Navštíveno: 5. 7. 2018
Historie: Tento důl zvaný německy Rote Grube, je poprvé zmíněn v roce 1545 v kronice Jáchymovského kronikáře Johanna Mathesia. Hlubinné dolování, které započalo téměř okamžitě dosvědčuje tomu že zde musela těžba probíhat dříve a zdejší ložiska již byla nějakým způsobem prozkoumaná. Dle kroniky Horní Blatné je napsáno že zdejší těžba započala již kolem roku 1300, ale pan Jangl v roce 1988 uvedl že zdejší hornická činnost započala nejpozději v polovině 15. století. Tento důl byl mnohem důležitější a významnější v době 16. století než jeho sousední důl Mauritius o čemž svědčí také množství dochovaných informací. V tomto dole se těžila především cínová ruda, ale také ruda železná. Zdejší dva doly pak vyprodukovali za rok dvojnásobek více cínu nežli doly v Horní Blatné a Božím Daru dohromady. Hodně písemných zmínek o tomto dole máme z toho důvodu, že v průběhu 2. polovině 16. století zde mezi sebou měli při těžaři na Pachmannově žíle a žíle Tří Králů s těžaři v dolu Rote Grube, tento spor vznikl někdy v roce 1561. Originál této pře je uložen v národním archivu, tato pře se pak táhla až do 70. let 16. století a jelikož zde těžili i těžaři z Tyrolska a Saska, tak v tomto sporu musela často rozhodovat i císařská komise v Praze. Následně ale přišel pro tento důl velmi chmurné časy, jelikož výtěžky cínu postupně klesali a následně na počátku 17. století přišla třicetiletá válka, a po ní násilná rekatolizace, kdy odešlo mnoho původních horníků, které nahradili katoliční horníci, jak dokládá zpráva z roku 1677. Na konci 17. století byli v tomto dole obnovovací práce na dědičné štole Georg, díky které byli otevřeny téměř všechny důležité doly a to do hloubky 60 metrů, výjimečně bylo dosaženo i hloubky 100 metrů. Na konci 17. a začátku 18. století se Abertamská obec pokoušela o vyzmáhání a prodloužení dědičné štoly Schaf, která ale pro náročnost a vysoké ztráty byla v roce 1724 přerušena. Následně zde pracovali ještě menší těžaři ale do roku 1747 zde ustala veškerá těžba. V letech 1765 byl pokus o překop po Trojické poruše, který by zajistil odvodnění Červené jámy, ale na konci 18. století byl tento pokus po vyražení 300 metrů ukončen pro nedostatek kyslíku. Další pokus se odehrál v letech 1795 – 1809 kdy byl vyražen na úrovni šachty Blasius překop dlouhý 700 metrů, ale nakonec od tohoto pokusu bylo upuštěno, protože by bylo potřeba vykopat ještě jednou tolik. Tímto definitivně ustaly pokusy o zdejší těžbu v oblasti tohoto dolu. V následujících letech bez údržby se konstrukce dolu zhroutili a vytvořili tak pinku, která nese jméno dolu Červená jáma. Velikosti této pinky jsou na délku 250 m na šířku až 50 m a do hloubky 30 m. V současnosti je tato pinka samozřejmě díky borcení stěn menší, ale i tak je tato pinka pravděpodobně největší v Čechách.
Zdroj: http://www.krusnohorsky.cz/2009/08/13/hrebecna-cervena-jama
Zdroj: http://www.dulmauritius.cz/cz/historie-dobyvani-cinu-na-hrebecne
Dojmy: Zajímavé místo s pěknou historií, jen při pohybování v blízkosti těchto důlních děl opatrně.
