Navštíveno: 20. 8. 2020
Historie: Hostivické rybníky jsou přírodní památka nacházející se za západním okrajem Prahy, přibližně 4 km od Zličína, v katastrech obcí Hostivice, Břve a Litovice. Toto maloplošné chráněné území bylo zřízeno 14. října 1996 o celkové rozloze 113,22 ha Okresním úřadem Praha-západ k ochraně přírodních společenstev hostivické rybniční soustavy, která zahrnuje rybníky Břevský, Kalý a Litovický. Na přiléhající mokřady a lesy jsou vázány vzácné a ohrožené druhy rostlin a živočichů. Z historického hlediska bylo důležité, že tato rybniční soustava sloužila jako zdrojová oblast vody pro vodovod, který zásoboval Pražský hrad v době vlády Rudolfa II. Je jisté, že v této době byla rybniční síť rozsáhlejší, přesná velikost však není známa. Po přesunu moci do Vídně (1620) upadl o tyto lokality zájem, zejména o hradní vodovod. V době před třicetiletou válkou je doložena existence pouze dvou rybníků. Z urbáře z roku 1662 je zřejmé, že se zde nacházel Litovický, Hoření a Kaprový rybník, k němuž patří sádky. Na Břvích se nalézal rybník Břevský při krčmě, pustý Nekejcov, Kala v Bažantnici a Nový Čížek (též V Čekale). Roku 1723 vytvořil císařský geodet Antonín Leopold František Klose plán, na kterém jsou zaznamenány rybníky: Starý Chýňský (neboli Strahovský), Břevský, Nekejcov, Kala, Litovický, V Čekale, Pátek (neboli Zvoníčkový či Peterkův). Z vojenského mapování z roku 1953 je patrné, že došlo k odlesnění okolí rybníka a následnému vysoušení části mokřadů. Když se po vzniku Československa v roce 1918 stal Pražský hrad sídlem hlavy státu, došlo opět k zvýšení nároků na dodávky vody, a to zejména do nově budovaných zahrad projektovaných Josipem Plečnikem. V této době existovaly z původních sedmi rybníků již jen tři: Kala, Břve a Bašta, z ostatních zbyly pouze hráze. Při následném průzkumu byl zjištěn nevyhovující stav většiny rybníků, v důsledku čehož se muselo přistoupit k jejich rekonstrukci. Před rekonstrukcí rybníků Kala (dnes Kalý rybník) a Břve (dnes Břevský rybník) byl v letech 1924 až 1925 obnoven Litovický rybník, do kterého se napustila voda z těchto dvou rybníků (ty byly odkaleny a k rekonstrukci hrází došlo až roku 1933). S postupným naplňováním Litovického rybníka v lednu 1926 se objevily potíže s hladinou podzemní vody, neboť došlo k zaplavení sklepů blízkých domů. Vodovod se nakonec vzhledem k nastalým problémům nepodařilo dobudovat. Po restituci roku 1989 se stav životního prostředí zhoršil, neboť zde panoval rozkol soukromých majitelů, investorů a obce. Byl zde zájem vybudovat retenční nádrž na rybníce Strahov. Taktéž došlo k obnově přírodního koupaliště na Břevském rybníce, což vedlo ke zhoršení kvality vody a nakonec k uzavření celého koupaliště. Na břehu Břevského rybníka byl tehdy vybudován kemp, který byl posléze opuštěn. V současnosti je část budov v kempu odstraněna. Tato oblast je však často využívána pro nelegální ukládání odpadu. Přírodní památka Hostivické rybníky vznikla roku 1996 a od této doby se o její rozvoj stará Český svaz ochránců přírody, konkrétně jeho základní organizace Hostivice.
Na první pohled by se mohlo zdát, že ve fragmentech lesů v těsné blízkosti Prahy rozsáhlou mykoflóru nenajdeme. Na tomto území se však nachází zajímavé složení mykoflóry. Jejímu výzkumu nicméně doposud nebyla věnována dostatečná pozornost. Na území přírodní památky lze najít některé velmi vzácné druhy hub. K nejvzácnějším patří kalichovka půvabná (Haasiella venustissima), která se na této lokalitě se objevila v letech 1970–1971, přičemž šlo o jednu ze dvou lokalit v ČSSR, kde tato houba rostla. V roce 2006 byla zaznamenána i na jiných místech, například v Prokopském údolí. V roce 1999 byla na okraji mokřadu Chobot nalezena pečárka bělovlnná (Agaricus leucotrichus), která dále roste jen asi na 8 lokalitách. V říjnu 2002 se objevila na padlém kmenu topolu černého houba hlíva hnízdovitá (Phyllotopsis nidulans). Asi na deseti lokalitách se vyskytuje šupinovka ověšená (Pholiota conissans), která roste jak na zetlelém dřevě listnáčů, tak na zemi podmáčených stanovišť rákosu a v trsech velkých ostřic. Ze vzácnějších druhů ještě můžeme narazit na křehutku orobincovou (Psathyrella typhae), špičku močálovou (Marasmius limosus), kornatec orobincový (Epithele typhae), kornatec přejemný (Aleurodiscus delicatus) a mušlovku plstnatou (Auriculariopsis ampla). Ze vzácnějších chorošovitých, které lze na tomto území nalézt, můžeme zmínit outkovku bělavou (Antrodia albida) a outkovku měkkou (Datronia mollis), ohňovec škeblovitý (Phellinus conchatus) a ohňovec tečkovaný (Phellinus punctatus). Z běžnějších se zde vyskytují choroš šupinatý (Polporus squamosus) a sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus). Mezi místní zvláštnost lze také zařadit houbu Rhinotrichella globulifera, u které byl poprvé zaznamenám výskyt právě v okolí Litovického rybníka na starém choroši ohnivce obecného, a to v prosinci 1999. Vatička Ellisova (Tommentella ellisii), jež obvykle roste na mrtvém dřevu, byla u Břevského rybníka nalezena i na velkých ostřicích.
Poznatky o vzácnějších druzích rostlin poprvé ve své práci zmiňují V. a A. Skaličtí (1971–72). Tehdy v lokalitě Břevské rákosiny nalezli ostřici Davallovu (Carex davalliana), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), kuklík potoční (Geum rivale), vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata) a úpolín evropský (Trollius europaeus). V dnešní době zde už tyto luční druhy nerostou v důsledku obhospodařování této oblasti kosením. Ve své diplomové práci z roku 1996 uvádí K. Hellebrandová výskyt prstnatce májového (Dactylorhiza majalis, C3), vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata, C3), topolu černého (Populus nigra, C2) a dubu šipáku (Quercus pubescens, C4a). Tyto druhy se zde již neobjevily. P. Špryňar zorganizoval a vedl v této lokalitě v květnu 1999 exkurzi České botanické společnosti. Podle jeho rukopisného záznamu se zde v tu dobu vyskytovaly potočník vzpřímený (Berula erecta, C4a), ostřice latnatá (C. paniculata, C4a), bradáček vejčitý (Listera ovata, C4a), krtičník stinný (Scrophularia umbrosa, C3) a kozlík dvoudomý (Valeriana dioica, C4a). V průzkumu v roce 2006, který provedl J. Kučera spolu s kolegy, byl zaznamenán ještě lakušník Baudotův (Batrachium baudotii, C1) a bradáček vejčitý (Listera ovata, C4a). Michal Štefánek ve své práci z roku 2008 zmiňuje výskyt potočníku vzpřímeného (Berula erecta, C4a), ostřice trsnatné (Carex caespitosa, C4a), ostřice latnaté (C. paniculata, C4a), ostřice nedošáchoru (C. pseudocyperus, C4a), ostřice pobřežní (C. riparia, C4a), prliny rolní (Lycopsis arvensis, C4a), máku pochybného (Papaver dubium, C4a), krtičníku stinného (Scrophularia umbrosa, C3), silenky noční (Silene noctiflora, C4a), jilmu vaz (Ulnus laevis, C4a) i kozlíku dvoudomého (Valeriana dioica, C4a).
Na této lokalitě se pak ještě vyskytuje zhruba 30 zvláště chráněných druhů ptáků. Hostivické rybníky jsou díky střídání vodních ploch s lesem a rákosinami velmi atraktivní. Rybníky také slouží na jaře a na podzim jako místo odpočinku během migračního tahu. Pravidelně zde hnízdí potápka roháč (Podiceps cristatus), potápka černokrká (Podiceps nigricollis) a potápka malá (Podiceps ruficollis), což jsou druhy ohrožené. Dále zde pravidelně hnízdí také kachna divoká, polák chocholačka a polák velký, na které jsou pořádány hony, které však jejich početnost výrazněji neovlivňují. Mezi další hnízdící druhy na rybnících patří labuť velká (Cygnus olor), lyska černá (Fulica atra), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) a chřástal vodní (Rallus aquaticus). Rákosník obecný, cvrčilka zelená a konipas bílý hnízdí v pobřežních porostech. Mezi další vodní druhy patří volavka bílá (Egretta alba), kormorán velký (Phalacrocorax carbo) a ledňáček říční (Alcedo atthis). Z kriticky ohrožených druhů se zde objevuje polák malý (Aythya nyroca), chřástal malý (Porzana parva), kulík říční (Charadrius dubius), pisík obecný (Actitis hypoleucos) a vodouš kropenatý (Tringa ochropus). V rákosinách často hnízdí moták pochop (Circus aeruginosus). Z lesních druhů ptáků se zde lze setkat s jestřábem lesním (Accipiter gentilis), lelkem lesním (Caprimulgus europaeus), kukačkou obecnou (Cuculus canorus) a holubem hřivnáčem (Columba palumbus). Mezi šplhavce které žijí v této lokalitě patří strakapoud velký (Dendrocopos major), žluna zelená (Picus viridis), brhlík lesní (Sitta europaea), šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris). Při posezení na lavičce je možno pozorovat nebo alespoň naslouchat zpěvu slavíka obecného (Luscinia megarhynchos), pěnice černohlavé (Sylvia atricapilla), budníčka většího (Phylloscopus trochilus), kosa černého (Turdus merula), mlynaříka dlouhoocasého (Aegithalos caudatus), čížka lesního (Carduelis spinus), sojky obecné (Garrulus glandarius) a jiných. Za soumraku lze spatřit kalouse ušatého (Asio otus) nebo puštíka obecného (Strix aluco).
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hostivick%C3%A9_rybn%C3%ADky
Dojmy: Zajímavá přírodní památka, kde se nachází množství ohrožených druhů ptáků, hub a rostlin.
