václav a Heřman Petrovičtí z Petrovic plat na zdejší tvrzi a vsi staroměstskému kostelu sv. Linharta. Tento rok je také prvním rokem, kdy byla přímo zmíněná zdejší gotická tvrz. Následně se jediným majitelem stal z těchto bratrů Václav, jehož ovdovělá manželka Magdaléna z Měcholup postoupila zdejší tvrz své dceři Kateřině, která se provdala za Jana Hrzka z Mšena. Tento muž se následně začal psát sedící na Petrovicích. Kateřina po nedlouhé době zemřela a Jan si tak vzal za ženu Johanu z Bezdětic. Jan musel nedlouho na to také zemřít, jelikož se dozvídáme, že Johana převzala roku 1563 poručnictví nad svými dětmi Bohunkou, Zikmundem a nad celým Petrovickým statkem. Když tito bratři dospěli, tak roku 1571 zdejší statek prodali Evě Říčanské z Olbramovic. Ta si statek ale dlouho nepodržela a již v roce 1575 ji prodala Adamu Homutovi z Harasova. Po Adamu zdědil zdejší tvrz Václav Homuta a nakonec pak Vilém Homuta. Ten ale statek velmi zadlužil, a tak byl zadlužený statek roku 1630 prodán Ester Lažanské z Bukové. Ta statek držela jen devět let, kdy zemřela a odkázala jej jejímu bratru Ferdinadu Rudolfovi Lažanskému z Bukové. Tento muž postoupil tvrz jeho dceři Aleně, která se roku 1639 provdala za Volfa Berku z Dubé. Po Volfovi získal tvrz jeho syn František Karel, který ji roku 1656 prodal Ondřejovi Borovanskému z Borovan. Tento rod snad roku 1691 prodal tuto tvrz Maxmiliánu Norbertu Krakovskému z Kolovrat. Následně zakoupil tuto tvrz roku 1693 František Antonín Špork, který ale v roce 1694 kupní smlouvu zrušil, a tak se tvrz vrátila původnímu majiteli. V roce 1701 zakoupil zdejší tvrz František Karel Přehořovský z Kvasejovic.

V roce 1716 Petrovice koupil František Paceli z Adlersheimu, který nechal tvrz ve dvoře přestavět v jednopatrový barokní zámek se středním rizalitem, členěným v patře polosloupy s ukončeným štítem. Paceli zemřel bez potomků v roce 1734 a panství tak zdědil jeho synovec, apelační rada Jan Jindřich, hrabě z Bissingenu. V roce 1861 Petrovice získal francouzský chemik Nicolas Bellot, spoluzakladatel firmy Sellier & Bellot, která na Žižkově vlastnila továrnu na výrobu nábojových kapslí. Bellot statek se zámkem prodal hornoměcholupskému statkáři Františku Procházkovi a od něj jej v roce 1908 koupila hraběnka Marie Antonie Gabriela Sylva-Tarouca, manželka hraběte Arnošta Emanuela. V roce 1912 si petrovické panství pronajal Ludvík Kolben. V roce 1923 bylo z pozemků statku odebráno 60 hektarů, které byly pozemkovou reformou přiděleny především malorolníkům a drobným živnostníkům z Petrovic a Horních Měcholup. Na zbývajících pozemcích byl vyměřen tzv. zbytkový velkostatek s půdou o rozloze přibližně 100 ha a celým komplexem hospodářských budov včetně zámku, který roku 1925 koupil bývalý hospodářský správce Petrovic Roman Danner. V letech 1927–1929 nechal Zdeněk Danner, bratr majitele, ředitel občanské záložny ve Vršovicích a iniciátor výstavby stadionu Bohemians v Ďolíčku, zámek na svůj náklad zrekonstruovat a zřídit terasu před západním průčelím zámku. Roku 1942, v době německé okupace, byl statek Romanu Dannerovi zabaven pro účely gestapa. V prvních týdnech po válce se sem Danner vrátil. Část pozemků náležejících k petrovického statku byla po roce 1946 rozprodána, na další půdě vznikl státní statek, do jehož vlastnictví přešel také celý zámecký areál. V březnu 1948 vydal Okresní národní výbor v Říčanech nařízení vyhlásit nad statkem národní správu. Téměř celý pozemkový majetek převzal stát a svěřil ho včetně zámku a přilehlých hospodářských budov Státnímu statku hl. města Prahy, který měl v budově zámku kanceláře. Státní statek do oprav zámku neinvestoval, budovy byly sice funkční, ale po dobu jeho působení chátraly. Po roce 1989 požádalo o restituci zámku několik osob z různých větví rodiny bývalého vlastníka Romana Dannera. Ten neměl vlastní děti, ale pouze šest sourozenců. Rozhodnutím městského soudu v Praze dostala v roce 2001 zámek jeho neteř Václava Kocíková, a ihned začala s přípravami oprav, pro které jí magistrát přidělil grant ve výši 2,272 milionu Kč na opravu střechy, avšak týden před plánovaným zahájením opravy Ústavní soud rozsudek městského soudu zrušil. Zámek pak dalším rozhodnutím soudu získala praneteř Romana Dannera Andrea Isholová, která zámek ani pozemky neudržovala ani neměla zájem je prodat a s úřady ani s médii téměř nekomunikovala. Kvůli nečinnosti zámek zpustl, zchátral a kvůli nezabezpečení proti vnikání cizích osob se stal terčem vandalů a zlodějů.

Magistrát hlavního města Prahy uložil majitelce několik povinností k zabezpečení areálu, které zůstaly bez odezvy a proto udělil majitelce čtyři pokuty. Některé pozemky patřící k zámku udržuje městská část na své náklady s tím, že je chtěla od majitelky později vymáhat. V roce 2021 došlo ke změně majitelky, kterou se po úmrtí Andrei Isholové stala její dcera Mgr. Suzann Ishola. V červenci 2021 došlo bez vědomí památkové péče k částečnému ubourání zdí. Suzann Ishola se skrze svého právního zástupce vyjádřila pro pořad Reportéři ČT, že bude jednat s příslušnými úřady a dle ní by se měl areál vrátit k užívání lidem. Barokní zámek s neobarokními a neogotickými úpravami v 19. století. Budova zámku je jednopatrová s atikovým polopatrem, fasáda je bohatě vybavena figurální výzdobou. Na severní straně nádvoří je neogotická brána s věžičkami a cimbuřím. Areál je vymezen ohradní zdí. Součástí areálu je množství rozsáhlých hospodářských objektů. Areál je bez využití, neobydlený a bez údržby. Podle zprávy z roku 2008 byl stav konstrukce kritický, objekt byl staticky narušen, náletová zeleň v progresi. Roku kritický stav hlavní zámecké budovy i většiny hospodářských objektů trval, část objektu mezitím vyhořela. Roku 2012 byly v areálu provedeny některé zásahy proti vniknutí osob. Stav hlavní zámecké budovy byl havarijní, střecha propadlá, sochařská výzdoba odcizena a poškozena aj. Budova při hřbitovu byla vyhořelá a stále bez zastřešení. Hospodářské objekty bez využití a v havarijním stavu. V listopadu 2013 bylo zjištěno prolomení provizorního zazdění některých okenních otvorů v přízemí zámku a areál byl obýván bezdomovci. Přilehlý park měl zaniklou kompozici, původní dřeviny zarůstají nálety, probíhá postupná destrukce terasy schodiště, zábradlí a terasní zdi, ohradní zeď byla částečně v havarijním stavu.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Petrovice_(z%C3%A1mek)

Zdroj: https://www.prahapetrovice.cz/historie-soucasnost-mestske-casti-praha-petrovice

Zdroj fotografií detailu zámku: https://commons.wikimedia.org/wiki/