Navštíveno: 12. 9. 2015
Historie: V roce 1879, při příležitosti stého výročí narození opata Karla Kaspara Reitenbergera, byla vztyčena jeho litinová socha. Tento umělecký kousek byl vytvořen podle návrhu vídeňského sochaře profesora Carla Kundmanna. Litec Karl Turbarin z Vídně se postaral o odlití sochy a červený mramorový podstavec vytvořil bavorský sochař a kameník Erhard Ackermann z Weissenstadtu.
Nicméně, tato socha neměla předurčeno stát na tomto místě v klidu. Během druhé světové války byly bronzové sochy odstraňovány a přetavovány na zbraně. V roce 1940 vytvořil starosta Mariánských Lázní, dr. Manner, seznam kovových pomníků ve městě a v lednu 1943 byl vydán příkaz na předání těchto soch úřadům. Obyvatelé se ale těchto soch nechtěli vzdát. Starosta Manner napsal dopis tajemníku NSDAP Fritzu Amreichovi a vedení lázní se pokusilo jednat o odkladu. Ale již v červnu 1943 bylo zadáno, že má proběhnout demontáž pomníků. Nakonec k demontáži nedošlo.
V srpnu 1943 bylo vydáno, že má být snesena socha Herziga, ale o soše opata Reitenbergera se již nezmiňovalo, a tak mohla zůstat na svém místě. Nakonec byl pomník restaurován buď v druhé polovině 20. století nebo v prvním dvacetiletí 21. století.
Pomník, o kterém jsme mluvili, je zasvěcen Karlu Kasparu Reitenbergerovi. Narodil se jako Kašpar Prokop v rodině Františka Johanna Josefa Reitenbergera, pekaře, úředníka a starosty města Úterý, a jeho manželky Judity, rozené Lippertové. Měl sedm sourozenců.
Po studiu na gymnáziu v Praze vstoupil do premonstrátského kláštera v Teplé, kde přijal klášterní jméno Karel. Poté vystudoval teologii v Praze a v roce 1804 byl vysvěcen na kněze. V roce 1807 se stal sekretářem tepelského opata Chrysostoma Laurentia Pfrognera a po jeho smrti v roce 1812 byl ve věku 32 let zvolen tepelským opatem. V roce 1819 se stal prelátem.
Reitenberger se zabýval ekonomickými zájmy kláštera a řešil je nekonvenčně a sebevědomě. Byl stoupencem katolické obnovy a údajně odmítl reformy císaře Josefa II. z roku 1773 a jeho Toleranční patent z roku 1781.
K majetku kláštera patřil v té době téměř nepřístupný močálovitý areál se známými minerálními prameny. Reitenberger pověřil klášterního lékaře MUDr. Jana Josefa Nehra průzkumem mariánskolázeňských pramenů a poté financoval výstavbu nově založeného města. Velkým nákladem dal vysušit bažinatou půdu v okolí léčivých minerálních pramenů a postavit první lázeňské budovy, nemocnici a kapli Panny Marie, podle které byly lázně pojmenovány Marienquelle. Díky jeho zásluhám byly Mariánské Lázně prohlášeny 6. listopadu 1818 veřejným lázeňským místem.
V Mariánských Lázních bylo v rychlém sledu postaveno dalších 46 srubů a přibližně 800 lázeňským hostům byly nabízeny pestré léčebné a odpočinkové programy. V roce 1821 se opat Reitenberger setkal s lázeňským hostem Johannem Wolfgangem Goethem. Tito dva se pravidelně setkávali při ranní pitné kúře u Křížového pramene. Goethe byl tak ohromen kulturním prostředím kláštera v Teplé, který navštívil na pozvání opata Reitenbergera 21. srpna 1821, že o pramenech napsal pojednání "Popisy minerálních pramenů v Mariánských Lázních".
Opat Reitenberger byl klíčovou postavou v rozvoji lázeňského města Mariánské Lázně. V krátké době odvodnil území, odstranil kopce, dal vylámat skály, upravit cesty a postavit promenády, silnice, koupací a ubytovací zařízení v luxusním stylu. Na výstavbu a vybavení lázeňského města bylo třeba vynaložit značné finanční výdaje, které zpočátku nepřinesly očekávaný finanční zisk, ani s expedicí pramenité vody v hliněných lahvích.
Úspěch nadace však vedl k závisti, zášti a intrikám mezi kanovníky kláštera i mimo něj. Reitenberger byl obviněn ze špatného řízení. Údajná impertinentní opatova poznámka o věku čtvrté, značně mladší manželky císaře Františka I. spolu s pomluvami přispěla k jeho sesazení v roce 1826 a jeho přeložení do premonstrátského opatství ve Wiltenu v Tyrolsku. Tam žil v ústraní a zemřel v roce 1860; byl pohřben ve farním kostele ve Wiltenu.
V roce 1879 město Mariánské Lázně uznalo jeho zakladatelskou a budovatelskou roli a postavilo mu u Křížového pramene památník od vídeňského sochaře Karla Kundmanna. V roce 1906 byl tento pomník slavnostně přemístěn do opatství v Teplé.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Ka%C5%A1par_Reitenberger
Zdroj: http://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz/marianske-lazne-pomnik-karla-kaspara-reitenbergera
Dojmy: Nádherná a velmi bohatě pojatá socha, u které je velmi dobře, že se zachovala.
