Navštíveno: 6. 7. 2018
Historie: Údolí říčky Černé a jejich přítoků u Božího daru je poseto stovkami drobných kopečků, které dokládají obrovský rozsah rýžování cínové rudy (cínovce) z náplavů vodních toků v nejvyšších partiích Krušných hor. Hlavní období rýžovnických prací spadá do 16. a 18. století. Rýžovalo se zde však pravděpodobně již mnohem dříve, už před založením Božího Daru v roce 1533, neboť Mathesiova kronika Jáchymova z roku 1562 popisuje některé rýžovnické kopečky již jako zarostlé vysokými stromy. Při tomto rýžování byl odplaven humusový substrát a rýžovnické kopečky jsou proto chudé na živiny. Díky tomu se výrazně odlišují vegetací, která na nich roste. Typicky zde roste hlavně vřes, brusinky, kociánek dvoudomí, kostřava červená, ale lze zde často i spatřit chráněnou prhu chlumní, či šichu černou.
Rýžovnické kopečky, kterým se říká sejpy z německého seifen (rýžovat), jsou tvořeny především štěrkopísky a úlomky hornin z blízkého okolí, tedy převážně svory a fylity, popřípadě omletými úlomky terciérních vulkanitů, všudypřítomné jsou i valouny křemene. Jednotlivé sejpy jsou obvykle 5 – 10 metrů, ale někdy i přes 20 metrů dlouhé a jejich výška přesahuje i dva metry. Nejvíce jich je podél levého přítoku Černé na bývalým Novým mlýnem, podle vlastního toku Černé u takzvaných Hubertek a podél bezejmenného potůčku při východním okraji Božídarského rašeliniště. Četná rýžoviště se však nacházejí i níže po proudu Černé u Mysliven, Rýžovny a na dalších místech. Celkový rozsah sejpů v okolí Božího Daru přesahuje celkem 250 000 m2, což je řadí k největším v Krušných horách ale i v celé České republice. Díky těmto všem faktům byli sejpy u Božího daru v roce 2013 prohlášeny jako kulturní památka České republiky.
Zdroj: Naučná tabule
Dojmy: V této velmi zajímavé a unikátní přírodě tyto sejpy dotváří unikátnost zdejšího okolí.
