Navštíveno: 18. 7. 2015
Historie: Dlouhá stoka, umělý vodní kanál, je významnou technickou památkou, která se od roku 2014 pyšní statusem národní kulturní památky. Tato vodní cesta, která se táhne skrz velkou část Slavkovského lesa, je zapsána do seznamu pod názvem "Dlouhá stoka s rybníky Kladským a Novým".
Voda do Dlouhé stoky přitéká z Kladského rybníka, který se nachází v nadmořské výšce 810 metrů, a pokračuje ve směru od západu k východu. Některé zdroje však uvádějí, že začátek Dlouhé stoky je u výpusti z vyššího Kynžvarského rybníka, který leží v nadmořské výšce 820 metrů.
Dlouhá stoka teče kolem obce Prameny a za obcí míjí Národní přírodní památky Upolínovou louku pod Křížky a Křížky, které se nacházejí nad jejím levým břehem. Poté pokračuje severovýchodním směrem k obci Nová Ves, kde se z ní odebírá voda pro malou úpravnu vody, která zásobuje obyvatele Nové Vsi.
Před obcí Krásno teče Dlouhá stoka pod Krásenským vrchem, kde se nachází kamenná rozhledna "Na Vyhlídce" v nadmořské výšce 777 metrů. Dlouhá stoka končí v obci Krásno a pokračuje jako potok Stoka.
Dlouhá stoka byla v minulosti využívána k plavení dřeva a zásobování vodou cínových dolů v okolí Horního Slavkova a Čisté. V těchto místech se ve své době nacházela jedna z nejbohatších ložisek cínových rud v Evropě. Cín ze Slavkovského lesa ovládl během první poloviny 16. století téměř všechny hlavní evropské trhy.
Tato důmyslná soustava vodních děl, jejíž součástí jsou i retenční rybníky s přibližným objemem vody 630 000 m³, umožňovala provozování báňských děl na hlavních cínových ložiskách ve Slavkovském lese. Jednou z hlavních podmínek úspěšného hornictví cínu ve Slavkovském lese bylo zajištění dostatečného příkonu vody pro pohon čerpacích zařízení, drtících stoup a rudných mlýnů.
V 13. a 14. století byly pro těžbu využívány dva potoky, Slavkovský a do něj se vlévající Seifertsgrünský. Avšak s rozšiřující se těžbou tyto přírodní toky již nestačily pokrýt potřebu vody. Proto bylo nutné je posílit vodou ze vzdálenějších míst, konkrétně z oblasti rašelinišť a horských říček z náhorních bažin a rašelinišť mezi Kynžvartem a Prameny.
První umělý vodní kanál, který přiváděl vodu do slavkovského údolí, byl vybudován již na konci 14. století. Tento kanál, zmíněný v kupní smlouvě z roku 1408, byl veden z potoka zvaného Rota, pramenícího pod vrchem Králův kámen, a vedl kolem Pramenů až ke Krásnu.
V roce 1514 již tento příkon vody nepostačoval, a proto bylo nutné posílit tento kanál přívodem z potoka Ebmet či Mebmet. Nový příkop převzal jeho pojmenování a později byl zván Puškařovskou strouhou či Rovinským příkopem. Tento kanál byl posílen ještě Mückenberským potokem a Stöckelbachem. Současně byly vybudovány retenční nádrže jako rezervoáry vody pro nepříznivá roční období, a to založením rybníků Mückenberský, Nový a Ebmet. Ebmetský příkop byl před vyústěním do Slavkovského potoka rozšířen v rybník zvaný Sackgraben.
V 90. letech 15. století se rozsah těžby zvyšoval, a proto byla v roce 1499 uzavřena smlouva mezi slavkovskými těžaři a novými majiteli bečovského panství Pluhy z Rabštejna o užívání tohoto starého vodního díla. Následně došlo k rozšíření o novou větev vyhloubenou do terénů nad Horním Slavkovem, aby mohly být vodou zásobovány doly v Krásně a Horním Slavkově.
V roce 1523 podepsal tehdejší majitel Bečovského panství Hanuš Pluh z Rabštejna smlouvu s opatem kláštera v Teplé o využití přepadové vody z bažin, mokřin a rybníků, které v této době vlastnil Tepelský klášter. Stavební práce na Dlouhé stoce byly zahájeny v roce 1531 a vodní dílo bylo dokončeno v roce 1536. Tato vodní cesta tak představuje významný milník v historii těžby v této oblasti.
Vzhledem k tomu, že důlní činnost vyžadovala stále více vody pro pohon strojů a zařízení a zásoba dřeva v okolí Horního Slavkova a Krásna se stále ztenčovala, bylo nutné dopravit dřevo do báňských provozů z vzdálených kynžvartských lesů. Trasa byla vyměřena důlním měřičem Rossmeislem v roce 1530 a byla nazvána Floßgraben.
V době svého dokončení představovala Dlouhá stoka mohutné dílo o délce 24 km. Během druhé poloviny 16. století se vodní soustava stále zdokonalovala a tvořila síť kanálů přes 30 km dlouhou. Součástí byla i soustava deseti velkých báňských rybníků. Napájela 52 mlýnů na rudu, měla 35 mostů, 14 stavidel a spád zhruba 0,35 m na 100 m, šířku přes 2 m. Na svou dobu se jednalo o vodní dílo, které ve střední Evropě v 16. století nemělo obdoby rozsahem ani způsobem provedení. Teprve později vznikly obdobné kanály v německém Harzu a na Slovensku v okolí Banské Štiavnice.
První opravy se Dlouhá stoka dočkala v letech 1601 – 1608. Další opravy následovaly v roce 1908, kdy byly původní mosty nahrazeny betonovými. Kuriozitou je, že když v roce 1954 opouštěla armáda Vojenský výcvikový prostor Prameny, byla v účetních knihách uváděna zůstatková cena tohoto vodního díla ve výši 0,9 Kčs.
V letech 1979-1985 prováděli vědečtí pracovníci sekce dějin hornictví Národního technického muzea v Praze plošný archeologický výzkum starých úpravárenských zařízení v Krásně, nedaleko staré silnice do Horního Slavkova. Tato zařízení byla napájena vodou z Dlouhé stoky. Výzkum se těšil zájmu a podpoře místního obyvatelstva. Mimo jiné byly odkryty pozůstatky staré stoupy pro rozdrcení velkých kusů vytěžené horniny, která ještě předtím prošla procesem pražení.
Během 2. poloviny 20. století tato unikátní technická památka chátrala a byla systematicky ničena. Nakonec se však od roku 2005 dočkala postupné obnovy. Tato historie ukazuje, jak významnou roli hrála Dlouhá stoka v průběhu staletí a jak se stala nezastupitelnou součástí kulturního dědictví regionu.
Zdroj: https://www.slavkovsky-les.cz/zajimava-mista-slavkovskeho-lesa/dlouha-stoka/
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dlouh%C3%A1_stoka
Dojmy: Velmi zajímavé a unikátní dílo, které jsem navštívil několikrát, ale píšu jej zde ke Kladské, kde začíná.
