Navštíveno: nenavštíveno
Historie: Místo zvané „V lukách“ se stalo významným poutním místem po roce 1748, kdy chebská měšťanka Barbara Stölzer na strom upevnila obraz zbičovaného Krista. O dva roky později, v roce 1750, zde byla postavena kaple a chebský magistrát nechal vybudovat faru. Následující rok byla kaple přestavěna na poutní kostelíček Zbičovaného Vykupitele, který byl vystavěn v barokním slohu s lidovými prvky podle plánů pro mě neznámého autora. Tato rustikální hrázděná jednolodní stavba s valbovou střechou měla v chóru za oltářem umístěn kmen stromu, kterému se připisovala léčivá moc. Návštěvníci si z něj odnášeli zázračné třísky.
Dalším zdrojem zázraků byla studánka pod kaplí, jejíž pramenitá voda prý pomáhala předcházet slepotě. To je pověst spojená s tímto poutním místem. V současné době byla při vyvrtání studny pro restauraci Diana objevena voda vynikajících kvalit, což je skutečností potvrzená chemickým rozborem.
Kolem poutního místa rychle vznikla vesnice Wies, která se v roce 1881 stala osadou obce Háje. Rybník podél hranice patřil chorobinci, který stával mezi obcí Svatý Kříž a Wiesem. První zmínky o škole zde pocházejí z roku 1797 a v roce 1905 zde byl vybudován sirotčinec. Vyhlášená výletní restaurace se stala místem pravidelných oslav chebských ostrostřelců. V roce 1930 ve Wiesu stálo 15 domů a žilo zde 104 osob.
Po uzavření hranice v roce 1949 začala demolice vesnice, z níž zůstal stát pouze kostelík a hostinec. O posledním smutném zázraku z poutního místa Wies vypovídá událost z roku 1951. Dělníci pracující na zbořeništi této vesnice si rozdělali oheň u závory státní hranice. Jeden z nich přinesl z kostela krucifix, rozbil ho a hodil do ohně. Po uhašení ohně zjistil, že Kristus neshořel, a tak ho "oběsil" na drátěné smyčce a zavěsil na závoru státní hranice. Příslušníci německé pohraniční policie sošku Krista tyčí přitáhli a zachránili.
V roce 1952 byl kostelík a poslední budova vyhozeny pohraničníky do vzduchu a v roce 1958 byly zbytky ruin srovnány se zemí. Toto bývalé poutní místo Wies na česko-bavorské hranici zmizelo. Z interiéru kostela se dochovaly pouze čtyři tabulové votivní obrazy, které jsou vystaveny v muzeu ve Františkových Lázních, a zachráněné torzo Krista je umístěné v basilice ve Waldsassenu.
Po roce 1990 zde byla vystavěna nová celnice a restaurace Diana. V roce 2005 k těmto stavbám přibyla čerpací stanice pohonných hmot, která je hojně využívána hlavně zahraničními turisty. Majitelům restaurace Diana nebylo lhostejné, jak skončilo staré poutní místo, a protože zájem radních města Chebu zůstal pouze na úrovni slibů, vztyčili sami na místě bývalého kostelíka v roce 2010 kříž, který připomíná toto svaté místo v kraji.
Zdroj: naučná tabule
Zdroj fotografií: http://www.znicenekostely.cz/index.php?load=detail&id=13954#obsah
Dojmy: Dříve nádherný kostel, který byl bohužel srovnán se zemí, jako celá ves.
