Navštíveno: 20. 9. 2021
Historie: Mikulovice (německy Niklasdorf, Nickelsdorf) jsou zaniklá vesnice nacházející se asi 3 kilometry východně od Klášterce nad Ohří. Název vesnice je odvozen z osobního jména Mikuláš ve významu ves lidí Mikulových. V historických pramenech se vyskytuje ve tvarech: Nycolausdorf (1261), Niclasdorf (1352), Nicolai villa (1352), k Niklasdorffu (1431), Nyklsdorff (1481), Nikelsdorff (1545), na Mikulowiczych (1611), Nickelsdorf (1787) nebo Niklasdorf a Niklsdorf (1846). Krajina v okolí vesnice byla osídlena už v pravěku, kdy se na vrchu Špičák nacházelo sídliště knovízské kultury. Archeologickým výzkumem zde byly nalezeny polozemnice, odpadní jámy, keramika a hromadný nález bronzových náramků. Archeologická lokalita však byla zničena kamenolomem. Mikulovice byly jednou ze čtyř vesnic, které nechal ve třináctém století založit kadaňský měšťan Arvo. První písemná zmínka o nich pochází z roku 1261, kdy král Přemysl Otakar II. věnoval patronátní právo v těchto čtyřech vesnicích pražským johanitům. Vesnice patřila k perštejnskému panství pánů ze Šumburka. Roku 1352 se o ni dělili bratři Albrecht, Bedřich a Dětřich ze Šumburka a patronátní právo v té době měli johanité z kadaňské komendy. Roku 1431 si bratři Aleš a Vilém ze Šumburka rozdělili rodový majetek. Mikulovice připadly Vilémovi, a staly se tak součástí panství hradu Šumburk. Z roku 1614 pochází jediná zpráva o mikulovické tvrzi. V roce 1616 byla majitelkou vsi Dorota z Trautenberku, která ji tehdy prodala králi Matyášovi. Tato tvrz zde pak zanikla někdy na počátku třicetileté války. V roce 1623 Mikulovice koupil Kryštof Šimon Thun, kdy v této době již zdejší tvrz není zmíněna a od té doby vesnice patřila ke kláštereckému panství až do zrušení poddanství. Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly žilo sedm sedláků, dvacet chalupníků a deset poddaných bez pozemků. Sedláci obdělávali 118 strychů půdy, zatímco chalupníkům patřilo 127 a půl strychu. Dohromady měli 47 potahů a chovali 63 krav, 69 jalovic, 38 ovcí, 51 prasat a 22 koz. Jeden z chalupníků provozoval mlýn. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se tato vesnice stala samostatnou obcí. V blíže neznámé době v Mikulovicích vznikla škola, do které chodily až do roku 1914 i děti z Vernéřova. Po druhé světové válce byla otevřena jako pětitřídní, ale k 30. červnu 1965 pro malý počet žáků zanikla. Děti z Mikulovic poté dojížděly do škol v Kadani. Po válce měla vesnice vlastní zastávku na železniční trati Chomutov–Cheb. Ve vsi stály dva hostince a patřil k ní také kamenolom a velkostatek Špičák. Po konci 2. světové války zde došlo k odsunu původního obyvatelstva a k dosídlení obyvatel z vnitrozemí. Takže zatím co v roce 1930 zde žilo celkem 398 obyvatel, tak v roce 1950 zde žilo již jen 238 obyvatel. V roce 1976 tato ves přišla o svou samostatnost a stala se součástí obce Vernéřov. Na začátku sedmdesátých let dvacátého století bylo rozhodnuto zřídit ve vernéřovském údolí složiště popílku prunéřovských elektráren. Obec Vernéřov, ke které Mikulovice patřily, proti rozhodnutí protestovala marně, a k 1. lednu 1988 byla zrušena. Katastrální území Mikulovic bylo připojeno ke Klášterci nad Ohří a zástavba postupně zbořena. K výstavbě popílkoviště však nedošlo. Dle sčítání z roku 2011 se zde začínají objevovat opět nové domy a žilo zde tak 22 obyvatel. Ovšem nikoliv na území původní obce.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mikulovice_(Kl%C3%A1%C5%A1terec_nad_Oh%C5%99%C3%AD)
Dojmy: Dnes zaniklá ves, nacházející se východně od Klášterce nad Ohří, kde jsou tři zajímavosti.
