Staré Sedlo - dědičná štola Jana Křtitele

Informace

Navštíveno: 4. 3. 2016

Historie: Historie dědičné štoly souvisí s historií starosedelského chemického průmyslu a uhelného hornictví. Ta sahá až do 16. století, kdy na území obce Staré Sedlo začalo využívání nerostných surovin. Někdy kolem roku 1550 začala těžba kyzových lupků v bezprostředním nadloží sloje Josef. Přesné časové určení není známé, ví se však, že minerální závod Svaté Trojice ve Starém Sedle založili těžaři z Horního Slavkova. Ve falknovské městské knize z roku 1573 se uvádí, že minerální závod je v čilém provozu. Za třicetileté války došlo k výraznému poklesu výroby. O nový rozvoj závodu se výrazně zasloužil Jan Hartvík z Nostic, majitel sokolovského panství, který začal od roku 1668 skupovat jednotlivé podíly. Závod i s obcí Staré Sedlo byl zobrazen na oltářním obraze z roku 1673, umístěném v kostele Nejsvětější Trojice. Obraz však shořel při požáru obce v roce 1861. Nejprve se v minerálním závodě vyráběl kamenec, následovala zelená a modrá skalice. Teprve v 70. letech 18. století docházelo k prvním pokusům o výrobu vitriolového kamene, z něhož se dále vyráběla kyselina sírová. Jako vedlejší produkt při výrobě kyseliny sírové se získával červený prášek, oxid železitý, zvaný caput mortem (mrtvá hlava – z latiny), který se stal v druhé polovině 19. století jedním z hlavních výrobních produktů a představoval surovinu pro výrobu 41 odstínů barev. Surovinou k výrobě kamence, zelené skalice a kyseliny sírové byly kyzy a kyzové uhlí, těžené z malých hloubek. Výroba byla energeticky náročná a spotřebovala mnoho dřeva, jehož cena neustále stoupala. Proto se hledalo náhradní řešení. K prvnímu k prvnímu pokusu o využití uhlí došlo již v roce 1710, avšak trvalo ještě plných 90 let, než bylo topení dřevem nahrazeno zcela uhlím. K tomuto procesu docházelo postupně. Uhlí se dováželo z dolů v okolí Louček a Chranišova. Vlastní uhlí ze Starého Sedla, těžené společně s kyzy bylo nekvalitní. Roku 1816 se stal majitelem minerálního závodu Johann David Starck, jež začal s modernizací závodu. Po vyčerpání zásob kyzových lupků a kyzů z malých hloubek nechal v letech 1815 až 1816 vyrazit štolu Jana Křtitele. Kyzové uhlí s pyritem se vozíky naváželo přímo do závodu. V druhé polovině 19. století ztrácel závod Svaté Trojice postupně na významu. Svědčí o tom i skutečnost, že vedení společnosti se 1. dubna 1876 přestěhovalo do Dolního Rychnova, kde se věnovalo rozvíjející se těžbě uhlí a výrobě skla. V místech, kde se probíhalo louhování kyzů, je mrtvá půda zbarvená dorezava oxidy železa. Roku 1879 byl založen důl Michal s těžní jámou vyhloubenou přímo v obci, poblíž Hruškovského potoka. V počátcích se jednalo o malé důlní dílo, s nepatrnou roční těžbou. V některých letech důl vůbec netěžil. Přelom nastal v roce 1918, kdy důl zakoupila společnost z Oloví. Rubání probíhalo hlubinným způsobem, metodou pilířováním na zával v jedné sloji 4 až 6 m mocné, v největší hloubce 45 m. Důl neměl vlastní vlečku, ani lanovku a byl až do modernizace v roce 1922 odkázán na prodej do okolí, nebo na odvoz uhlí povozy. V letech 1921 až 1922 byl vybudován nový moderní důl. Západně od staré jámy byla vyhloubena nová těžní jáma s hloubkou 32 m. Těžní stroj již poháněla elektřina a od důlního závodu se postavila nová visutá lanovka, která na vzdálenost 3 300 m přepravovala vytěžené uhlí na nakládací stanici v Novém Sedle. Její přepravní kapacita byla okolo 320 tun za hodinu. Pro zachování bezpečnosti musel být stanoven ochranný pilíř obce a státní silnice, tedy linie, za kterou se nesmělo těžit, aby se nepropadaly domy a silnice. Důlní vody odváděla po celou dobu těžby dědičná štola Jana Křtitele. Z níže položených dobývacích míst se důlní vody přečerpávaly, maximálně však do výšky 8 m.

Celková délka štoly je 900 m a byla ražena z větší části ve skále, většinou ručně pomocí mlátků a želízek nebo za pomoci černého střelného prachu s ručně zakládanými vývrty. Prvních 520 m od ústí bylo raženo ve skalním podloží, které tvoří starosedelské pískovce. Zbytek je vyzděný anebo vystrojen dřevěnou výztuží. Spád štoly činí pouze 2–3 ‰ (20 až 30 cm na 100 m délky). Její ústí leží v nadmořské výšce 398,16 m. Profil štoly ražený ve skále je oválný s rozměry přibližně 2 × 1 m, u zděné části štoly je podkovovitý s rozměry 1,5 × 1 m. Štola je pořád funkční a do Hruškovského potoka z ní vytéká rezavě zabarvená voda. Výrazné zbarvení vody způsobuje vysoký obsah oxidu železitého. Toto výrazné zbarvení je zřetelné až k nedalekému soutoku potoka s Ohří.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dědičná_štola_Jana_Křtitele

Dojmy: Zajímavé je nehlédnout dovnitř, ale doporučuji holinky sebou.

Mapa

Fotografie

IMG_3189
IMG_3187
IMG_3194
„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich