Navštíveno: 19. 1. 2022
Historie: Po druhé světové válce připadly země ve východní Evropě do sféry vlivu Sovětského svazu. Represe proti kolaborantům a válečným zločincům začaly ve formujícím se socialistickém bloku již bezprostředně po válce. Například v Československu byl v roce 1946 popraven Karl Hermann Frank a v roce 1947 Jozef Tiso. Sovětské bezpečnostní složky zde zároveň zasáhly proti tzv. nepřátelským živlům jakými byli například ruští exulanti, přičemž největší vlna zatýkání a deportací proběhla na území Německa, Maďarska a Polska. Velká vlna politických procesů však přišla poté, co se moci v jednotlivých zemích pevně chopily místní komunistické strany. U nás se tak stalo v roce 1948. Ihned po tomto převzetí moci došlo ke vzniku III. odboje, který bojoval proti komunistickému režimu. Tento odboj měl hlavní fázi do roku 1956, ale samotný odboj skončil během sametové revoluce roku 1989. Po vzoru sovětského svazu a stalinistického teroru zde pak za asistence sovětských poradců začaly probíhat vykonstruované procesy proti skutečných a často i domnělým nepřátelům režimu. Prvními oběťmi politických procesů v nově ustanovených komunistických režimech byly zpravidla političtí oponenti a představitelé nekomunistických stran, důstojníci a vojáci bojující proti nacistům po boku západních spojenců či představitelé církví. Začátek 50. let byl v Československu ve znamení utužování komunistického režimu. Při vyšetřování tzv. Číhošťského zázraku byl 25. února 1950 ubit farář Josef Toufar. V noci 13. dubna 1950 byla zahájena Akce K proti mužským řeholním řádům, na kterou navazovala 27. září Akce Ř proti ženským řeholním řádům. Na Slovensku začala podobná Akce R 29. srpna 1950. V těchto akcích byly internovány tisíce řeholníků a řeholnic a zabaven majetek klášterů. Dne 8. června 1950 byli v politickém procesu s Miladou Horákovou odsouzeni 4 lidé k trestu smrti. V Babicích na Třebíčsku byli 2. července 1951 zastřeleni tři funkcionáři KSČ a v následných vykonstruovaných procesech bylo 11 lidí odsouzeno k trestu smrti. U města Aše se 11. září 1951 podařilo několika desítkám lidí emigrovat v tzv. Vlaku svobody. Celkem 15 občanů bylo 4. července 1952 odsouzeno k několikaletému vězení v tzv. procesu se Zelenou internacionálou proti katolické inteligenci. V procesu s Rudolfem Slánským bylo 27. listopadu 1952 vyneseno 11 rozsudků smrti. Úmrtí Josifa Vissarionoviče Stalina 5. března 1953 a následně prvního československého komunistického prezidenta Klementa Gottwalda 14. března 1953 přineslo částečné uvolnění ve společnosti. Dle teorie o zostřování třídního boje pak během politických procesů přicházela na řadu eliminace potenciálních odpůrců režimu. Nakonec se během hledání špiónů v rámci studené války se Západem zaměřily procesy přímo na podezřelé členy komunistické strany. Jako nespolehliví komunisté byli vnímáni bývalí sociální demokraté, emigranti ze západních zemí, příslušníci odboje či účastníci občanské války ve Španělsku. Při organizaci politických procesů byly na základě zahraniční politiky sovětského svazu dopředu definovány nepřátelské ideové skupiny, u kterých pak byly hledány vazby na západní rozvědky. Vzhledem k poválečné situaci v Jugoslávii, která se pod vedením maršála Tita neorientovala na Stalinův Sovětský svaz, byla část obětí procesů obviňována z velezrady a ze špionáže ve prospěch Jugoslávie. V roce 1949 byl v Maďarsku k trestu smrti takto odsouzen ministr zahraničních věcí László Rajk a v Bulharsku místopředseda vlády a generální tajemník bulharské komunistické strany Trajčo Kostov. V této době vznikl pojem titoismus. V Československu byl rovněž připravován proces s titoisty, přičemž byl zatčen a vyslýchán brněnský krajský tajemní Otto Šling. Dle původní koncepce tohoto procesu se měli spiklenci pokoušet svrhnout komunistický režim a nastolit státní zřízení podobné jugoslávskému. Se změnou politiky SSSR vůči Izraeli však Moskva zahájila antisemitskou kampaň, takže v dalším průběhu procesů byl využíváno i antisionistických komponentů a oběti byly obviňovány také z trockismu. V Československu byl pak během procesu s tzv. protistátním centrem odsouzen a popraven generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský a deset dalších osob. V roce 1954 na Slánského navázal proces s buržoazními nacionalisty, kdy byl na doživotí odsouzen i Gustáv Husák. Teror a velké politické procesy ve Východním bloku ustaly teprve po smrti Stalina a především po Chruščovově odstranění Stalinova kultu osobnosti na XX. sjezdu KSSS v roce 1956. Přestože pak komunistické režimy ustoupili od monstrprocesů a nejtvrdších trestů, byly politické procesy proti oponentům režimu využívány až do konce 80. let. Jen v Československu bylo mezi lety 1948 a 1960 z politických důvodů popraveno přibližně 240 osob a 200 až 250 000 osob bylo v tomto období kvůli nejrůznějším politickým deliktům vězněno. Mrtví pak byly pohřbíváni i s dětmi na tomto Ďáblickém hřbitově v masových hrobech. Právě na těchto masových hrobech byl po sametové revoluci vytvořen současný čestný hřbitov obětem komunistického režimu. Následně zde byl vytvořen i pomník z iniciativy konfederace politických vězňů a svazu bývalých politických vězňů, který připomíná nejen mrtvé ale i mučené a vězněné komunistickým režimem. Pomník byl vytvořen sochařem Antonínem Kuldou podle návrhu prof. Kargera z USA. Svého slavnostního odhalení se pomník dočkal v roce 1992 za přítomnosti prezidenta ČSR Václava Havla.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Politick%C3%BD_proces
Zdroj: http://monuments-remembrance.eu/cs/panstwa/czechy-3/328-monument-to-victims-of-communism-praha-strizkov-2
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/1950%E2%80%931959
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%BD_protikomunistick%C3%BD_odboj
Dojmy: Čestné pohřebiště, které připomíná oběti a temnou dobu 2. poloviny 20. století.
