Navštíveno: 12. 9. 2015
Historie: Tato krásná litinová socha opata Karla Kaspara Reitenbergera byla vztyčena při výročí 100. let narození tohoto muže a stalo se tak v roce 1879. Socha byla vytvořena podle návrhu sochaře profesora Carla Kundmanna z Vídně, o ulití sochy se pak postaral Vídeňský litec Karl Turbarin. Červený mramorový podstavec pak vytvořil Bavorský sochař a kameník Erhard Ackermann z Weissenstadtu. Tato socha ale neměla předurčeno stát na tomto místě v klidu, jelikož v průběhu 2. světové války byly odstraňovány bronzové sochy a přetavovány na zbraně. Již v roce 1940 vytvořil starosta Mariánských Lázní dr. Manner seznam kovových pomníků ve městě, a již dne 5. ledna 1943 byl vydán příkaz na předání těchto soch úřadům. Zdejší obyvatelé se ale těchto soch nechtěli vzdát, a tak dne 1. června 1943 starosta Manner napsal dopis tajemníku NSDAP Fritzu Amreichovi a již dne 5. června 1943 se stejnou žádostí o to že je problematické strhnout sochy během lázeňské sezony vedení lázní. Vedení lázní se pokusilo jednat o odkladu, ale neúspěšně jelikož již dne 17. června 1943 bylo zadáno že má proběhnout demontáž pomníků, ke které ale nakonec nedošlo. Dne 4. srpna 1943 bylo vydáno že má být snesena socha Herziga, ale o této soše se již nezmiňovalo, a tak mohla zůstat na současném místě. Nakonec byl pomník v průběhu 2. poloviny 20. století či v 1. dvacetiletí 21. století restaurována.
A komu je vlastně tento pomník zasvěcen? Tento muž se narodil jako Kašpar Prokop v pročesky orientované rodině Františka Johanna Josefa Reitenbergera, pekaře, úředníka a starosty města Úterý a jeho manželky Judity, rozené Lippertové a měl sedm sourozenců. Vystudoval gymnázium v Praze, nastoupil do premonstrátského kláštera v Teplé, obdržel klášterní jméno Karel, pak vystudoval teologii v Praze a roku 1804 byl vysvěcen na kněze. V roce 1807 byl jmenován sekretářem tepelského opata Chrysostoma Laurentia Pfrognera. Po jeho smrti v roce 1812 byl Karel Prokop Reitenberger ve věku 32 let zvolen tepelským opatem. V roce 1819 se stal prelátem. Zabýval se ekonomickými zájmy kláštera, které řešil nekonvenčně a sebevědomě. Byl stoupencem katolické obnovy, údajně odmítl reformy císaře Josefa II. z roku 1773 a jeho Toleranční patent z roku 1781. K majetku kláštera patřil v té době téměř nepřístupný močálovitý areál se známými minerálními prameny. Reitenberger pověřil klášterního lékaře MUDr.Jana Josefa Nehra průzkumem mariánskolázeňských pramenů a poté financoval výstavbu nově založeného města. Velkým nákladem dal vysušit bažinatou půdu v okolí léčivých minerálních pramenů a postavit první lázeňské budovy, nemocnici a kapli Panny Marie, podle které byly lázně pojmenovány Marienquelle. Jeho zásluhou byly Mariánské Lázně prohlášeny 6. listopadu 1818 veřejným lázeňským místem. V rychlém sledu zde bylo postaveno dalších 46 srubů a přibližně 800 lázeňským hostům byly nabízeny pestré léčebné a odpočinkové programy. V roce 1821 opat Reitenberger poznal lázeňského hosta Johanna Wolfganga Goetha a pravidelně se s ním setkával při ranní pitné kúře u Křížového pramene. 21. srpna 1821 Goethe na jeho pozvání poprvé navštívil klášter v Teplé a referoval o něm, jak je ohromen kulturním prostředím. Goethe o pramenech napsal pojednání "Popisy minerálních pramenů v Mariánských Lázních". Opat Reitenberger založil a podpořil rozvoj lázeňského města Mariánské Lázně, v krátké době odvodnil území, odstranil kopce, dal vylámat skály, upravit cesty, stavěl promenády, silnice, koupací a ubytovací zařízení v luxusním stylu. Na výstavbu a vybavení lázeňského města Mariánské Lázně bylo třeba vynaložit značné finanční výdaje, které zpočátku nepřinesly očekávaný finanční zisk, ani s expedicí pramenité vody v hliněných lahvích. Úspěch nadace však vedl k závisti, zášti a intrikám mezi kanovníky kláštera i mimo něj. Reitenberger byl obviněn ze špatného řízení. Údajná impertinentní opatova poznámka o věku čtvrté, značně mladší manželky císaře Františka I. spolu s pomluvami přispěla k jeho sesazení v roce 1826 a jeho přeložení do premonstrátského opatství ve Wiltenu v Tyrolsku. Tam žil v ústraní a zemřel v roce 1860; byl pohřben ve farním kostele ve Wiltenu. V roce 1879 město Mariánské Lázně jeho zakladatelskou a budovatelskou roli uznalo a postavilo mu u Křížového pramene památník od vídeňského sochaře Karla Kundmanna. V roce 1906 byl tento pomník slavnostně přemístěn do opatství v Teplé.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Ka%C5%A1par_Reitenberger
Zdroj: http://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz/marianske-lazne-pomnik-karla-kaspara-reitenbergera
Dojmy: Nádherná a velmi bohatě pojatá socha, u které je velmi dobře, že se zachovala.
